Epidemie 21. století

Metly 21. století

21. únor 2014 četba na 10 minut

Foto: redakce

Z biomedicínských laboratoří přicházejí zprávy, nad kterými se tají dech. Jasnější obrysy dostává léčba nedávno neléčitelných onemocnění. Ve skutečnosti je však medicína tou poslední frontou, na které se bojuje o naše zdraví a životy. V první linii vedeme každodenní zápas o zdraví sami. A tady současné lidstvo beznadějně prohrává.

Američtí lékaři vstříkli pacientovi s nemocným srdcem do tepen prokrvujících srdeční svalovinu virus připravený genovými inženýry. Virus srdci neublíží, ale naopak je posílí. Vnáší do buněk srdeční svaloviny lidský gen a zvyšuje tak v nemocné tkáni jeho aktivitu. Výkon srdeční svaloviny roste a pacient se cítí po všech stránkách lépe. Chmurné vyhlídky do budoucna střídá zdravý optimismus. Srdce „opravené" virem bude dobře sloužit ještě řadu let.

Moderní medicína bojuje s kardiovaskulárními chorobami na mnoha frontách. K dispozici jsou léky, které snižují hladinu cholesterolu v krvi a přispívají tím k lepšímu stavu cév v celém organismu. Pokud už došlo k nebezpečnému zúžení cév, dokážou lékaři jejich stěny v kritickém místě opět „roztáhnout" a obnovit volný průtok krve.

Když srdce selže, má medicína v záloze jako poslední instanci transplantaci. Kritické období, kdy pacient čeká na orgán vhodného dárce, mu někdy pomůže překlenout „pomocná pumpa", jež sejme ze selhávajícího srdce významný podíl práce. Vyvíjejí se i umělá srdce určená k úplné náhradě nemocného orgánu.

Biologové zkoumají srdce čolků nebo mloků, protože u těchto tvorů se jakékoli poškození srdečního svalu hojí nově narostlou srdeční svalovinou. Obětem infarktu myokardu se zhojí srdce vazivovou jizvou. Takový orgán má pak snížený výkon a ve snaze uspokojit potřeby organismu se přetěžuje a dále poškozuje. Pokud by lékaři dokázali v lidském srdci navodit regenerační procesy, jaké dala příroda do vínku obojživelníkům, šance na uzdravení mnoha nemocných by dramaticky stouply.

Také léčba nádorových onemocnění prodělala v posledních desetiletích revoluci a má našlápnuto ke zcela novým přístupům. Na základě výsledků genetických analýz začínají vědci vyvíjet léčbu, která je šitá na míru konkrétního pacienta. Léčebný zákrok je pak zacílen přímo na nádor a minimálně škodí zdravým buňkám. Zcela nedávno například zveřejnili američtí lékaři výsledek prvních testů léčby, při které pacientovi odebrali z krve bílé krvinky, a ty upravili tak, aby útočily na buňky pacientova nádoru. Experimentální léčbu podstoupili pacienti, kterým opakovaně selhala obvyklá léčba a ocitli se v bezprostředním ohrožení života. Především u dětských pacientů byla úspěšnost léčby nečekaně vysoká.

Nenápadný útok

Vývoj medicíny ovšem reaguje na vývoj chorob, které lidstvo sužují. Po celá tisíciletí představovaly pro člověka nejvážnější hrozbu infekční choroby. Středověkými morovými ranami počínaje a konče pandemiemi chřipky, jako byla například ta „španělská" na sklonku první světové války. Velikáni medicínské vědy formátu Roberta Kocha, Louise Pasteura, Ignáce Filipa Semmelweise či Alexandera Fleminga odhalovali původce infekčních chorob, vynalézali vakcíny, zaváděli preventivní opatření a objevovali léky. Jejich zásluhou se zdálo, že lidstvo čeká bezstarostná budoucnost.

Vyvstaly však nové „metly lidstva". Na infekční onemocnění dnes umírá ročně 8 milionů lidí. Kardiovaskulární choroby ale ve světě každý rok zabijí bezmála 17 milionů lidí a rakovina si vyžádá více než 7 milionů obětí. Jen kardiovaskulární choroby a rakovina tedy připraví o život třikrát více lidí než viry, bakterie a nejrůznější cizopasníci dohromady. Metlou 21. století se stávají choroby, kterými se nikdo nenakazí, a přesto se světem šíří jako požár. Do první dvacítky onemocnění s nejvyšším počtem obětí na životech už se prodrala Alzheimerova choroba, jejíž výskyt narůstá s tím, jak se prodlužuje věk obyvatel planety.

Boj s infekčními chorobami byl v mnoha ohledech jednodušší. Nástup černého kašle, spalniček, úplavice nebo tyfu byl nápadný. Bylo jasné, kdo je nemocný a kdo zdravý. Lékaři našli zdroj nákazy a často velmi jednoduchými opatřeními, jako je dodržování základní hygieny, významně omezili její šíření. Nemoci také neměly dlouhého trvání. Pacient se buď uzdravil, nebo zemřel. Úkolem lékařů bylo diagnostikovat chorobu, podat léky a kontrolovat průběh nemoci.

Neinfekční onemocnění nastupují plíživě a nepozorovaně. Pacient si svým životním stylem „zadělává" na vážné komplikace, ale po dlouhou dobu může žít v iluzi, že je všechno v pořádku a nic se neděje. Neexistuje tu něco jako zdroj nákazy. Onemocnět může prakticky kdokoli, kdykoli a kdekoli a z valné části si za to může sám.

 Začínajícímu kuřákovi připadá hrozba rakoviny plic nesmírně vzdálená, ba přímo nereálná. Stejně je na tom i přejídající se budoucí oběť infarktu myokardu nebo mozkové mrtvice. Zprávy o úspěších moderní medicíny mají v této situaci paradoxní účinek. Pod jejich vlivem nám v podvědomí klíčí přesvědčení, že se můžeme ke svému zdraví celkem beztrestně chovat macešsky. A pokud by to naše tělo přece jen nevydrželo, lékaři nám je „opraví". Jenže lidský organismus není lednička nebo automobil, které při poruše odvezeme do servisu a ony nám pak budou dál sloužit jako nové.

Zbytečné a vysoké náklady

Sdělovací prostředky chrlí zprávy o nejnovějších metodách léčby nádorových onemocnění, následků aterosklerózy nebo cukrovky druhého typu spojené s obezitou. Rádi to čteme, dobře se to poslouchá. Méně rádi slyšíme, že mnohé z nových léčebných postupů jsou velice drahé. Protože je potřebuje početná populace lidí, náklady na zdravotnictví raketově rostou a napínají rozpočty i v zemích, které se pyšní silnou ekonomikou. Některé země už vynakládají na likvidaci následků cukrovky druhého typu plných 15 % celkového zdravotnického rozpočtu.

Ekonomický růst stojí v popředí zájmu politiků i veřejnosti. Stranou pozornosti zhusta zůstává skutečnost, že čistý zisk z hospodářské prosperity můžeme počítat až poté, co od něj odečteme obludně narůstající náklady na likvidaci zdravotních komplikací, jež si za vydělané peníze pořizujeme. Mnohým společnostem toho zbude žalostně málo. Podíl lidí s obezitou se v celosvětovém měřítku za posledních třicet let zdvojnásobil a úměrně tomu narostly i s tím spojené zdravotní problémy a náklady na jejich léčbu.

Řada chorob propuká úplně zbytečně. Každý osmý člověk, který umře ve věku nad 30 let, přichází o život v přímém důsledku kouření. V Evropě má kouření na svědomí dokonce každého čtvrtého muže umírajícího po třicítce. Celkem na světě ročně umírá 5 milionů obětí kouření. Jsou mezi nimi jak ti, co sami kouří, tak i pasivní kuřáci.

Svět usiluje o neustálý ekonomický růst, ale jeho plody okrajuje na plných talířích nožem a vidličkou a zamačkává je do popelníků mezi nedopalky cigaret. Představa, že zlepšení této kalamitní situace lze dosáhnout novými, lepšími způsoby léčby, je nebezpečně naivní. Na léčbu budeme vynakládat tolik prostředků, že nám nezbude na řešení mnoha dalších naléhavých problémů, jako je ochrana životního prostředí nebo výroba dostatečného množství energie.

Ani když utopíme většinu prostředků ve zdravotní péči o oběti civilizačních chorob, nedokážeme jejich narůstající lavinu zastavit, natož pak významně potlačit. Lidstvo má na vybranou. Buď začne bojovat s civilizačními chorobami sice nepříjemnou, ale relativně jednoduchou prevencí, nebo mu narůstající zdravotní problémy přerostou přes hlavu.

Dědičné hříchy

Ve chvíli, kdy začneme pociťovat následky nezdravého životního stylu, je na prevenci pozdě. Pozdě je dokonce i ve chvíli, kdy přicházíme na svět. Ukazuje se, že děti rodičů zanedbávajících své zdraví se rodí s nebezpečně zvýšenou náchylností k civilizačním chorobám. Novorozenci s porodní hmotností 2,7 kg čelí v pozdějším životě o čtvrtinu vyššímu riziku závažného onemocnění srdce a o 30 % vyššímu riziku mozkové mrtvice než děti, které při porodu vážily 4 kilogramy. Dětem obézních matek hrozí v dospělosti s vyšší pravděpodobností nejen kardiovaskulární choroby a cukrovka druhého typu, ale i některé zhoubné nádory.

Naopak ženy, které mají v těle vyšší zastoupení svaloviny a nižší objem tukové tkáně, dokážou během těhotenství zajistit vyvíjejícímu se plodu vydatnější přísun základních živin, jako jsou aminokyseliny. To má opět významné dopady na zdraví dítěte v dospělosti. Při nedostatku živin přechází organismus plodu do úsporného režimu. Přednostně zásobuje živinami mozek, a to na úkor vývoje dalších orgánů. Děti pak mají menší například ledviny nebo játra. Pro pokrytí potřeb organismu se musí menší orgán mnohem více namáhat, snadno se poškozuje a člověku hrozí zdravotní problémy.

Byla by chyba házet všechny problémy jen a jen na matky. Ani otcové nejsou z obliga. Výzkumy z poslední doby naznačují, že také u nich má nezdravý životní styl nepříznivé dopady na zdraví potomků. Dědičná informace spermií obézních otců je poznamenána celkovým stavem organismu. Potomek počatý obézním otcem má zvýšené dispozice k obezitě, kardiovaskulárním chorobám a diabetu druhého typu, i když sám žije zdravě.

Následky nezdravého života tedy nepadají jen na hlavy hříšníků, ale i na příští pokolení. „Dědičné hříchy" nezdravého života se nemusí zastavit u dětí. Mnohé efekty se přenášejí i na generace vnuků a vnuček. Je proto docela možné, že i kdyby celé lidstvo najednou dostalo rozum a přestalo hazardovat se zdravím, tíhu hříchů z budoucích generací tím s okamžitou platností nesejmeme.

Přesto nám nic jiného nezbývá. Nemůžeme spoléhat na to, že moderní medicína nakonec napraví škody, jež jsme na svém zdraví stačili během života napáchat. I kdyby k tomu měli lékaři potřebné postupy, nebude se nám už brzy na likvidaci metel 21. století dostávat kapacit a financí.