Loni v létě stanula Linda před problémem. Kde ve svých 38 letech a hlavně po ukončení 13 let trvajícího předchozího vztahu najít nového partnera? „Nechtěla jsem být cílem dohazovaček od kamarádů a potkat někoho v pracovním okolí nepřipadalo v úvahu. Internet mi proto přišel jako jedna z možných variant," vzpomíná.

Na radu kamarádky se zaregistrovala do mobilní aplikace Tinder a začala se seznamovat. „Mezi muži, kteří mi napsali, byli sympaťáci, s nimiž se dodnes kamarádím, ale i chlapi, kterým šlo jen o jedno," popisuje vystudovaná ekonomka.

Ačkoli tvrdí, že aplikaci považovala spíš za zábavné odreagování, nakonec právě díky ní objevila svou současnou známost – už dva měsíce chodí se stavebním inženýrem Štěpánem. Oba se shodují, že v baru či na diskotéce by se zřejmě neoslovili.

Linda a Štěpán jsou smyšlená jména reálných osob, které si nepřály zveřejnit svou pravou totožnost. „Když se mě lidé ptají, odkud Štěpána znám, o Tinderu občas mlžím. Nechci, aby si mě rovnou dávali do šuplíku těch, kteří nejsou schopní naživo komunikovat a seznamovat se," popisuje Linda.

Její pocity zapadají do převládajícího iracionálního předsudku, že uživatelé internetových seznamek jsou prostě „divní". Když se v roce 2013 firma Seznam.cz ptala lidí na dojmy spojené s navazováním vztahů v on-line prostoru, nejčastěji se objevovaly výrazy jako „pro úchyláky", „riskantní" nebo „pohodlné". V tomtéž dotazování se nicméně k seznamování se na internetu doznalo 49 procent respondentů.

Přitom ve Velké Británii nebo Spojených státech jsou seznamky běžně akceptované jako jeden z možných a funkčních kanálů, skrz který můžete oslovit dosud neznámé protějšky. „V Americe mají seznamky dlouhou tradici, snad proto tam vůbec nejsou vnímané jako něco negativního," domnívá se Martin Šťáva, spoluzakladatel vývojářského studia STRV, které už má na svém kontě několik seznamovacích projektů, nejnověji gay seznamku Surge.

Za hlavního reformátora, který vylepšil obraz celého odvětví, označuje právě mobilní aplikaci Tinder. „Neznám nikoho, kdo by se styděl, že ho používá," podotýká Šťáva na adresu aplikace, která údajně propojí v průměru 26 milionů uživatelů denně a v součtu už za necelé čtyři roky svého fungování spárovala více než devět miliard dvojic (jeden člověk může mít vícero propojení).

Stranové dilema

Princip jejího fungování je prostý – na obrazovce se vám zobrazí fotka ženy (pokud jste ve svém profilu vybrali, že hledáte ženu) a vy ji posunete vpravo, pokud se vám líbí, nebo vlevo na znamení antipatií. Pokud se dva uživatelé vzájemně pošlou do pravého kraje svého mobilu nebo tabletu, dostanou oznámení (nikoli svatební) a mohou si začít napřímo psát.

Úspěch a do značné míry také návykovost Tinderu, ale i konkurenčních služeb, jako je Grindr, Surge nebo nejnověji aplikace brněnských tvůrců Pinkilin, jsou dány několika faktory.

Primárně přenesly seznamování z počítače do mobilního telefonu, který nosí lidé neustále s sebou. Na příchozí zprávu od svého budoucího partnera tedy mohou odpovídat prakticky kdykoli (při čekání na autobus stejně jako ráno na toaletě), nikoli jen když usednou za notebook a náhodou si vzpomenou se přihlásit do seznamky.

„Aplikace často nevyžadují opakované přihlášení uživatele, čímž odpadají problémy s uživatelskými jmény a hesly. Mobilní zařízení navíc poskytuje rozumnou míru diskrétnosti. Ne každý by se mohl cítit komfortně s monitorem plným do půl těla svlečených mužů na veřejnosti (klasická mozaika při pohledu na gay seznamky – pozn. redakce). Mobilní zařízení nabízejí soukromí a poskytují tak prostor pro odvážnější interakce," dodává další z výhod Marek Botha z FF UK v diplomové práci o vlivu nových médií na sex dating.

Provozovatel aplikace vám navíc díky zabudované GPS ve smartphonu může dohazovat „objekty" z vašeho nejbližšího okolí. Díky masivnímu rozšíření geolokačních služeb se dokonce začalo hovořit o tzv. hybridním prostoru, kde se prolíná kybersvět s off-line realitou.

Vyhledávání nejbližších kontaktů k seznámení je nicméně nejen velkým benefitem mobilních aplikací, ale zároveň limitující bariérou pro vstup jakéhokoli nového hráče. „I v tak malém regionu, jako by byla střední nebo východní Evropa, potřebujete spíš miliony uživatelů," dodává Oldřich Neuberger, zakladatel seznamek Líbímseti a Ilikeyou.

Nedostatek volných lidí je názorně vidět na nejnovějším přírůstku na tuzemské scéně. Aplikaci Pinkilin si za první týden stáhlo 2081 uživatelů. V centru Prahy vám radiolokátor téměř vždy ukáže nějakého uživatele ke spárování, stačí však odjet 50 kilometrů za město a psychicky labilní jedinec může lehce nabýt dojmu, že se po zbytek života bude utápět v samotě.

Jsi jednička, nebo nula?

Tinder zároveň inovativně zabudoval do svého softwaru princip gamifikace neboli přenesení základních mechanismů původně z počítačových her i do neherního prostředí. Rozřazování fotek do škatulek „Líbí" a „Nelíbí" v rychlém sledu v sobě spojuje jakýsi znalostní kvíz s testováním pozornosti a obratnosti.

Ostatně i Tinder vám v případě propojení s novou osobou nabízí dvě možnosti, jak pokračovat: A) Poslat zprávu, nebo B) Hrát dál.

Právě redukování široké palety cest na nejjednodušší možnou křižovatku kritizují novinářky Alicia Elerová a Eve Peyserová, když mluví o takzvané tinderizaci citu. „Tinder je víc než jen seznamovací aplikace – je to metafora pro zrychlující se a mechanické rozhodování, která z nás dělá binární stvoření ochotná rezignovat na vnitřní otázky a pocity a spokojit se s čímkoli, co v danou chvíli vypadá nejlépe. Pro pochybnosti nezůstává žádné místo. V Tinderu dělíme lidi na jedničky a nuly, redukujeme komplexitu lidské osobnosti, stáváme se výkonnými roboty," napsaly ve svém eseji pro on-linový magazín The New Inquiry.

Zjednodušování procesu seznamování, ke kterému výrazně přispěly mobilní technologie, lze navíc vnímat jako další z projevů bezbolestné etiky, jak o ní v knize Soumrak povinnosti píše francouzský sociolog Gilles Lipovetsky. Podle něj jsou lidé v postmoderní době například štědřejší v otázce charity. Nevysvětluje to zvýšeným pocitem globální odpovědnosti za osudy druhých, ale možností poslat peníze jednoduše z telefonu přes dárcovskou SMS zprávu (tzv. DMS).

Stejnou optikou lze nahlížet i na Tinder. Nový uživatel nemusí vyplňovat profil ani nahrávat fotku, aplikace si vše automaticky stáhne z facebookového účtu dané osoby. (Lidé bez Facebooku nemohou aplikaci využívat.) Ani nemusíte procházet profily potenciálních partnerů a oslovovat je. Stačí swajpovat, tedy posílat prstem po displeji naservírované fotky vpravo a vlevo, a čekat na signalizaci vzájemného propojení. Provozovatel seznamky tím minimalizuje spamování velkého množství uživatelů (či spíše uživatelek) metodou kobercového náletu a zároveň redukuje mezi lidmi podvědomý strach z odmítnutí, když jednostranně osloví někoho, kdo se jim líbí, a pak marně čekají na odpověď.

Sexuální revoluce

A ještě jeden úhel pohledu na zdroj rostoucí popularity mobilních seznamek přidává Marek Botha z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

„Po bouřlivém vývoji, kterým si oblast sexuálního chování prošla od 60. let až po současnost, se zdá, že společnost našla v nových médiích nástroj, který by mohl rozumně uvolnit moralizující společenské konvence, a prostředek, díky němuž se pohlavní uspokojení stává dostupnějším a méně problematickým," píše ve své práci.

Internetovým seznamkám je proto čas od času vytýkáno, že ze všeho nejvíc přispívají k ničení romantické představy zamilovanosti a k nárůstu promiskuitního chování svých uživatelů. Přímou korelaci s rozšiřováním pohlavních chorob alespoň u uživatelů v Los Angeles vyloučil předloňský průzkum skupiny vědců pod vedením Hailey Winetrobeové z University of Southern California. Podíl viny na krizi institutu manželství zatím asi nikdo neprověřoval.

Na druhou stranu není ani veřejným tajemstvím, že lidé využívají seznamky k vyhledávání krátkodobých vztahů. (Označení „na jednu noc" je podle Bothy nepřesné, protože k dané aktivitě může docházet kdykoli v průběhu dne.)

Názorně to v loňském článku ilustroval týdeník Respekt na zážitku pětadvacetileté studentky Petry z Masarykovy univerzity, která při výletě v Miláně hledala přes Tinder milostné povyražení bez závazků. Našla ho velmi snadno. Od prvního kontaktu po sex v hotelovém pokoji, kde na ni čekal pohledný Ital, o němž kromě jména a věku nevěděla nic bližšího, neuplynula ani hodina. „Představili jsme se, políbili a šli na věc," usmívá se Petra. „A bylo to skvělé."

Pak se taky nelze divit, že vycházejí články s titulkem „Tinder a úsvit ‚randící apokalypsy'" (Vanity Fair, září 2015) nebo „Tinder redukoval romantiku na sedm odstínů klišé" (The Guardian, únor 2014).

Je 20 málo?

Pověsti seznamek však nepřidávají ani ti, kdo z nich mají přímý profit. Celosvětovou „reklamu" si loni udělal ředitel a jeden ze zakladatelů Tinderu Sean Rad, když se v rozhovoru pro londýnský list Evening Standard rozpovídal nejen o svých sexuálních zkušenostech.

Redaktorka se ho zeptala, s kolika ženami tehdy devětadvacetiletý mladík spal. „Mám to prozradit?" ověřoval Rad u viceprezidentky pro komunikaci. „Jen když je to nízké číslo," poradila mu. „Je 20 nízké číslo?" ujišťoval se znovu.

Na obvinění, že uživatelé používají mobil primárně pro ukojení sexuálních potřeb, reagoval jednou, že „podle našich průzkumů 80 procent hledá dlouhodobý a smysluplný vztah", o chvíli později ale argumentuje, že „věříme v demokracii. Pokud společnost touží po nezávazném sexuálním setkávání, kdo jsem já, abych ji soudil?"

Hlavně si povídat

Internetové a mobilní seznamky přinášejí do vyhledávání partnera na první pohled zcela nové principy a mechanismy.

Nikoli však pro generaci takzvaných millenials neboli zástupců generace Y narozených po roce 1980, kteří už dospívali před zapnutým monitorem počítače a vyrůstali s mobilním telefonem u ucha nebo v ruce.

„Lidé žijí na internetu, a pokud nejsou součástí nějaké party, seznamují se tam, kde jsou, tedy přes internet. Je to pro ně jeden z mála kanálů, kudy se dá seznámit," uvedl psycholog Jeroným Klimeš.

V podobném duchu se pro Dotyk vyjádřil i David Šmahel z Masarykovy univerzity v Brně, mimo jiné autor publikace Psychologie a internet. „On-line seznamky jsou pouze dalším nástrojem k seznamování, dříve sloužily ke stejnému účelu inzeráty v novinách či časopisech. Nejedná se tedy o nový jev jako takový, nová je rychlost, jednoduchost a dostupnost takové seznamky. Přes on-line seznamky si mohou lidé najít kvalitní a dlouhodobý vztah, stejně jako jakýmkoliv jiným způsobem seznámení," shrnul své poznatky.

Českým specifikem v této oblasti je neutuchající touha po navazování vztahů „jen na pokec". Trend, který začátkem milénia rozproudily nástroje jako ICQ nebo chatovací internetové místnosti, v poslední letech převzaly sociální sítě.

Ale i klasické internetové seznamky slouží nemalé skupině uživatelů primárně ke komunikaci. Seznamku Lidé.cz (patří do portfolia služeb firmy Seznam.cz) takto používá i po půlnoci několik tisíc lidí. „Pokud jste například recepční na noční a nemáte co dělat, je tohle skvělý nástroj na trávení času," vysvětluje produktový manažer Marek Vacek.

Zároveň aktivitu dokládá ještě jedním milionem, což je průměrný počet zpráv, které si uživatelé na Lidé.cz pošlou každý den.

V masivním přesunu lidské komunikace do kyberprostoru však někteří odborníci spatřují projevy negativního vývoje lidského druhu.

„Čím dál více lidí se bojí intimity, upřednostňuje technologie a má fobii ze závazků, proto prchá před fyzickými schůzkami a nahrazuje je emočním uspokojením z virtuálních kvazi-vztahů, flirtováním po telefonu a internetu bez úmyslu protějšek potkat," píše Marek Botha s odkazem na publikaci profesorky z americké univerzity MIT Sherry Turkleové.