Historie

Miloval hašiš a orgie. Šíleného psa Kaddáfího potkala psí smrt

1. září 2017 četba na 5 minut
Muammar Kaddáfí

Muammar Kaddáfí

Foto: ČTK

/VIDEO/ Beduínský stan, bunga bunga, po zuby ozbrojené krasavice, drogy, fotbal, ropa, Libye. Muammar Kaddáfí byl 42 let neomezeným vládcem jednoho z nejbizarnějších režimů. Ten skončil tak, jak 1. září 1969 začal – dočista neočekávaně.

Vedle toho, že Kaddáfí podporoval terorismus kam se podíval – z jeho hlavy byl i nechvalně proslulý výbuch nad skotským Lockerbie v roce 1988 – jeho celoživotní ambicí bylo politické spojení arabských i afrických zemí. Jenže neuspěl. Už v roce 1972 se pokusil vytvořit „Federaci arabských republik“ (Libye, Egypt a Sýrie), podobně to dopadlo i pokusů o unii Tuniskem (1974), Sýrií (1980), Čadem (1981), Marokem (1984), Alžírskem (1986) a Súdánem (1991).

Kaddáfí byl z té série neúspěšných pokusů poněkud nepobavený. Snad i proto si spravoval chuť okázalým luxusem, sexuálními orgiemi a tunami hašiše. Oblíbenou kratochvílí tohoto „bratra vůdce“, jak se nechával titulovat, byla i praktika zvaná bunga bunga. Později ji „proslavil“ italský premiér Silvio Berlusconi, a tkvěla v tom, že se muž, nadřazený samec, kochá přítomností většího než malého počtu mladičkých, spoře oblečených dívek, které mu plní veškerá sexuální přání. Veškerá. Kaddáfího libůstkou údajně byla rafinovaná masáž anální oblasti.

Vládce Libye se cítil všemocný. Když jeden z jeho sedmi synů Al-Sádí zatoužil hrát v první italské fotbalové lize, zařídil mu to. Když si chtěl udělat radost koupí významného podílu ve slovutném Juventusu Turín, nebyl problém. To se ale již psal rok 2002, kdy byl šílený pes ten tam.

Obrat o 180 stupňů nastal po 11. září 2001, kdy začal hon Západu za al-Káidou a zeměmi, jež ji podporují. Kaddáfí se začal k smrti obávat, že by ho koalice USA zařadila po bok Iráku či Íránu, že by zkrátka přišel o všechen ten luxus, kterým se opájel. Sázka vyšla. V březnu 2004 navštívil Libyi britský premiér Tony Blair, v květnu 2006 se dokonce Bílý dům rozhodl, že s Tripolisem obnoví diplomatické styky – po bezmála třiceti letech.

A přece to Kaddáfímu, nedovzdělanému synovi kočovného beduína k ničemu nebylo. Zatímco ještě v lednu 2010 kynul k celému černému kontinentu z křesla předsedy Africké unie, za rok a půl už byl mrtev. Začalo to zdánlivě nevinně, když se v sousedním Tunisku v prosinci 2010 upálil šestadvacetiletý Muhammad Buazízí.

Demonstrativní smrt rozproudila takzvané arabské jaro, vlnu revolucí proti vládnoucímu establishmentu, který smetl i Kaddáfího více než čtyřicetiletou despotickou vládu.

„Bratr vůdce“ zemřel jako zpráskaný pes. Dne 20. října 2011 byl dopaden poblíž rodného města Syrta, povstalci ho doslova vytáhli za nohy z odpadové roury. Pak ho bili, postřelili do hlavy a hrudi, smrt přišla vzápětí.

Návštěva Kaddáfího v Praze; 1982:

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST