Život v digitální éře

Mladí a závislí na facebooku

15. květen 2015 četba na 8 minut

Foto: Redakce

Sociální sítě mohou především na mladé uživatele působit jako droga. Čeští lékaři už evidují první případy takových závislostí. Jedním z možných řešení je spáchat facebookovou „sebevraždu", tedy síť demonstrativně opustit.

Loni v prosinci si Hana Vančurová dala předčasný vánoční dárek – na začátku měsíce napsala na svůj profil Facebook poslední status, že sociální síť po pěti letech opustí, a několik dní před Štědrým dnem svůj účet deaktivovala. 

Sešli jsme se o čtvrt roku později. Na mé straně stolu v kavárně ležel tablet a smartphone, ona v ruce držela papírový blok a obyčejnou tužku. Na otázku, zda teď cítí nějaké abstinenční příznaky, odpovídá bez přemýšlení: „Nejsou vůbec žádné. Facebook mi nechybí."

Na sociální síti, kterou stejně jako televizní vysílání přejmenovala na „nesmyslné spalovače času", přitom do té doby trávila velké množství času. Naplňovala stereotypizovaný obraz ženy, kterou narozené děti – v jejím případě dokonce dvojčata – „uvězní" po porodu v domácnosti a klávesnice s monitorem jsou vítanou skluzavkou do venkovního světa

„Počítač jsem měla zapnutý pořád, na Facebooku jsem byla přihlášená prakticky nonstop. Když holky usnuly, sedla jsem si k internetu. Ačkoli jsem byla unavená, chtěla jsem ještě něco ‚zažít', tak jsem si psala s ostatními, jak se mají. Jenže se mi začali ozývat lidi, se kterými jsem dlouhá léta neměla nic společného, měla jsem je jen ve virtuálním adresáři. A přitom jsme si neměli co říct… Bylo mi blbý jim neodepsat, ale přitom si s pátým člověkem nechceš psát, kolik tvé dítě dneska pokakalo plínek," popisuje Hana Vančurová příčiny, které vyústily v její dobrovolné opuštění asi 500 virtuálních přátel na Facebooku.

Uvědomila si zdánlivě banální fakt, že virtuální sdílení není opravdové sdílení. „Člověk je sice vděčný za sociální kontakt, ale pak zjistí, že toho sice hodně ví, ale málo zažívá. Uvědomila jsem si, jak moc jsem žila jenom informacemi a jak málo skutečnými pocity a skutečnými věcmi."

Škodlivý vliv na mozek

Dlouhodobé užívání sociálních sítí však může vést k ještě vážnějším problémům. Upozorňuje na ně třeba německý neurolog a psychoterapeut Manfred Spitzer, podle kterého počítače a internet v obecném pohledu mění nejen naše myšlení, paměť a pozornost, nýbrž také naše sociální vztahy. 

O závislosti na internetu jako psychické poruše (Internet Addiction Disorder – IAD) se hovoří už od poloviny 90. let. Podle odhadů, ke kterým došel Sean X. Luo z Columbijské univerzity, má problémy s on-line prostředím až 1 procento světové populace uživatelů.

Spitzer ve svém bestselleru Digitální demence s odkazem na různé výzkumy a studie varuje před tím, že právě kvůli sociálním sítím se především děti a mladiství cítí osaměle a nešťastně. „Intenzivní využívání sociálních on-line sítí nejenže zmenšuje počet reálných přátelství, nýbrž omezuje také sociální kompetence; oblasti mozku, které jsou za to zodpovědné, pak zakrňují. To má za následek větší stres a narůstající ztrátu sebeovládání. Vzniká sestupná sociální spirála, která brání naplněnému životu ve společenství," uvádí Spitzer ve své knize.

Ačkoli Facebook jakožto kapitán gigantického zaoceánského parníku jménem sociální sítě vplul do tuzemských internetových vod teprve před několika málo roky, už i v Česku se objevují první případy toho, co bychom mohli označit za závislost na sociálních sítích nebo přinejmenším za vážné poruchy při jejich užívání.

Jeden z takových pacientů se dostal až do ordinace Jana Kulhánka z pražské Psychoterapie Anděl. Popisuje 28letého muže, který si jako formu relaxace po práci pouštěl videa na sociální síti a zapojoval se do diskusí pod nimi. Před obrazovkou trávil čím dál víc času, v extrémních případech spal pouze dvě hodiny denně. Začal chodit pozdě do práce, nakonec o zaměstnání přišel. Ale ani taková zkušenost ho nedokázala odstřihnout od virtuálního kanálu videí. „Je to takový bezpečný adrenalin," komentoval prý své aktivity.

Podle Kulhánka se objevuje čím dál tím více podobných pacientů. „Poslední dva roky se ozývají rodiče s pubertálními dětmi častěji," potvrzuje v rozhovoru pro Dotyk.

Zrušte účet a jděte pracovat!

Ačkoli závislost na sociálních sítích není oficiální diagnostickou kategorií (na rozdíl od závislosti na hazardních hrách), projevuje se podobnými symptomy. Jak tedy poznat, který uživatel už svůj pobyt na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu nezvládá? 

Oslovení odborníci se shodují v základních projevech – společným rysem všech návykových problémů je zhoršené sebeovládání, kdy člověk pokračuje v činnosti i přes narůstající negativní důsledky, jako je zanedbávání povinností nebo spánku. Zároveň pokud uživatele někdo ze sítě „odstřihne", dostaví se pocit nelibosti či podrážděnosti (viz Jste závislí na Facebooku a jiných sítích?).

Často se problémy s nadužíváním „všech těch Facebooků" přidružují k jiným závislostem. Tyto zkušenosti potvrzuje například Karel Nešpor, primář mužského oddělení závislostí Psychiatrické nemocnice Bohnice: „Léčíme u nás závislost na alkoholu a drogách nebo patologické hazardní hráčství.

S nezdrženlivým chováním na sociálních sítích se setkávám jako s komplikací například zmíněného hazardu. "Debatu o závislostech vzápětí odlehčí otázkou: „Víte, jaký je nejlepší způsob, jak si přes Facebook najít práci? Zrušit účet a jít hledat práci." Nabízí i další návod, jak si od nadměrného užívání sociálních sítí pomoci. Je dobré sepsat si seznam problémů a dát ho k počítači. Člověk tak má stále na očích připomínku, že kvůli času na sociálních sítích se mu třeba zhoršily vztahy, bolí ho oči nebo nemůže spát.

O souběhu několika závislostí hovoří i psychoterapeutka Zdeňka Košatecká, která se věnuje léčení závislostí na alkoholu, gamblingu nebo právě kyberprostoru: „Ve své praxi jsem se zatím nesetkala s tím, že by klient přišel primárně se závislostí na Facebooku, Twitteru nebo jiné síti. Ale řešila jsem případy, kdy se klient léčil s jiným typem závislosti a v průběhu terapie jsme řešili takzvaný přesmyk do závislosti na sociální síti. 

Ale zatím většina lidí vnímá hodiny strávené na počítačové síti jako adekvátní náhradu za chybějící reálný sociální kontakt nebo náhradu za nenaplněný vztah s blízkou osobou."

Facebook vás nepustí

Výjimkou je v úvodu zmíněná Hana Vančurová, které se podařilo závislost překonat vynucenou abstinencí. 

Odbourala díky tomu i jeden z průvodních jevů, na který upozorňuje neurolog Manfred Spitzer, a sice že konzumace digitálních médií obírá uživatele o spánek. „Od doby, co jsem vypnula Facebook, jsem začala odpoledne chodit spát s dětmi. A je to super," usmívá se mladá maminka malých dvojčat.

Ve volném čase teď s kamarádem píše divadelní hru o jejich dětství pro amatérský soubor V procesu. Chtěli se proto zajet podívat i do hájovny, kde spoluautor vyrůstal. „Současnou majitelku jsem si dohledala přes katastr nemovitostí, což je takový malý neinteraktivní Facebook. Napsala jsem jí rukou dopis a za 14 dní mi zazvonil telefon. Mělo to úplně jinou poetiku…" vypráví.

Na největší sociální síť na světě přesto Hana Vančurová úplně nezanevřela. Možná se na ni dokonce vrátí, kvůli pracovním povinnostem. Na mateřské totiž zároveň pracuje jako designérka interiérů. „Nechávám si teď dělat nový web. Když mi navrhli, abych měla i facebookovou stránku, nejdřív jsem se na ně hodně kysele zatvářila, ale teď už o tom přemýšlím."