Rozhovory

Miroslav Jansta: Sport v Česku je otloukánek. Chybí tu peníze od měst

30. leden 2017 četba na 10 minut
Předseda České unie sportu Miroslav Jansta.

Předseda České unie sportu Miroslav Jansta.

Foto: Deník/Martin Divíšek

Znovu se řeší peníze. Bude jich mít sport letos dost? Odpověď ovšem nezajímá jen přední funkcionáře nebo sportovce. Týká se všech. „Je lépe, ale ne dobře," řekl Miroslav Jansta v rozhovoru.

Budou děti (rodiče) platit více, či méně? Najdou nové haly a hřiště? To jsou další otazníky. A šéf České unie sportu přidává jiné potíže: ubývá trenérů. „Sport je takový otloukánek, ale je fakt, že leckdy si za to může sám," dodal.

Jak? Třeba kauzou Sazka. Určitě si na to vzpomínáte: před téměř šesti lety přišly svazy (tj. ČSTV, předchůdce současné unie) o firmu, jejíž hodnotu vyčíslují na miliardy. Případ i přes značnou snahu Jansty a spol. zatím dál leží de facto u ledu.

FOTOGALERIE

Předseda České unie sportu Miroslav Jansta. Předseda České unie sportu Miroslav Jansta. Předseda České unie sportu Miroslav Jansta.

Jak se vyvíjí spor kvůli Sazce, jenž měl dostat tehdejšího šéfa Aleše Hušáka před soud?
Už jsme dodali tisíce stránek podkladů. O lžích, manipulacích. Jak to tehdy Hušák vysvětloval a vlastně nic nevysvětlil.

Žádáte po něm miliardu. Jsou finance, co získával sport od Sazky ty, které chybí nejvíc?
Ne, vůbec nechybí, protože my jsme do roku 2004 dostávali zhruba miliardu korun. Jak se začala stavět Sazka arena, tak to šlo dolů na 300 milionů. A potom už ani nic nepřišlo. Horší je, že jsme přišli o majetek, mohli jsme Sazku prodat. V době zahájení insolvence měla ta firma hodnotu přes tři miliardy eur.

V jednom ze starších rozhovorů pro Deník jste varoval, že takovou při bude těžké vyhrát. Uplynulo skoro pět let. Nezměnil jste názor?
Potvrzuje se vše, co jsem říkal. Vím, jak tady soudy rozhodují, jak se uvažuje.

Ale to není jediný problém, že?
Jsme trošku v nouzi. Všichni, kteří nám říkali, jak to bylo, nechtějí chodit k soudu, nechtějí vypovídat. To je pak těžké. Hušák si určité lidi, nejvíc mého předchůdce Pavla Kořana, nějak vychoval, a to poznamenalo všechno.

Sledoval jste teď na podzim Hušákův pokus o zvolení do Senátu?
Ano, byl mezi pěti nejhoršími kandidáty z celé republiky (úsměv).

Nepovažujete takovou snahu za výsměch? Zvláště vůči sportovcům, kteří bojují o přežití?
Je to samozřejmě výsměch, ale je to jeho právo. Jestliže není odsouzen, stíhán, tak si může dělat, co chce. Jsme svobodná společnost. Ale… On měl státní společnost, monopolní postavení na trhu. A dovedl firmu k insolvenci. To se povedlo snad jen v Čechách. Prostě unikát.

Zdá se, že máte jasno. Ale byl jeden jediný člověk opravdu tím, kdo všechny oklamal?
Selhal i stát, jeho kontrolní pravomoci. Přece jen byly na Sazku poslány hluboké kontroly, které měly ukázat, jak je hospodařeno. Ale politici neměli zájem řešit český sport.

Vy nyní připravujete zákon o sportu. Co má změnit?
Nejde o regulaci sportu. Potřebujeme vyřešit jeho financování, jako to funguje na Slovensku. Zákonem se chceme zaměřit i na zdravotnictví nebo to, kdo bude rozhodovat spory. Jde o mládež, sportování ve školách, o infrastrukturu. A hlavně: každý sport je jiný, každý sport má jiné starosti.

Bude zde zakotven i statut sportovce jako zaměstnance?
I to se musí řešit.

Ptám se proto, že zvláště ve fotbale existují případy, kdy hráči nejsou zaměstnancem klubů a leckomu se to nelíbí. Navrch pak dochází k tahanicím o daně, jako naposledy u Davida Lafaty ze Sparty…
Je to dvousečné. Ti, kteří tvrdí, že by sportovci měli být zaměstnanci, jsou sami proti sobě. Nebo neví, o čem mluví. Vždyť by je kluby mohly na hodinu vyhodit. Musíme najít jiný model, ne běžný pracovní poměr.

Kromě zákona jste zastáncem vzniku ministerstva sportu. Co by mělo řešit?
Současné ministerstvo řeší hlavně školství. Sportu takový orgán chybí. Dosud byl na politické scéně i na úřadu až na poslední koleji.

Není to paradox? Po každé úspěšné akci si politici zvou reprezentanty na gratulace.
Je to hlavně o mediálním obrazu. Přitom v naší politice máme málo lidí, kteří by sportu opravdu rozuměli a zajímali se o něj.

Kdo by měl stát v čele ministerstva sportu? Vy to odmítáte, šéf olympioniků Jiří Kejval také…
Já ne, sport mám jako koníčka. Nic z toho nedělám pro peníze. Bylo by fajn, kdyby přišel někdo, kdo za sport dokáže úspěšně lobbovat a spravovat jej. Od toho přece ministr je, aby tlačil na ministra financí.

Napadá mě Jiří Hamza, manažer úspěšný nejprve v basketbalu a teď i v biatlonu.
To je rozhodně úspěšný sportovní manažer. Kdyby to bylo ministerstvo čistě jen o sportu, tak by to zvládl, ale kdyby to bylo s něčím spojené, tak nevím…

Když byla řeč o penězích, jak na tom vlastně teď sport je?
Už lépe, ale pořád ještě ne dobře. Když jsem byl zvolen do čela České unie sportu, rozpočet byl 2,2 miliardy. Teď máme šest miliard. A do budoucna nám ministr Babiš slíbil dvanáct miliard.

Co nás víc trápí, je, že ubyly peníze z měst a obcí. Proč k tomu došlo?
Obce mají spoustu starostí a povinností a sport je jen jednou z nich. Když obce lobbovaly za změnu loterijního zákona v parlamentu, dušovaly se, že peníze půjdou na sport. Ale souhrnná čísla říkají, že dávají do sportu méně a méně a celkově sliby nedodržely. Teď jednáme se Svazem měst a obcí. Pracujeme na tom, aby se to změnilo. Můžeme jim pomoci s metodikou a plány.

Situaci asi neprospívá ani to, že sportoviště jsou často majetkem právě obcí. Na rekonstrukce zchátralých hřišť se finance hledají také těžko…
To je právě samostatná další otázka: jak investovat do základní sítě sportovní infrastruktury v regionech? Stát v minulosti převedl na sportovní spolky a na obce sportovní infrastrukturu za desítky miliard korun, ale nedal jim žádné prostředky, jak o ni pečovat. V tom je zajímavé srovnání s církvemi: převedené majetky jsou zhruba stejné, ale na rozdíl od sportu stát kompenzuje a saturuje církve tak, aby se o tyto majetky církve mohly starat.

Pokud ještě zůstaneme u peněz a platů: situace je žalostná u trenérů. Souhlasíte?
Je pravda, že u nás to celé stojí na dobrovolné bázi spolu se Švédskem máme největší podíl dobrovolníků, kolem osmdesáti procent. Němci jsou na padesáti procentech. To není správné. Musíme přece uživit ty, kteří to dělají kvůli lásce ke sportu.

Kdo je Miroslav Jansta

  • narodil se 8. března 1962 v Nymburku
  • je ženatý, má tři dcery, žije v Průhonicích u Prahy
  • patří k nejvlivnějším osobnostem českého sportu
  • od roku 2012 je šéfem České unie sportu (předtím ČSTV)
  • vlastní úspěšný basketbalový klub z Nymburka
  • je předsedou České basketbalové federace
  • spoluvlastní advokátní kancelář Jansta, Kostka spol. s r.o.
  • býval poslancem Federálního shromáždění (1989 - 1992)
  • do politiky nyní promlouvá jako člen ČSSD

Jenže to se zatím moc nedaří. Spousta starších trenérů končí kvůli věku, mladí experti jdou radši jinam…
Trenéři jsou tahouni českého sportu. Pokud ti lidé nedělají u profesionálních klubů, tak když dostanou odměnu, je to mizerných pár tisíc.

Nejsou tedy trenéři jako Ondřej Vetchý alias Jirka Luňák, jakého vykreslili filmaři v populárním seriálu Okresní přebor? Snaživí, ale pomalejší a naivní.
Jsem hlavně rád, že takové seriály vznikají (úsměv). Sport je fenomén a tyto pořady, ač v sobě mají nadsázku, mohou být stimulem toho, aby některé nešvary odstranily.

Dá se v dohledné době na problematice úbytku trenérů něco změnit?
Budu se opakovat, ale: dokud stát, kraje a obce nebudou přispívat na organizaci sportu v regionech, nic se nezmění. My se snažíme pomoci třeba tak, že na naší Vyšší odborné škole ČUS jsme otevřeli nový obor. Zahájili jsme spolupráci s vysokými školami tak, aby studium navazovalo. Otevřeli jsme pro aktivní výkonnostní sportovce novou formu studia v projektu První kariéra, který jim umožňuje myslet na zadní vrátka a získat dostatečné vzdělání k profesnímu uplatnění po ukončení aktivní kariéry.

A co zájem dětí o sport? Říká se, že současná generace teenagerů jen sedí u počítače a tloustne…
Je prokázané, že když se nezískají sportovní návyky již v raném dětství, nejde to už většinou v dospělosti napravit. Vše začíná v rodinách a ve škole. Vůbec si neumím představit, že by v mé době byl uvolněn z tělocviku někdo jiný, než ten, kdo třeba měl zlomenou nohu nebo ruku. Ale i takoví se tělocviku účastnili, třeba měřili čas, nebo vraceli míče. Na lyžák jeli všichni a ulejvat se z plavání nepřipadalo v úvahu.

Česká unie sportu je vidět i díky projektu Sportuj s námi. Pochvalujete si tuto akci?
Má obrovskou odezvu, čím dál větší! Dnes se sportovní spolky dokonce ucházejí o možnost účastnit se projektu. A my si pečlivě vybíráme, vždyť letos se uskuteční zase více než 500 akcí. Přednost mají ty pro mládež.

Jedním z vrcholů tohoto roku bude mistrovství Evropy v basketbalu žen, které bude hostit Česká republika. Jaká máte očekávání?
Jde nám o to, abychom propagovali basketbal, abychom byli úspěšní po pořadatelské stránce. A po sportovní stránce? Úspěchem by bylo čtvrtfinále.

Ženy pod košem už tu byly, dokonce šlo o mistrovství světa. Proč ne muži?
Stát by musel garantovat 300 milionů asociaci FIBA, musíte najít hlavního sponzora… Tohle si může dovolit Lotyšsko, kde za nimi stát stojí, ale ne my.

A za rok se koná zimní olympiáda. Sledujete, kdo by mohl zazářit v Koreji?
Martina Sáblíková zase nějakou tu medaili přiveze. Potom je tady Eva Samková nebo Ester Ledecká. A potom samozřejmě Gabriela Koukalová… A už jsme znovu u toho, že naši úspěšní sportovci nejsou produktem systému, ale jde o individuality, které vyrostly díky rodině.

Nechybí také sportovcům zázemí, speciální haly?
To je jeden z důvodů, který vedl k myšlence vzniku národních olympijských center. Hlavním areálem pro přípravu reprezentantů je Nymburk. Letos tam začne zásadní rekonstrukce.

Chystáte v následujícím roce také olympijské parky?
Olympijské parky byly spíš záležitostí Českého olympijského výboru. My tuto myšlenku podporovali. V regionech, kde se to konalo, jsme pomohli vystavět nebo zařídit nějakou sportovní infrastrukturu. A ona tam po skončení her a demontáži parku zůstala.