Historie

Miloval hašiš a orgie. Šíleného psa Kaddáfího potkala psí smrt

1. září 2017 četba na 5 minut
Muammar Kaddáfí

Muammar Kaddáfí

Foto: ČTK

/VIDEO/ Beduínský stan, bunga bunga, po zuby ozbrojené krasavice, drogy, fotbal, ropa, Libye. Muammar Kaddáfí byl 42 let neomezeným vládcem jednoho z nejbizarnějších režimů. Ten skončil tak, jak 1. září 1969 začal – dočista neočekávaně.

Fanoušci seriálu Profesionálové měli jasno. Co Libyjec, to terorista, zakuklený do dobře padnoucího obleku, slunečních brýlí a pohrdavé grimasy. Psal se začátek osmdesátých let a režim, kterému šéfoval plukovník Muammar Kaddáfí, měl na svědomí několik nechutných teroristických incidentů.

FOTOGALERIE

Muammar Kaddáfí s Gustávem Husákem; 1982 Ve společnosti prezidenta Husáka a premiéra Štrougala Kaddáfí, 1969

Šílený pes, jak mu říkal Ronald Reagan, se podílel i na masakru na letní olympiádě v Mnichově v září 1972. „Pes“ podporoval Hnutí černé září, které zajalo a povraždilo jedenáct izraelských sportovců. Mimochodem, libyjské a na ně navázané skupiny se trénovaly v socialistickém Československu, kde fasovaly i osvědčené zbraně včetně pistolí ČZ.

Kaddáfí byl nebezpečná, obávaná, ale i zábavná figurka. Nádherně ji ilustroval beduínský stan vybavený klimatizací a satelitním příjmem, anebo plukovnická ochranka složená ze samých sexy žen.

Plukovníkův skvělý příběh začal 1. září 1969, tehdy se mu na ramenou blyštěly pouhé kapitánské výložky. Libyjský král Idris I. zrovna dobíjel baterky v tureckém sanatoriu, přičemž spoléhal na svou generalitu, uplácenou z ropného bohatství, které bylo v zemi objeveno teprve v roce 1959.

Kaddáfí byl jedním ze skupinky opovážlivců, která si říkala „Revoluční rada“. Ve skutečnosti šlo o podružnou partu nižších důstojníků, která si prostě řekla, že „to zkusí“. A ono to, v uměle poslepené zemi, poskládané z nesourodých beduínských klanů, vyšlo.

Kaddáfí byl nejdrzejším z celé skupiny, sám sebe jmenoval plukovníkem, a již za pár dnů odcestoval – coby hlava celé země – na arabský summit, kde se zcela suverénně posadil vedle svého idolu, egyptského prezidenta Gamála Násira.

Tento noblesní muž, který moc v zemi faraonů nabyl také vojenským převratem, drzého mladíka toleroval. Jásir Arafat, předseda Organizace pro osvobození Palestiny, byl příkřejší. „Hanba. Chová se jako buran a ještě tu ze sebe chrlí pomatené rozumy,“ zlobil se, aby již za pár let tvořil s Kaddáfím nerozlučnou dvojičku. Přátelství jistě napomohly Kaddáfího finanční injekce; ostatně, mohl si je dovolit. Díky ropnému bohatství se země kdysi vynikající jen exportem datlí, vyšvihla v jednoho z ropných obrů. Libye byla druhou nejbohatší africkou zemí (po Jihoafrické republice). Adekvátní tomu byly i plukovníkovy ambice.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST