„Vezměte to takhle – hrajete tenis a budete chtít být nejlepší na světě. Co to znamená? Že budete co nejdéle na prvním místě žebříčku ATP. Ale nikoho moc nezajímá, jestli vyhrajete tenisový turnaj na olympiádě," vysvětluje Pollert.
Přidává i příklad z kopané: „Ani netuším, který tým vyhrál na poslední olympiádě, ale všichni víme, kdo zvítězil na mistrovství Evropy."
„Já jsem si považoval takového výsledku, kde se sejdou nejlepší sportovci na světě v dané disciplíně. Jenže ve vodním slalomu nejede na olympiádu 20 nejlepších sportovců světa, možná tam dorazí pět nejlepších. Vezměte si Jirku Prskavce a Vavřince Hradilka, jeden zlatý a druhý stříbrný na posledním mistrovství Evropy. Oba by mohli jet s klidem do Ria s ambicí, že tam závod vyhrají, ale podle regulí může na olympiádu jenom jeden z každé země. To je obrovská chyba," upozorňuje Lukáš Pollert na „svůj" sport, v němž získal zlatou olympijskou medaili v roce 1992 a o čtyři roky později ještě stříbrnou v Atlantě.
Na námitku, že cílem olympiády není jen vyhrát, ale hlavně se zúčastnit, odpovídá: „Pak to ale není o sportu a o sportovních výkonech. Udělejme velké setkání, takový sportovní mejdánek, a v jeho rámci bych si já mohl třeba zastřílet z luku a jiní sportovci zase vyzkoušet moji loď..."
Celý rozhovor s Lukášem Pollertem přinese ve čtvrtek večer týdeník Dotyk.