Rozhovory

Luboš Dobrovský: Věděli jsme, že převrat v Rusku nemá podporu

25. srpen 2016 četba na 4 minuty
Luboš Dobrovský byl československým ministrem obrany v letech 1990 až 1992

Luboš Dobrovský byl československým ministrem obrany v letech 1990 až 1992

Foto: Deník.cz

Když 19. srpna 1991 ohromila svět zpráva, že neostalinisté v Sovětském svazu internovali tvůrce perestrojky Michaila Gorbačova a chopili se moci, nastalo v tehdejším Československu zděšení. Vláda zřídila první krizový štáb v naší polistopadové historii. Chtěla dokonce vyhlásit částečnou mobilizaci a vyslat vojáky na ochranu východní hranice před sovětskými uprchlíky – jenže tehdejší ministr obrany Luboš Dobrovský to kolegům ministrům rozmluvil.

Jak na vás zapůsobila zpráva o protigorbačovském puči a proč jste byl proti vyslání vojska na hranice?

Naše ministerstvo obrany naštěstí mohlo poskytnout spojencům a především naší vládě kvalitní informace o tom, v jakém stavu pohotovosti byly sovětské jednotky ve východní Evropě během onoho puče. A to díky dobré kvalifikaci tehdejšího šéfa vojenské rozvědky, jemuž se podařilo otočit naše rádiové antény, které předtím sledovaly rádiový provoz na západě, směrem na východ. Tak jsme mohli zjistit – protože tehdejší naši generálové znali všechny sovětské normy rádiového spojení – z frekvence a intenzity rádiového spojení, že sovětské jednotky nejsou v žádném zvýšeném stavu pohotovosti.

To vás uklidnilo?

Ano, a uklidňující zprávu jsem předal vládě. Tehdejší vedení federálního ministerstva vnitra v čele s Jánem Langošem bylo velice aktivní a mělo pocit, že puč je natolik vážný, že nás může ohrozit vlna uprchlíků ze Sovětského svazu. Navrhovalo proto částečnou mobilizaci, která by umožnila obsadit východní hranici a zabránit průniku uprchlíků na území Československa. Zpráva, kterou jsem byl schopen podat vládě, ale situaci zklidnila.

Později se ukázalo, že to byly oprávněné důvody ke klidu. Pučistům se nepodařilo aktivovat pro své záměry většinu ozbrojených sil, a proto akce skončila v podstatě bez výstřelu a osvobozením Gorbačova. Ovšem bylo to osvobození fyzické, nikoli osvobození politické, protože znamenalo výrazné Gorbačovovo oslabení a následně i pád.

Sovětský prezident Michail Gorbačov měl v době puče podporu Západu včetně polistopadové československé reprezentace v čele s prezidentem Václavem HavlemSovětský prezident Michail Gorbačov měl v době puče podporu Západu včetně polistopadové československé reprezentace v čele s prezidentem Václavem Havlem.Autor: Archiv

Neříkal jste si někdy, že puč mohl být zinscenován KGB, protože jeho cílů – ukončení demokratických přeměn, pádu Gorbačova i nástupu nového energičtějšího vůdce Jelcina – bylo vlastně dosaženo?

Ne, ne. Prosím vás, tyhlety konspirační teorie, to je strašně nebezpečný virus, podobný všelijakým trojským koním, které různí hackeři posílají do našich počítačů. Máme k dispozici nevyvratitelné informace. Samozřejmě, že existují lidé, kterým je skutečnost nedostatečná, kteří za vším vidí buď spiknutí Židů, muslimů, zednářů, nebo Američanů. Ti potom hledají nejrůznější konspirační teorie a způsob, jak někdo z nějakého tajného místa řídí celý pohyb světa. Je to nesmysl.

Měli jste tehdy také obavu, že by k nám kvůli puči nemuseli přijít jen uprchlíci od východu, ale že by naši tehdy mladou demokracii mohli ohrozit sovětší vojáci rozmístění ve východním Německu?

Ne. S nějakou akcí nebo i uprchlictvím sovětských vojáků ve východním Německu jsme vůbec nepočítali. Ale předpokládalo se, že by mohl nastat určitý významnější proud civilních uprchlíků z území Sovětského svazu.

Celý ten systém komunistické centrální moci a centrálního vlastnění všeho byl prostě nenapravitelný, nemodernizovatelný.

Když se dnes po 25 letech ohlédnete – byl puč skutečně neúspěšný, jak se tehdy všem jevilo? Vždyť cesta k dnešnímu Putinovu autoritativnímu Rusku vedla právě přes rozpad Sovětského svazu, urychlený pučem…

Ta otázka není podle mě přesně položena. Puč sám o sobě byl neúspěšný. A je to dobře, že byl neúspěšný, protože moci by se byli bývali chopili lidé minulí. Lidé, kteří vyčerpali veškerou svou energii nikoli k dobrému, ale ke zlému.

Jiná věc je, že Gorbačov byl neúspěšný, ale to nejen v důsledku puče. Byl neúspěšný, protože jeho představa jakési obnovy, modernizace a kvalifikačního posílení aparátu sovětské komunistické strany vedla k uchování síly tehdejšího Sovětského svazu, v jehož čele stál. Měl některé podobné představy, jaké jsme měli i my v období Pražského jara. Jenže celý ten systém komunistické centrální moci a centrálního vlastnění všeho byl prostě nenapravitelný, nemodernizovatelný a neměl naději na nějaké rozumné, přijatelné pokračování.