Minijatka na farmě musí plnit předpisy jako Kostelecké uzeniny

14. říjen 2016 četba na 6 minut

Foto: Archiv

Zásadně bez dotací a úvěrů. Tímto pravidlem se při zvelebování svého zámeckého panství v Nových Hradech u Litomyšle řídí manželé Magda a Petr Kučerovi. I tak musejí překonávat mnohé překážky, nastražené státní správou. „Společnosti by měla sloužit, ale často funguje jako represe," říká zámecký podnikatel. Odradit se však nenechá. Právě dokončuje minijatka pro daňky a jeleny z vlastního chovu, přitom musí splnit předpisy, jako by stavěl Kostelecké uzeniny v malém.

Před 80 lety jsme ztratili selský rozum a ještě jsme ho nenašli. Pod tato slova knížete Karla Schwarzenberga by se Petr Kučera bez váhání podepsal. „Předpisy, jaké se tu vymýšlejí, stále více a více komplikují podnikání. Lituji spoustu lidí, kteří nemají dost energie na zdolávání všemožných překážek. Já jsem ustrojený optimisticky a poradím si s nimi," věří si bývalý politik za Občanské fórum, později za sociální demokracii.

Kučerovi zachránili zdevastovaný novohradský zámek a dnes je to znovu rokokový skvost, kterému se právem říká České Versailles (viz České Versailles s anglickým vzorem). „Zámek je úžasný billboard, ale musíte mu dát nějakou náplň," uvědomuje si jeho majitel. Protože vesnická šlechtická sídla byla vždy středobodem hospodaření, vrací se současný majitel zámku Nové Hrady k tomuto historickému základu.

Součástí majetku je 120 hektarů zemědělských pozemků, využívaných hlavně pro faremní chov daňků a jelenů. Manželé Kučerovi mají velké stádo, které celkem čítá na 500 kusů.

Předpisy plné nesmyslů

„Abychom měli uzavřený cyklus, budujeme porážku. Jenže česká legislativa je orientovaná na velké zpracovatele, a po nás malých chce spoustu nesmyslů," kritizuje Petr Kučera. Výmluvy na Evropskou unii, kterou se zdejší byrokraté s oblibou zaštiťují, nebere. Ví, jak to chodí jinde. Projel hodně evropských zemí, aby poznal, jak malá jatka na zvěřinu vypadají a fungují.

„Tak komplikované provozy, jaké tu po nás chtějí, neuvidíte nikde jinde v Evropě," rozhořčeně říká Petr Kučera. Byl se podívat na faremní jatka v Rakousku, Německu, Anglii, Nizozemsku a ve Skandinávii. „Tam si z 90 procent vystačíte se selským rozumem. Jen u nás ne. Kdyby český veterinář přišel se zdejšími nesmysly na bavorského sedláka, ten do něj musí zapíchnout vidle. Jinak riskuje, že přijde o živobytí."

Petr Kučera, bývalý novinář a politik, dnes zámecký podnikatelPetr Kučera, bývalý novinář a politik, dnes zámecký podnikatelAutor: Jan Rasch

Přestože Kučerovi budou daňčí maso z vlastní zvěře prodávat takzvaně ze dvora – či lépe řečeno ze zámku – jen omezenému okruhu zákazníků, musí mít zázemí na úrovni velkých masokombinátů, jejichž zboží se rozváží po celé republice. „Chtějí po nás speciální místnost pro veterináře, včetně toalety a sprchy, mycí box na přepravky, čistou a špinavou šatnu, expediční místnost apod.To všechno pro přerušovaný provoz s jedním zaměstnancem. To jsem nikde v cizině neviděl," porovnává zámecký pán a hospodář v jednom.

Jelen jako kráva

V zahraničí se nesetkal ani s tím, že by chovatel musel mít licenci na usmrcení zvěře. „Kdo má kulovou zbraň, může zvíře zastřelit. Tady jste potřeboval od policie licenci, ale to se naštěstí mění. Mám na sebe psanou služební zbraň, i když nemám zbrojní průkaz. Podobné nesmysly se daří odstraňovat jen po malinkých krůčcích."

Na daňky a jeleny z faremního chovu pohlíží český zákon jako na hospodářská zvířata. Takže veterinář je má před usmrcením prohlédnout. Předpis ale už neříká, jak je má na rozlehlé pastvině před odstřelem odchytit. Další česká specifika se týkají podmínek pro zrání masa. Aby bylo správně vyzrálé, nechává se odvěsit. „Protože daněk je hospodářské zvíře, nesmí se po porážce nechat v kůži. V Německu a Rakousku, což je také Evropská unie, se to přitom běžně dělá. Jinak se vrchní vrstva musí odřezat, protože maso je na povrchu nevzhledné. U nás zvěř nemusí stahovat jenom myslivci. Ti mají výjimku," dodává Petr Kučera.

V Nizozemsku navštívil výstavní jatka a zpracovnu, kde dělají špičkové produkty. V jedné chlazené místnosti, které se říká odvěšovna, vedle sebe visela ovce, jelen i prase. Nad prodejnou byl prostor pro sušení masa vzduchem. „V jedné místnosti stál nerezový stůl, na kterém se vykosťuje maso. Ve druhém rohu ženy loupaly zeleninu, protože se tam vyrábějí i polotovary. To by se naši veterináři zbláznili, kdyby to viděli," poznamenává český chovatel.

Na zámku svépomocí

Všechny investice platí Kučerovi ze svého. Bez dotací a úvěrů opravují budovy, zakládají honosné zámecké zahrady, rozvíjejí zemědělské hospodaření. I proto si bedlivě hlídají, za co peníze utratí.

„Evropské dotace jsou ty nejdražší peníze. Kdybych porážku budoval s jejich přispěním, bude mě stát minimálně pětinásobek, než když si vše udělám sám. To platí obecně. Pokud bychom si zadali italskou zahradu na klíč, vyšla by nás desetkrát dráž. Takhle jsme ji svépomocí pořídili i s vodní kaskádou za méně než půl milionu korun," porovnává majitel novohradského zámku. V celém areálu proto rodina původem z Prahy spoléhá na vlastní síly.

Daňci na farmě manželů KučerovýchDaňci na farmě manželů KučerovýchAutor: Archiv

Kromě toho, že Petr Kučera vystudoval orientalistiku a historii na Univerzitě Karlově, studoval také práva. Po listopadu 89 doufal, že s bolševikem padne i dosavadní pojetí práva v duchu „co není dovoleno, je zakázáno". Mýlil se, často přežívá.

„Měli jsme tu padesát let totální nesvobody – nejdříve nacisti, pak komunisti. To se dodnes odráží v určité nejistotě a podezíravosti lidí. Úředník se na vás dívá jako na potenciálního pachatele. Státní správa místo aby společnosti sloužila, funguje často jako orgán represe," vysvětluje si Petr Kučera, proč veterináři, hygienici, různí kontroloři a další státní úředníci házejí podnikatelům klacky pod nohy.

Majitel zámku v Nových Hradech je ale věčný optimista. Věří, že i u nás jednou lidé ze státní správy pochopí, že smyslem jejich práce musí být služba občanům. Jmenovitě těm aktivním, kteří jsou zárukou prosperity a budoucnosti této země.