Uprchlíci

Muslimové před branami Evropy

29. srpen 2014 četba na 19 minut

Foto: redakce

Incident bruselského úředníka s katarskou princeznou, pokuty za zahalování žen v západních zemích či třeba spor o maturitu v Ústí nad Labem. Muslimů v Evropě přibývá a s nimi přibývá i střetů s neislámskou většinou. Střet civilizací neprobíhá v Afghánistánu nebo Iráku, ale v ulicích německých, francouzských a britských měst. Konflikt už je zde a nikdo neví, jak ho řešit. Zlepšení není v dohledu.

Před čtyřmi lety jsem vedl rozhovor s Češkou, bývalou muslimkou, která popisovala své setkání a posléze rozchod s islámem. Svou víru si našla sama, později se vdala za muslima a měli náboženský sňatek. Problémy začaly hned po svatbě. Už po třech dnech přišly různé příkazy a zákazy, o nichž do té doby nebyla řeč. Vydržela s mužem jen pár měsíců, a pak utekla.

Řada dívek mlčky trpí, byť se na nich manžel dopouští násilí. Mnohé snášejí bití, i když jsou těhotné. Nemají kam jít. „Mnoho z nich přetrhalo svazky s původními rodinami a vdávaly se na truc," komentuje to bývalá muslimka. „Zvláště zle jsou na tom ty, jež mají se svým muslimským mužem dítě, protože on si na ně dělá nárok. Nechají třeba dítě unést, kamkoli, hlavně aby ho neměla ta žena," říká. Dívky většinou nevědí předem, do čeho jdou.

Nikdo jim to neřekne. Až po konverzi čeká ženy stupňování tlaku a omezování. Česká muslimka najednou zjistí, že je pro ni jednodušší, když nikam nechodí, stejně se nesmí jen tak s někým svobodně stýkat. Všichni by se ptali, kde byla a s kým.

„Dát třeba dítě do školky? Jenomže tam by si hráli dohromady chlapečkové a holčičky. Integrace islámu do společnosti není možná, protože není možné spojit šaríu a demokracii. Islám se nedá upgradovat," říká bývalá česká muslimka.

Kolik je kolem nás muslimů?

Z historických a kulturních důvodů v Česku nikdy nebyla silná muslimská menšina. Jako zahraniční pracovníci sem přicházeli většinou Vietnamci a Kubánci. Počet muslimů je proto v České republice poměrně nízký. Muslimové sami mluví o počtu kolem 50 tisíc, zatímco české úřady hovoří o zhruba 20 tisících osob pocházejících z muslimských zemí. Českých konvertitů je málo a často jde o české manželky cizinců, které přestoupily na islám.

Při sčítání lidu v roce 2011 se k islámu přihlásilo 3085 osob, což by bylo o něco méně než v roce 2001, kdy jich bylo 3700. Sotva to ale bude pravda, muslimů u nás spíše přibývá. Z oněch asi tří tisíc lidí se k české státem registrované muslimské obci hlásí jen přibližně tisícovka. I tak ale islám poměrně prosperuje. Přibývá mešit i modliteben.

Najdou se mezi českými muslimy i radikálové? „Záleží na tom, komu říkáme radikálové. Problém je v tom, že mnoho muslimů jsou takoví řadoví věřící, kteří hodně věcí neřeší. Řídí se podle toho, jak je vychovali doma, a nerozbírají otázky liberalismu. Záleží na rodinném prostředí. Někdo třeba i říká, že je komunista, a chodí každý pátek do mešity," vysvětluje bývalý český muslim, publicista Lukáš Lhoťan. Ačkoliv konflikty mezi sekulární společností a islámem u nás zdaleka nedosahují takových rozměrů jako třeba ve Francii, třecí plochy už se začínají objevovat.

Letos například vzbudil pozornost případ učitele Davida Kafky z Ústí nad Labem, člena maturitní komise, která dala nedostatečnou známku maturující muslimce Nur Ashraf Bekai na Vyšší odborné a Střední škole zdravotnické. Otec muslimské studentky obvinil učitele, že jsou rasisté a odpůrci islámu. Krajský úřad dal za pravdu zkoušejícím učitelům. Na druhý pokus muslimka zkoušku složila, ale vypadá to, že učitelé prostě chtěli mít od celé záležitosti pokoj.

Další aférou roku 2014 byla kauza knihy Základy tauhídu – Islámský koncept Boha, kterou vydala Muslimská obec. Autorem knihy je Bilal Philips, kanadsko-jamajský konvertita k islámu, který byl v Německu, Anglii, Austrálii a Keni obviněn z šíření islámského extremismu. V jedné z pražských mešit kvůli vydání knihy v dubnu zasáhl Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Kauza se stále vyšetřuje.

Do třetice je možné jmenovat znepokojení, jaké vyvolává chování lázeňských hostů v Teplicích. Nejde tu o konflikt přímo náboženský, ale o problémy kulturní. Arabští hosté přinášejí lázním hodně peněz. Početné rodiny z Kuvajtu, Saúdské Arábie a Libye však v lázních žijí svým způsobem života – v parcích po nich zůstává množství odpadků, jsou hluční a často také nedodržují dopravní předpisy. Ve srovnání s bouřemi na pařížských předměstích, kde frustrovaní muslimští mladíci převracejí a zapalují auta a ničí obchody, v Česku téměř idylický stav.

Plány Islámského Státu

Mluvit o islámu v Evropě ale není možné bez ohledu na jeho postavení ve světě. Z našeho hlediska jde především o ekonomiku a otázku světového terorismu. Že patří arabské země, kde islám převládá a v nichž jsou lidská práva v západním pojetí masivně porušována, k významným světovým producentům ropy a zemního plynu, je notoricky známý fakt.

Význam těchto států ale postupně klesá, protože západní země přecházejí na těžbu z jiných nalezišť a na alternativní zdroje energie. Šéf komoditní divize Citigroup Edward Morse mluví o ohromných změnách v globální energetice, jejichž epicentrem bude nová role USA, které se místo jednoho z největších dovozců energetických surovin stanou za pár let čistým exportérem. „OPEC bude mít problémy s přežitím další dekády, natož pak dalších 60 let," stojí ve zprávě sepsané Morsem a dalšími analytiky Citi. To by ale byla rána pro radikální islámská hnutí, která jsou podporována některými islámskými zeměmi.

Protimuslimské postoje na Západě v současné době vyvolává především Islámský stát, působící na území Iráku a Sýrie. Krajně fundamentalistický IS, od kterého se distancuje už i palestinské hnutí Hamás, má jako „nový chalífát" ambice rozšířit své působení až do severní Afriky a na jih Evropy. (Viz Hranice islámského chalífátu.) Označení „Orobpa" na mapě zamýšleného chalífátu je území, jehož součástí by mělo být Rakousko, Maďarsko, Chorvatsko, Bulharsko, Řecko, Rumunsko a Krym. (Co na to Rusové, je otázka, kterou si IS zatím neklade. Představa, že Krym dobývají muslimové vyzbrojení kalašnikovy, je – ironicky řečeno – poněkud pikantní.)

Věčný konflikt Izrael - Palestinci

Druhý blízkovýchodní konflikt, který ovlivňuje dění v západní Evropě, se odehrává mezi Izraelem a hnutím Hamás, které ovládá pásmo Gazy.Západní veřejnost je ve vztahu k tamním událostem rozdělená. Palestince vidí buď jako oběti izraelské okupace, nebo jako podněcovatele konfliktu, s kterými není možná dohoda. Britský list The Guardian uvádí, že podle organizace Crif, sdružující francouzské židovské spolky, došlo během jednoho červencového týdne k osmi útokům na synagogy. Na pařížském předměstí Sarcelles zaútočil dav Molotovovými koktejly. Košer supermarket a lékárna byly zničeny a vypleněny a dav křičel „smrt židům" a „podřežte židům krky". Ten samý víkend ve čtvrti Barbes demonstranti házeli kamení a pálili izraelské vlajky.

V Německu v červenci létaly zápalné láhve do synagogy Bergische ve Wuppertalu (byla zničena za nacistů během Křišťálové noci) a berlínský imám Abú Bilál Ismail žádal Alláha, aby „zničil sionistické židy, spočítal je a zabil je až do posledního". Po celé Evropě roste nejméně deset let vlna antisemitismu, která souvisí s konfliktem na Blízkém východě. V Nizozemsku organizace Cidi zjistila, že týdně volá místo dvou až tří vyděšených židovských občanů více než 70. V Itálii židovští obchodníci našli na svých obchodech hákové kříže a hesla jako „Židé, váš konec se blíží".

Podle Guardianu jsou za tímto násilím a výhrůžkami lidé odcizení společnosti, jednající často podle rasistických předsudků. Jsou to radikální muslimové, potomci přistěhovalců, příslušníci ultrapravice a ultralevice. Jak mohlo k tomuto stavu dojít? Nejdříve se podívejme na to, co je nezpochybnitelné, totiž na reálnou přítomnost muslimů v Evropě.

Islám v Evropě

Evropští muslimové jsou různého geografického původu a vzájemně se od sebe liší i kulturně. Největší muslimské oblasti v Evropě jsou v Albánii a Kosovu, potom v částech Bosny a Hercegoviny, Bulharska a v Makedonii.Do západní Evropy však začali proudit muslimové z tradičních islámských zemí. Většina populace přišla do Evropy v roce 1945, kdy Francie sama sebe prohlásila za zemi imigrantů. V roce 1961 pozvala západoněmecká vláda první gastarbeitery, podobně se zachovalo také Švýcarsko.

V roce 2013 však výzkum provedený Wissenschaftszentrum Berlin für Sozialforschung ukázal, že mezi evropskými muslimy je velmi rozšířený fundamentalismus. Většina z nich říká, že náboženská pravidla jsou důležitější než pravidla daná právním řádem. Tři čtvrtiny z nich odmítá náboženský pluralismus uvnitř islámu.¨

Množí se konflikty mezi sekulárním právem a islámskými zvyklostmi, především pokud jde o takzvané „vraždy ze cti". Tím se ovšem myslí vražda spáchaná z obskurních náboženských a morálních důvodů. Je to úmyslné zabití člena nějaké sociální skupiny (rodiny, kmene), který tím, co provedl, poškodil dle mínění většiny čest takové skupiny. Známá je „vražda ze cti" především kvůli jejímu vykonávání v islámu (islámské právo šaría ale nic takového nezná), objevuje se ale i mezi příslušníky kurdské sekty jezídů. V současnosti se „vraždy ze cti" objevují hlavně v USA, Velké Británii a také v Německu.

BBC oslovila na 500 mladých muslimů ve věku 16 až 34 let původem z Asie. Tři čtvrtiny mužů a 63 procent žen soudí, že rodiny by měly žít tak, aby nebyla jejich čest poskvrněna. Násilí, které má očistit pověst rodiny (viníkem je většinou žena), je přijatelné pro 18 procent mladých lidí. Kromě vražd jde o útoky kyselinou, zmrzačení, únosy, věznění a bití. 

Důvodem trestu bývá hlavně neuposlechnutí otce, svatba s nepřijatelným partnerem nebo přání odejít z manželství. Důvodem může být ale i nošení západních šatů nebo večerní vycházka bez doprovodu. V Británii policie za rok 2011 zaznamenala 2823 násilných činů souvisejících se ctí rodiny. Podle organizací na ochranu žen je to ale jen vrchol ledovce, protože mnohé z nich podobné činy nikdy nenahlásí.

Jen samotná organizace bránící práva íránských a kurdských žen zaznamenává 500 telefonátů týraných žen měsíčně a počet telefonátů se během čtyř let zdvojnásobil. Těžko se pak divit podezření, s kterým Evropané muslimské komunity sledují. Objevuje se islamofobie? Otázka je složitá kvůli tomu, že islamofobie se dá použít jako nálepka na každého, kdo islám kritizuje.

Když v 60. letech přicházeli tehdejší přistěhovalci na Západ jako levná pracovní síla, nikoho nenapadlo, že vyvstane něco jako islámský fundamentalismus. Nebo že se potomci první generace imigrantů postaví proti zemím, které je přijaly a kde se jim žije lépe než v zemích jejich původu. Právě to se však stalo (viz Šátky, karikatury, nepokoje). Sedmapadesát zemí sdružených v Organizaci islámské konference se v roce 2009 rozhodlo prosadit zákon – nebo mezinárodně závaznou smlouvu –, podle něhož by mohlo být postiženo rouhání či znevažování víry.

Síla porodnosti

Americký autor F. William Russell cituje ve své knize Islam: A Threat to Civilization (2013) badatele Dona Melvina. Ten v roce 2004 napsal, že kromě Ruska bude muslimská populace v Evropě v roce 2020 dvojnásobná. Také tvrdí, že za 85 procent populačního růstu v roce 2005 vděčí Evropa imigrantům. Profesor Ömer Taşpinar z Johns Hopkins University's School of Advanced International Studies zase v roce 2001 předpověděl, že muslimská populace v Evropě se zhruba do roku 2015 zdvojnásobí, zatímco nemuslimská klesne o 3,5 procenta.

Odhadovat porodnost jenom prodloužením současných tendencí do budoucnosti je ale možná nesprávnou metodou, protože se nepočítá s mnoha dalšími vlivy. Philip Jenkins z Penn State University upozorňuje na to, že se nebere v úvahu různá míra porodnosti mezi křesťany, kteří také přicházejí do Evropy jako imigranti. Vidíme navíc, že porodnost muslimů klesá i v takových zemích, jako je Maroko, Turecko a Nizozemsko. Že se dnes muslimové rodí hodně, ještě neznamená, že v budoucnosti tento trend bude pokračovat.

Problém je i v tom, že nemáme přesná data, ani pokud jde o současné počty muslimů. Mnoho evropských zemí se na náboženství neptá ani při sčítání lidu. Je také otázkou, kolik dotázaných by vůbec odpovědělo, zda by odpověděli pravdu a co jejich odpovědi znamenají. Stejně jako u křesťanství, i islám má širokou škálu přívrženců od formálních až po fundamentalistické fanatiky.

Multikulturalismus a ghetta

Vyhrocující se situace se logicky promítá i v internetových debatách, které jsou v poslední době plné útoků na multikulturalismus. V Česku sice žádný velký rozmach multikulturalismu nikdy nebyl – společnost byla od poválečného vyhnání sudetských Němců poměrně etnicky homogenní –, ale téma je převzato ze Západu, kde má tato debata praktické důsledky.

Multikulturalisté kladou důraz na význam kulturní rozmanitosti. Zdůrazňují se rozdíly nejen jazyka, zvyků a životního stylu, ale, což je podstatnější, základních přesvědčení, hodnot a světonázorů. Na všechny skupiny máme nahlížet se stejnou vážností a úctou. Co to znamená v praxi, ale není zdaleka jasné. Někteří argumentují, že multikulturní spravedlnost a respekt vyžadují, aby tradice, víra a hodnoty každé skupiny byly považovány za stejně legitimní.

Jiní si myslí, že je možné respektovat skupinu a zároveň, pokud jde o vlastní přesvědčení, zachovat si názor na to, zda jsou její hodnoty nepravdivé nebo nedostatečné. Realita je taková, že některé představy a hodnoty slučitelné nejsou. Pokud jde o vraždy ze cti a právo žen, aby zcela zahaleny procházely pasovou kontrolou, je nutno volit jen jednu variantu. V tom skutečně prožíváme „střet civilizací".

Také pokud jde o výchovu dětí či rodinné soužití, je s náboženskou tolerancí konec. Místopředseda muslimské obce v Praze Samer Shehadeh píše na svém osobním webu radu věřícím: „Jinou otázkou je, když vdaná žena přestoupí na islám. Ve chvíli, kdy konvertuje, přestává být manželkou svého muže, pokud on není muslim. Nebylo by však moudré ho okamžitě opustit, a to zvláště, pokud je starý a nemocný a potřebuje její pomoc. Měla by se však před ním zahalit a nesdílet s ním intimní život a snažit se ho přivést k islámu. Pokud dojde po dlouhém snažení k přesvědčení, že její snaha je beznadějná, opustí ho, protože už není jeho ženou."

Stojíme tu tedy před střetem kultur. Je to nutné? Proč třeba Češi žijí bez konfliktů s Vietnamci a většina světa s Číňany? Důvody jsou kulturní. Vietnamci se díky své mentalitě a kulturním předpokladům plně asimilovali. Nepředstavují pro českou společnost problém, a to i přesto, že se někteří z nich věnují dobře organizované nezákonné činnosti, jako je třeba pěstování marihuany nebo prodej padělků. Nová, v Česku narozená generace se navíc zaměřuje na vzdělání a na školách bývá úspěšná.

Konflikt už tu je, hlásíme požár

Všechny konflikty, které přináší soužití křesťanů a muslimů v Evropě, mají společné příčiny. Jednou z nich je to, že islám neprošel takovým vývojem jako západní křesťanství, které odděluje moc světskou a duchovní. Dalším problémem je demografický vývoj v muslimské populaci, kde dětí přibývá a je tu najednou mnoho mladých lidí, kteří žijí v nejistém světě, nemají vzdělání ani práci a podléhají hlasatelům fundamentalismu. Ti jim dávají smysl života a pocit vlastní důležitosti, tak jak to dokázal kdysi s masami Adolf Hitler.

Naroste u nás počet muslimů? Aspoň demograficky? Lukáš Lhoťan soudí, že nejspíš ano: „Jsem přesvědčen, že ten nárůst tady bude. Kolik jich bude a v jakém časovém horizontu, je těžké říci. Je tu mnoho imigrantů z Blízkého východu. Je to problém porodnosti, kdy sice porodnost i u muslimů klesá, ale pořád je vyšší než u původního obyvatelstva.V schengenském prostoru je také těžko kontrolovatelná migrace původního obyvatelstva."
V Evropě navíc vyrůstá druhá generace muslimů, která se nepodobá svým rodičům.

Rodiče přišli do Evropy pracovat, mladí muslimové se ale cítí společností nepřijati a nenávidí ji. Do zemí svého původu se ovšem vrátit nechtějí, protože jejich životní úroveň by spadla radikálně dolů. Stojíme před konfliktem, o kterém je zbytečné uvažovat, zda bude. Už zde je a nikdo neví, jak s ním účinně naložit. Na snahy něco udělat bylo pozdě už včera. Teď jde jen o to, jak uhasit požár. Problém by se dal stručně pojmenovat: muslimští imigranti a jejich potomci v Evropě mají rostoucí tendenci vyčleňovat se ze západní společnosti a prosazovat své vlastní zvyky a právo. To však není slučitelné se západním pojetím života, které vychází – aspoň vzdáleně – z antických a křesťanských kořenů a sekulárního pojetí státu, který nedává přednost žádnému náboženství.

To je obrovský rozdíl oproti různým „islámským státům" a „chalífátům", kde je náboženství základem práva. Řešení je obtížné. Evropa nemůže připustit výjimky ze zákona pro nějaké náboženské skupiny. Musí postihovat extremisty a postihovat jejich vůdce – například radikální kazatele – vyhoštěním či jinými možnými tresty. Regulovat imigraci a zamezit nelegální imigraci.

Odstřihnout radikální skupiny od financování ze zahraničí. Zamezit vlastní závislost na energetických zdrojích z nedemokratických islámských režimů. Aktuálně by bylo třeba aspoň částečně integrovat druhou generaci imigrantů, která je nekvalifikovaná, nemá práci, nenávidí společnost, ve které žije, a která je snadnou kořistí náhončích fundamentalistických skupin.

Pokud jde o tento bod, není zřejmě žádný realista příliš optimistický. Evropa si neví rady ani se zaměstnaností své vlastní mládeže. Je třeba doufat, že islám projde svým vlastním civilizačním vývojem k „zesvětštění" a liberalizaci. Zda je to možné, ukáže až budoucnost. Bohužel vzdálená.