Uprchlíci

Mekka kontra mekáč

16. leden 2015 četba na 14 minut

Foto: redakce

Bojovníci proti rozpínání islámu se sjíždějí do Prahy. A to přesto, že Česko je jednou z mála evropských zemí, kde soužití s muslimskou komunitou nepředstavuje výraznější problém. Týdeník Dotyk zmapoval zdejší muslimskou komunitu, její historii, současný život i mnohdy kontroverzní jednání jejích představitelů.

Na chystanou pražskou demonstraci českých islamofobů je pan Jiří už dokonale připraven. Na bundě má připnutou placku se siluetou mešity umístěnou v zákazové značce. Má již také transparent. Bude na něm napsáno „Islám je zlo". Námitku, že nelze všechny vyznavače Mohamedova učení házet do jednoho pytle, rázně odpaluje. „Ne všichni muslimové jsou teroristé, ale všichni teroristé jsou muslimové," opakuje náš spolustolovník tvrzení, které v minulosti použil i nynější český prezident Miloš Zeman.

Na dění v Česku i ve světě má tento třicátník, zaměstnaný v nejmenované státní organizaci, velmi vyhraněné názory: českým novinářům nevěří, informace čerpá z „nezávislých" zdrojů, sametovou revoluci považuje za komplot StB, je mu sympatický Vladimir Putin, nedávnou akci „červená karta pro Miloše Zemana" považuje za produkt amerických tajných služeb, stejně tak všechny teroristické činy od 11. září přes vznik Islámského státu po útok na pařížskou redakci týdeníku Charlie Hebdo.

„Cílem je vyvolat konflikt mezi Evropou a muslimy, aby Američané mohli upevnit svou světovládu. Teď už je ale pozdě dělat cokoliv jiného, než se pokusit muslimy zastavit," vidí Jiří jedinou cestu. Jeho odpor k islámu přitom nemá podobu nějakého teologického sporu – nevěří ani křesťanským církvím a katolické zvlášť s „její temnou středověkou minulostí". Jde o konflikt plně sekularizovaného Evropana s cizí komunitou. Její životní styl – modlení pětkrát denně, cesty do Mekky a hlavně „Korán plný násilí" – je na hony vzdálený jeho hodnotovému okruhu, v němž významnou roli hraje zájem o elektroniku a nejmodernější technologie.

Jiří se jeví jako bystrý člověk, ale zároveň jako produkt naší „mcdonaldové" civilizace. Příznačným paradoxem je, že žádného živého muslima osobně nikdy nepoznal. A doufá prý, že jej ani nikdy nepozná.

Nevyzrálé děti a ďábelští islamisté

A to je ta klíčová věc. Přes sto tisíc Čechů „lajkuje" stránky „Islám v ČR nechceme", aniž by měli s touto komunitou jakoukoliv bližší zkušenost. Ani nemohli. Islám se v Česku začal etablovat teprve někdy před dvaceti lety (viz Historie muslimů v českých zemích). Jak v komentáři pro týdeník Dotyk připomíná katolický kněz, teolog a sociolog Tomáš Halík, je příznačné, že silné protiislámské nálady propukávají v té části Evropy, kde je koncentrace muslimů velmi nízká a žádné větší problémy s ní nejsou (viz Evropa vs. muslimové: Maříme historickou šanci).

Česko rozhodně nepatří k zemím „postiženým" bezhlavým multikulturalismem a pokud nějaká rizika existují, neměl by být problém se poučit z chyb jiných zemí. Většina z hrstky českých muslimů normálně pracuje. Často jde o vysokoškoláky, které najdeme mezi lékaři či mezi zaměstnanci IT firem. Navíc jen menšina z nich chodí do mešity. Nikde v Česku nevidíme deprivované stoupence proroka Mohameda zevlující v ghettech na předměstí. Není zde tedy žádné typické podhoubí pro radikální islám.

Samozřejmě nelze podceňovat zprávy české civilní kontrarozvědky (BIS). Ta uvádí, že zachytila ostrůvky islámského fundamentalismu a také nesrovnalosti ve financování islámských organizací. „Zpravodajská služba se zabývala osobou pobývající v Česku, kterou lze označit za islámského fundamentalistu. Pravidelné příjmy této osoby pocházejí z arabské země a slouží k financování nákladné náboženské činnosti. Existovalo významné podezření, že by příjmy mohly pocházet od rizikového subjektu," napsala BIS ve zprávě k zákonu, který by jí teď měl dát více kompetencí v oblasti prověřování účtů podezřelých osob.

„Kdyby Češi muslimy blíže poznali, zjistili by například to, že nás křesťany považují z duchovního hlediska za nevyzrálé děti, a také to, že víra a hodnoty s tím spojené jsou pro ně nedotknutelné. Na druhou stranu islamisty nenávidí daleko více než my. To je pro ně ďábel," předává své osobní zkušenosti Jiří Petrák, někdejší ředitel britské poradenské firmy Mott MacDonald, jenž se v islámském světě s přestávkami pohybuje už 33 let. Zblízka poznal nejdříve Irák, později i další země, momentálně dělá byznys v Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech. Za problémy současného světa nevidí nepřekonatelné civilizační rozdíly, ale především lidskou chamtivost a nenasytnost, zájmy zbrojního i ropného průmyslu.

Zelená karta pro Zemana?

Problémem je, když olej do ohně přilévají ti, kteří mají v popisu práce vášně tlumit a usilovat o pokojné soužití v rámci pluralitní společnosti. A tím, kdo tento státnický princip opět porušuje, je v úvodu uvedený prezident Miloš Zeman, pod jehož okna na Hradčanském náměstí byla protiislámská demonstrace svolána. Hlava českého státu v aktuálním rozhovoru pro Deník uvedla, že „každý má žít ve své původní zemi". Nepřímo tím vyzvala k vytlačení muslimského obyvatelstva do jejich pravlastí. „Myslím, že tito lidé by měli žít ve svých zemích, tam praktikovat svoje náboženství a nepokoušet se narušovat normální život v zemích, které mají jinou kulturu," uvedl prezident.

Jisté je, že takovýmito slovy si u účastníků protiislámské manifestace vyslouží tentokrát spíše zelenou než červenou kartu. Ale už je to jen krůček od toho, abychom začali Evropany znovu třídit podle čistoty rasy. Velmi znepokojen Zemanovými výroky je i vrchní zemský rabín Karol Sidon. „Když pan prezident říká, že každý má žít ve své původní zemi, nebere v úvahu, že lidé své původní země opouštějí z hladu nebo ze strachu o vlastní život, a ne proto, že se jim tam nechtělo pracovat," argumentuje rabín pro týdeník Dotyk.

Připomíná i své vlastní zkušenosti z komunistické éry, kdy po opuštění Československa strávil tři měsíce v německém uprchlickém táboře, než jako politický emigrant dostal azyl. „Většina žadatelů o azyl dokonce předem věděla, že ho nedostane, ale nějakou dobu měla co jíst a byla chráněna před vraždícími magory ve své vlasti," vysvětluje.

Nezpochybňuje přitom princip, že emigranti mají respektovat zákony hostitelské země a tato země je má po nich také vyžadovat. „Ale proč by se měli vzdávat své kultury, není-li se zákony hostitelské země v rozporu?" ptá se rabín a diví se, že Miloš Zeman, jako sečtělý muž, neví, že se národy stěhují od nepaměti a že to budou dělat dál, ať se nám to líbí, nebo nelíbí. Připomíná i turismus praotce Čecha.

Na jatkách podle práva šaría?

Podmínka respektování zákonů hostitelské země je pro poklidné soužití klíčová. Ale zatím nic nesvědčí o tom, že by muslimové chtěli české zákony přepisovat. „Drtivá většina po uplatňování islámského práva šaría vůbec netouží a dokáže zde dobře žít a vyznávat svou víru i podle současné české legislativy. Nějaké drobné problémy se sice najdou, ale není to nic fatálního," říká Raed Shaikh, muž palestinského původu, člen pražské muslimské obce.

Absolvent ČVUT, jenž jako manažer působí v oblasti telekomunikací a za ženu má českou konvertitku, si dokázal poradit i s tím, že jeho dětem v českých školních jídelnách servírují zakázané vepřové. „Na základní škole je možné si vybírat z více jídel, v mateřské to sice nejde, ale když je vepřové, dá si dcera jen přílohu a nají se ještě doma," uvádí, jak praktické problémy řeší ve své rodině.

Vedle staršího sporu o nošení či nenošení šátků muslimkami ve veřejných budovách zde ale nyní vypukl další konflikt s uplatňováním islámské věrouky a tradice. Jde o právo muslimů provádět tzv. halal porážky hospodářských zvířat. Bojovníci proti rozpínání islámu vyrukovali s kampaní, jež líčí rituální zabíjení jatečných zvířat dle pravidel halal (muslimská obdoba výrazu košer užívaného v judaismu) jako nelidské týrání, které je třeba okamžitě zastavit.

Porážka dobytčete dle práva šaría je prováděna tak, že je zabito k tomu pověřeným muslimem, který mu podřízne hrdlo jedním tahem velmi ostrého nože, aby byly najednou přeťaty obě hlavní krční tepny. Hlava však nesmí být oddělena od trupu.

Zabíjející vysloví Alláhovo jméno a odříká modlitbu obsahující jeho jméno, např. řekne „Bismillah Allahu Akbar". Tento způsob prý vyvolává okamžitý šok a ztrátu vědomí, a tím rychlou smrt bez trápení. Tak to alespoň tvrdí muslimové. Jejich odpůrci to vidí jinak. V Česku je hned několik malých jatek, kde se halal porážky provádějí. A to dle výjimky ministerstva zemědělství ze zákona na ochranu zvířat před týráním. Facebooková kampaň Stop halal poukazuje na to, že zvířata jsou podřezávána bez omráčení, takto získané maso je pak šířeno i do běžné obchodní sítě a poplatky odváděné výrobci z halal potravin končí v muslimských obcích a možná prý i na účtech teroristů. Tato domněnka však nebyla nikým doložena.

„Tímto způsobem se zabíjela zvířata po celá staletí i v křesťanských zemích a nikomu to donedávna nevadilo. Nevím, proč je najednou nějaký problém, když vše je řádně schváleno a státem kontrolováno," říká jménem muslimů Raed Shaikh. Podobně to vidí i rabín Karol Sidon ve vztahu k židovské komunitě, jejíž pravidla stravování jsou podobná muslimským. „Pokládám iniciativy k zákazu halal a košer porážek spíše za snahu vyštípat pod rouškou humánní starostlivosti o jatečná zvířata občany a přistěhovalce, kteří se hlásí k islámu. Židé mají prostě smůlu, že do toho jsou zahrnuti také, aby to nevypadalo nehumánně," myslí si rabín.

O zákazu rituálních porážek se dlouho diskutovalo i v sousedním Polsku. Ústavní soud nakonec Sejmem přijatý zákon zrušil, protože došel k názoru, že zákaz je v rozporu s Listinou lidských práv, jež by měla lidem zajišťovat svobodu náboženského vyznání i náboženské praxe. Je otázkou, kam až tato diskuse dojde v Česku, ale možná by stálo za to, aby ti, co o tom budou rozhodovat, nejdříve navštívili i jiné české jatečné provozy. Aby si udělali obrázek, nakolik „komfortní" umírání připravují zvířatům tam.

Chaos, bezvládí a rozpolcenost

Jakkoliv existuje mnoho důvodů, proč se muslimů zastávat, lze vidět i mnoho jiných, proč je kritizovat. Hlavně kvůli tomu, že nejsou nijak zvlášť transparentní a komunikativní. Informace, které o sobě podávají, jsou často zastaralé, muslimské organizace nezpracovávají výroční zprávy o své činnosti. Naprosto nepřijatelné pak je, když jejich představitelé nenávistně útočí na „nevěřící" či tuto nenávist šíří. Tak jak to v minulosti ve svém kázání v brněnské mešitě učinil šéf Ústředí muslimských obcí Muneeb Hassan Alrawi nebo jak se to v jiném podání objevilo v českém vydání knihy Základy tauhídu – Islámský koncept Boha. Kvůli jejímu rasistickému vyznění loni v dubnu během pátečních modliteb dokonce zasahovali policisté v mešitě na pražském Černém Mostě a v Islámské nadaci v centru Prahy.

Sami muslimové, celosvětově trpící absencí všeobecně uznávaných autorit, by si mezi sebou měli začít dělat pořádek. Udělat třeba něco se svou neuvěřitelnou roztříštěností, kdy se ani hlavní čeští představitelé muslimských organizací navzájem neznají či nestýkají. Svědčí o tom fakt, že Muhamed Abbas, šéf Muslimské unie, se již několik let neviděl s již zmíněným šéfem Ústředí muslimských obcí Alrawim, ani na něj nemá telefonní číslo. Sám Abbas to přiznal v rozhovoru pro týdeník Dotyk. I podle něj by užší spolupráce byla asi užitečná a on sám by se o ní teď chtěl zasadit.

„Ta vzájemná nesourodost je dána i tím, že islám oficiálně tvrdí, že nemá třídu duchovních a že každý muslim je schopen být správným obrazem islámu. Když k tomu připočtete to, jak moc je tam sektářských prvků, dostanete rozpad muslimské komunity na mnoho frakcí, které se navzájem nemají rády," poukazuje Čech Lukáš Lhoťan. K islámu nejdříve konvertoval, ovšem po několika letech od něj zase odpadl (poukazoval mimo jiné na radikalizaci některých představitelů i na napojení českých organizací na arabské sponzory).

Pokud jde o dvě veřejně nejznámější osobnosti českého islámu, Abbase a Alrawiho, vidí Lhoťan mezi nimi rozdíl v tom, že Abbas je prý upřímný, říká vždy to, co si myslí, byť ví, že to je kontroverzní (obhajoba kamenování či mnohoženství). Naopak Alrawi, s nímž Lhoťan kdysi úzce spolupracoval, se prý přetvařuje a navenek říká jen to, co chce od něj česká veřejnost slyšet. Zcela jinak prý mluví uvnitř muslimské komunity. Potom to prý vypadá, že Alrawi je umírněný muslim a Abbas radikál, zatímco ve skutečnosti je to naopak.

Zcela stranou se podle něj drží řada vlivných lidí, duchovních. Například šéf pražské mešity Lazhar Maamri, předseda muslimské obce v Teplicích Marei Abbas, šéf mešity (a jazykové školy) Alfirdaus v Praze Bader Mea Eknafith. „To oni mají v rukou moc nad tím, co se v českých mešitách hlásá a jaký výklad islámu se mezi muslimy prosazuje," uvádí Lhoťan.

Nebýt agresivní, ale ani servilní

Po útoku z minulého týdne na pařížskou redakci Charlie Hebdo se začali i Češi bát teroristických útoků. Alespoň to v průzkumu agentury Median pro Český rozhlas uvedlo 53 % oslovených lidí. Kdy se přestaneme muslimů bát? Až se o ně a jejich činnost budeme více zajímat a o oni nám toho o sobě budou více říkat. Až vůči nim přestaneme být agresivní, ale také servilní a nekritičtí.