Uprchlíci

Migrace je hybatelem dějin

24. červenec 2015 četba na 5 minut

Když se dne 19. dubna 2015 sto kilometrů severně od libyjského města Zuwára potopil člun s uprchlíky z Afriky a Blízkého východu, nejen, že přišlo o život na osm set lidí, ale bylo nastoleno obrovské politické téma.

Současná vlna uprchlíků a nelegálních migrantů je pro Evropu a její politické vůdce zcela zásadní výzvou. Pro Českou republiku pak tento fenomén představuje nepříjemné připomenutí skutečnosti, že před globálním světem nás naše pohraniční hory a hvozdy nedokážou uchránit a chtě nechtě si musíme připustit, že jsme jeho součástí.

To, že je debata o přílivu migrantů do Evropy vyhrocená a polarizovaná, je naprosto pochopitelné. Migrace vždy byla jedním z hlavních hybatelů lidských dějin. A právě proto na ni vždy bylo pohlíženo rozporuplně jako na jev pozitivní i negativní. Velké migrační vlny byly v minulosti nezřídka provázeny rozpadem ustanoveného řádu. Na druhou stranu, migrace stála velmi často na mýtickém počátku národních dějin – výmluvný je v tomto ohledu například název druhé knihy Mojžíšovy: Exodus. Svůj mýtus o migraci, zakončené v Českém středohoří, mají ostatně i Češi.

Recepty jsou na stole

Ne vždy musí být následky migrace fatální. Některé migrační vlny byly jednoznačným přínosem pro obě strany – jak pro příchozí, tak pro stávající obyvatele. Zpravidla se ovšem jednalo o migraci, která byla řízená a měla omezený rozsah. Státy a národy se jinak migraci vehementně bránily. Asijské státy, například Čína či Japonsko, se ve strachu z cizích vlivů uzavíraly do naprosté izolace. Američané, přestože platí za „národ přistěhovalců", se velmi tvrdě bránili přílivu migrantů – ať už se jednalo o irské katolíky, či o Asiaty.

Evropané nyní stojí před těžkým úkolem proměnit živelnou a potenciálně nebezpečnou migraci v migraci řízenou a prospěšnou. Nejedná se o nemožný úkol. Recepty jsou ostatně již nějakou dobu na stole – je třeba mimo jiné tvrdě zasáhnout proti kriminálním živlům tyjících z migrace a opravdu nekompromisně rozlišovat mezi azylanty prchajícími před pronásledováním a ekonomickými migranty. V dlouhodobém horizontu však bude především nutné stabilizovat situaci v zemích původu uprchlíků. Neměli bychom se vyhýbat ani úvahám o možnosti provádět azylové řízení mimo území EU. Je to praktické opatření, které může mimo jiné ušetřit stovky lidských životů.

Stovky uprchlíků pro ČR nejsou problém

Česká republika se na řešení problému migrace bude muset velmi aktivně podílet. Situace v Maďarsku ukazuje, že příliv uprchlíků se nevyhýbá ani střední Evropě. Nezapomeňme, že do pohybu se mohou dát i statisíce Ukrajinců, z nichž mnozí by nepochybně hledali útočiště právě v České republice. Připravme se tak na to, že v souvislosti s migrační krizí budeme muset vydat značné množství finančních prostředků a dalších kapacit. A ano, budeme muset přijmout několik stovek uprchlíků. Je dobře, že Česká republika a další země daly jasně najevo, že se jedná o mimořádné opatření, které by se nemělo stát rutinou.

Je zcela namístě pomoci státům, které jsou kvůli své poloze výrazně zasaženy vlnou uprchlíků. Pokud však tyto státy dlouhodobě nedokážou příliv migrantů zvládat kvůli špatnému fungování svých úřadů, přesouvání tisíců uprchlíků uvnitř EU rozhodně není řešením. Přijetí několika stovek uprchlíků by pro Českou republiku neměl být problém.

V oblasti migrace a azylové politiky máme velmi dobré administrativní zázemí a množství zkušeností. Málokdo si ostatně uvědomuje, že na našem území žijí stovky tisíc cizinců a v minulosti zde žádaly o azyl desítky tisíc uprchlíků. Negativní dopady v oblasti kriminality či nezaměstnanosti jsou neprůkazné. Troufám si tvrdit, že jejich příchod během uplynulých let běžní občané ani nezaznamenali, neboť se tomuto tématu vyhnula současná mediální hysterie.

Dostat nynější migrační vlnu pod kontrolu rozhodně nebude úplně jednoduché a politici budou čelit řadě výzev. Jednou z nich bude udržet téma migrace v rukou státotvorných politických subjektů a zabránit, aby se stalo politickým nástrojem regionálních entomologů a dalších svérázných znalců kultur a etnik ze zemí, které ještě nestihli ani navštívit. To, že Evropská komise nám bude muset pomoci alespoň tím, že nebude dráždit členské státy arbitrárním rozhodováním o nějakých kvótách, je víceméně také jasné.