Inspirace

Leonard nenechal Marianne čekat dlouho

12. listopad 2016 četba na 10 minut

Foto: Route66/Shutterstock

7. listopadu zemřel ve věku 82 let fenomenální zpěvák, skladatel, básník a novelista Leonard Cohen.

Leonard Cohen odešel s noblesou. Jestli přitom něco zvládnul zcela bravurně, pak to bylo jeho rozloučení. Trvalo osm let a začalo na sklonku jeho čtyřiasedmdesátin, kdy vyhlásil překvapivou sérii několika koncertů. Fenomenální tour nakonec trvala tři roky, následovala přestávka, nové album a dalších několik měsíců koncertování. Vyprodal téměř čtyř stovky hal po celém světě a všem posluchačům bylo zcela jasné, že pojetím koncertů se nejslavnější zpívající básník loučí.

Cílovou rovinku nakonec dobíhá ve strhujícím závěru. V osmdesáti letech vydává album devíti nových písniček a o dva roky později, již na doběhové šachovnici, představuje svůj poslední velký projekt You Want It Darker. Tam v titulní skladbě pokorně zpívá Jsem tady, jsem připraven, můj pane. O dva týdny později protíná cílovou pásku.

Cohen přicházející

Většina těch, co něco opravdového tvoří, si prožijí takzvané kreativní desetiletí. Tedy období, kdy jsou na tvůrčím vrcholu a chrlí ze sebe nápady, z nichž potom po zbytek aktivního života dokážou čerpat další inspirace. Na konci šedesátých let doznívalo nejslavnější období Beach Boys nebo Bee Gees, Beatles představili své vrcholné dílo v podobě Seržanta Pepře a nastupovalo desetiletí Pink Floyd, Genesis a hardrockových formací. Cohenovo nejslavnější období začalo v roce 1967 albem Songs of Leonard Cohen, které je dodnes považováno za kultovní.

Pokud ale někdo čekal, že kanadský zpívající básník vystřílel svůj prach, potom dalších pět desek z dílny L. C. nikoho nenechalo na pochybách, že vedle Boba Dylana a Paula Simona má hudební svět další písničkářskou hvězdu, jejíž skladby přežijí tisíciletí. Na rozdíl od zmiňovaných byl ale Cohen považován ke konci 60. let téměř za starého kmeta. Nebylo obvyklé začínat hudební kariéru v Kristových létech. A nebýt finanční nouze, zůstal by montrealský rodák z židovské rodiny zřejmě pouze respektovaným básníkem.

Během následujících deseti let si ale podmanil planetu. Zmíněné první album a dále Songs from a Room, Songs of Love and Hate nebo Recent Songs přinesly světu takové pecky jako Suzanne, Sisters of Mercy, Bird on the Wire, Partisan, Avalanche, Famous Blue Raincoat, Chelsea Hotel a Who By Fire.

Dalších pět desek z dílny L.C. nikoho nenechalo na pochybách, že vedle Boba Dylana a Paula Simona má hudební svět další písničkářskou hvězdu, jejíž skladby přežijí tisíciletí.

Inspirací pro první alba se stala jeho první osudová žena Marianne Ihlen, které věnoval i svůj první velký hit So Long, Marianne. Většina písniček z těchto let zlidověla do té míry, že se na nich učili školáci po celém světě anglicky, kytičkáři si při jejich poslechu šlehali, intelektuálové rozebírali, co tím chtěl básník říci, kotlíkáři je začali zařazovat do svého repertoáru a studenti na ně psali diplomové práce. Cohen neměl vyhraněné obecenstvo, patřil do rodiny stejně jako na firemní večírek, studentskou party nebo k táboráku.

Cohen zralý

Přelom mezi sedmdesátými a osmdesátými léty nebyl v hudbě úplně idylický. Doznívaly dvacetiminutové skladby takzvaně progresivního art rocku, heavy metal ne úplně šťastně navázal na klasický hard rock, světem se šířila kolovrátková elektronická hudba nových romantiků. Naštěstí ale přicházelo hvězdné období Bruce Springsteena, Dire Straits nebo U2 a… opět Leonarda Cohena.

Jeho album z roku 1984 Various Positions totiž mimo výborné Dance Me to the End of Love přineslo i skladbu Hallelujah. Největší Cohenův hit  a podle mnohých kritiků nejdokonalejší hudební skladba 20. století vůbec. Zajímavé je, že ještě několik let od vydání nebyla v médiích nijak protěžována, fanoušci ji sice brali, ale úspěchu například Suzanne nedosahovala.

Až John Cale ji na začátku 90. let opět probudil cover verzí a od té doby nastal doslova poprask. Odhaduje se, že doposud ji přezpívaly více než dvě stovky interpretů z celého světa. Z původně dokonalé básničky, která ztvárňovala propojení sexuality a víry, se stal šlágr všech moderních soutěží a estrád, což zarazilo i samotného autora.

Vrchol Cohenovy zralé éry ale měl teprve přijít. Nenápadné album z roku 1988 I´m Your Man přineslo zvrat v jeho dosavadní tvorbě, ale i zmatek mezi jeho fanoušky. Vzpomínám, jak jsem pár měsíců před revolucí držel v rukou supraphonské LP a vyděšeně jsem kroutil hlavou nad syntezátory a cohenovským černým humorem. Jediné, co mě uklidňovalo, bylo povzbuzující sleeve note na zadní straně přebalu desky hudebního kritika Jiřího Černého. Ten celé mé generaci dával jasné signály, co poslouchat a co nikoliv. Jako obvykle se ani zde nespletl.

Cohenova prozíravost vyzkoušet něco nového jej pasovala vedle Paula Simona nejen mezi klasiky, ale i ty, kteří se dokáží vypořádat s vlastní minulostí a nekompromisně změnit směr.

Cohenova prozíravost vyzkoušet něco nového jej pasovala vedle Paula Simona nejen mezi klasiky, ale i ty, kteří se dokážou vypořádat s vlastní minulostí a nekompromisně změnit směr. I´m Your Man je jedna z jeho nejlepších desek, na posledních koncertech jí pravidelně věnoval kolem pěti skladeb. Ať už dokonalá titulní písnička nebo třeba Everybody Knows, chytlavá Take This Waltz nebo First We Take Manhattan všechny spolehlivě zvedaly ze sedadel. Následuje další album a očekává se Cohenova důstojná tečka. Tu Cohen okořeňuje několika výběry jeho nejlepších písní, uchýlením se na pět let do zenbuddhistického kláštera a Knihou toužení, který vyšla i u nás.

Autor: Route66/Shutterstock

Cohen odcházející

L. C. se vrací z kláštera a zjevně nabit energií ještě vydává solidní alba Ten New Songs a Dear Heather. Nicméně sám se těší, že si začne užívat důstojného stáří a vydělaných pět milionů dolarů. Leč osudy jsou nevyzpytatelné, tím spíše stojí-li za nimi ženy.

Cohen podcenil čarovné dovednosti své dlouholeté manažerky a krátkodobé milenky Kelley Lunchové, a když dosáhnul sedmdesátky, zjistil, že mu jejím zapříčiněním na účtech zůstalo posledních 150 tisíc. Později sice vyhrál soud, který mu přiřkl skoro dvojnásobek odcizené částky, nicméně kde nic není, ani smrt nebere.

Cohenovi tedy nezbylo než vsadit na poslední kartu, a tou byla nová koncertní šňůra. Zahajuje ji v roce 2008, doprovodné muzikanty posbírá ze všech koutů světa, přibírá špičkovou vokalistku a dlouholetou spolupracovnici Sharon Robinsonovou a šikovné dívčí duo z britské hudební rodiny Webb Sisters.

Cohen nevytváří žádné světelné show, kulisy a celkové aranžmá je velmi umírněné, sází na jistoty nejlepších písní a snaží se působit velmi skromně. Uvědomuje si více než kdokoliv jiný, že v době světové krize nemůže očekávat na svých koncertech rekordy. Svět se ale nechová vždy logicky a navzdory ekonomickým problémům, v jejichž důsledku odříká většina světových es svoje vystoupení, zaznamenává Cohen gigantický úspěch.

Lidé dávají jasně najevo, že před napudrovanými hvězdami pop-music, přivážejícími cirkus na kolečkách, upřednostňují podstatu hudby, básničky a pokorný přístup. Dokonalá souhra muzikantů, přesná Sharon Robinsonová a šarmantní Web Sisters vytvářejí společně s Cohenem nečekanou atmosféru.

Cohen nevytváří žádné světelné show, kulisy a celkové aranžmá je velmi umírněné, sází na jistoty nejlepších písní a snaží se působit velmi skromně.

I když to na první pohled nevypadá, Cohen neimprovizuje. Dokonce ani tehdy, říká-li vtip nebo pokorně pokleká. Pokud recituje, potom do strojově přesných hammondek dalšího letitého spoluhráče Neila Larsena. A tak ve stejné době, kdy Coldplay nebo Lady Gaga lámou rekordy v návštěvnosti, sekunduje jim překvapivě Leonard Cohen, který sklízí mimořádně pozitivní kritiky i vřelé přijetí publika. Obratně využívá příležitosti a následují dvě živá alba zahrnující dva roky koncertů. L. C. cítí podporu a pouští se do další autorské desky Old Ideas, která vyráží dech i nejzatvrzelejším kritikům.

Album se vrací k podstatě jeho tvorby v 70. letech, jednoduchý folk prolínají biblická témata a typické cohenovské jazykové hříčky. Definitivní tečka to ale ještě stále není, protože Cohen na prahu osmdesátky pokračuje další sadou koncertů a předkládá album Popular Problems.

Kruh se definitivně začíná uzavírat na konci července tohoto roku, kdy umírá jeho nezapomenutá láska Marianne. Z Cohenova dopisu, který byl na jejím pohřbu přednesen, mrazí: „Naše těla se rozpadají a myslím, že tě budu brzy následovat. Vím, že jsem tak blízko za tebou, že když natáhneš ruku, dosáhneš na tu mou." Poslední písničky tvoří doma, kde za pomoci svého syna nahrává poslední skvělé album You Want It Darker. Texty již míří k Bohu, andělům i k ďáblu.

Několik dní po jeho vydání Leonard Cohen definitivně odchází za Marianne.