Je skutečně reálné, aby Němci v tomto prostoru před koncem války schovali něco, co neměl nikdo najít? O to se zajímala naše redakce.

Má místo v okolí Budišova, které drží v tajnosti

Hledač nacistického pokladu Lubomír Bystroň momentálně žije v Paskově u Frýdku-Místku. Pro naši společnou osobní schůzku jsme zvolili místo, které oba máme takříkajíc na půl cesty – Novou Karolinu v Ostravě.

Do nákupního centra dorazil s malou příruční taškou, kde měl uschovánu veškerou dokumentaci. Během chvilky po stole před jednou z restaurací rozložil několik map, pracovní knížku, nacistické vyznamenání a také papíry, z jejichž vzezření bylo jasné, že byly sepsány před drahnou řádkou let.

Abych se v tom všem dokázal správně zorientovat, poprosil jsem Lubomíra Bystroně, aby mi svůj příběh začal vykládat pěkně od počátku.

Bystroňovi se do rodinného domu v Paskově přestěhovali v sedmdesátých letech minulého století. Dům koupili s tím, že v něm na „dožití" zůstane i předchozí majitel, jistý Otakar Sittek. Ten se však po několika letech odstěhoval do Ostravy za synem.

Lubomír Bystroň pak s odstupem času při uklízení kůlny a dalších prostor nalezl několik věcí, které mu vrtaly hlavou. Šlo asi o padesátku různých map, mezi nimiž se nacházela i mapa Budišovska. Bystroňův nález však nebyl pouze kartografického charakteru. Narazil také na vyznamenání označované jako Železný kříž, pracovní knížku a ručně psaný životopis.

Všechno nejspíš náleželo Otakaru Sittkovi. V biografii se o něm psalo jako o doktoru technických věd. Osobně se ho však na tyto věci Lubomír Bystroň už zeptat nemohl, jelikož tou dobou Otakar Sittek již nebyl mezi živými, stejně jako jeho nejbližší příbuzní.

V Bystroňově vyprávění jsme následně museli přeskočit do Budišova nad Budišovkou, kde strávil dětství. Jeho otec pracoval v restauraci na zdejším náměstí, kde slýchával řadu příběhů. Setkal se také se synem jistého Rumuna Stasiaka.

Ten se z výpovědí místních měl dozvědět, že během války do lesů v okolí Budišova neustále proudila nákladní vozidla, přičemž nikdo netušil, co tam mohou vozit, případně odtamtud odvážet. I vzhledem k přítomnosti válečného pracovního tábora na okraji města usoudil, že by Němci v lesích mohli ukrývat nějaké cennosti.

Po „pokladu" pátral, jeho počínání však bylo neúspěšné. Této myšlenky se ale o mnoho let později chytil také Lubomír Bystroň, který si tento příběh spojil s bývalým spolubydlícím Otakarem Sittkem.

„Měl mapy, co nikdo jiný neměl. Mapu Budišova, kterou mám k dispozici, jsem hledal na všech možných úřadech. Nikde však není. Sittek konstruoval mosty, byl to mimořádně vzdělaný a inteligentní člověk. Mohl něco konstruovat také na Budišovsku," popisoval mi zapálený hledač nacistického pokladu.

Podle jeho názoru muselo být něco zaznačeno i na mapě Budišova, kterou měl k dispozici. Před více než dvaceti lety proto vyhledal pomoc jiného hledače Josefa Mužíka, jenž pátrá po tzv. Štěchovickém pokladu. Řekl mu, že v mapě má hledat určité značky, podle Lubomíra Bystroně tzv. mlýnská kola.

Když se poté zaměřil na svou mapu, takových označení našel celkem šest. Všechny, ukazovala na místo, které lokalizoval i přímo v terénu. Má se jednat o svah na Budišovsku, konkrétnější ale být nechtěl.

„Z logických důvodů neprozradím, kde to je," uvedl hledač z Paskova, který zde v minulosti už bezpočtukrát hledal. „Okolí jsem projel detektorem kovů, téměř nic jsem však neobjevil. Náklaďáky však mířily i sem. Podle mého se ve svahu může nacházet něco jako zasypaná štola.

Za války Němci ve Francii a Belgii zabavili Židům spoustu uměleckých děl. Uvnitř kopce je stálá teplota, doslova ideální pro jejich uschování. Budišovsko navíc za války bylo označeno jako území pod zvláštním dozorem. Proč tomu tak bylo? Při ústupu Němci vše mohli důkladně vyklidit. Tak jako budišovskou továrnu.

Po válce prostor prohledávala i Československá armáda. Co zde hledala?" pokládal si řečnickou otázku Lubomír Bystroň, který momentálně shání sponzory a potřebná povolení, aby v zemi na místě, kde by se poklad mohl nacházet, provedl klíčový výkop.

„Kde jinde by něco takového mohlo být? Místo to je přímo ideální," uzavřel hledač, který si myslí, že onu štolu mohl pomoci vybudovat Otakar Sittek.

K nacistickým pokladům se nestaví skepticky

Je možné, aby lesy v okolí Budišova nad Budišovkou opravdu ukrývaly poklad nacistů? Tuto variantu úplně nevylučuje historik a kurátor sbírek Slezského zemského muzea Ondřej Kolář. Jeho úsudek je však ve srovnání s Lubomírem Bystroněm podstatně umírněnější.

„Především v pohraničních oblastech českých zemí je možno ještě najít řadu zajímavých objektů, byť spíše než o uloupená umělecká díla či továrny na tajné zbraně v drtivé většině půjde o objekty mnohem prozaičtější povahy.

Konkrétně k případu Budišova – ve městě prokazatelně byli pracovně nasazeni zajatci z tábora Stalag VIII B Lamsdorf, vesměs občané Commonwealthu. Jejich počet patrně nebyl nikterak velký," vysvětloval.

Pokud jde o osobu Otakara Sittka, jeho spojení s Budišovskem se jeví jako nejasné. „Nalezené vyznamenání, kterým je Železný kříž, bylo poměrně rozšířené, takže nelze usuzovat na nějaké mimořádné postavení jeho držitele," pokročil dále Ondřej Kolář a ještě doplnil:

„Poválečnou činnost Československé armády v regionu je třeba teprve podrobněji zmapovat. Jelikož pan Bystroň není ochoten specifikovat lokalizaci údajného tajného komplexu, nelze existenci takové lokality spolehlivě věřit. Podrobnosti o pracovním nasazení zajatců by mohl přinést zevrubnější výzkum v německých archivech," poznamenal Ondřej Kolář.

Předbíhá fantazie realitu?

Občanské sdružení Vlastenecký poutník se zabývá pohraničím. Základním smyslem jeho založení je obnova historické, kulturní a také právní paměti občanů. Jeho předsedu Petra Anderleho jsme oslovili, aby se vyjádřil k tomu, jestli je možné, aby se na Budišovsku nacházel nacistický poklad.

„S panem Bystroněm jsem se v minulosti setkal a hovořil. Dle mého to jsou pouze fantazie. Není předpoklad pro to, aby se na Budišovsku něco takového nacházelo. Pro Němce byl Budišov hodně z ruky, bylo sem špatné spojení, a terén byl navíc těžko překonatelný.

Nevím, proč by něco ukrývali zrovna sem," odmítl Petr Anderle a dodal: „Pokusů o hledání pokladu bylo hodně. Podívejte se třeba na Mužíka. Hledá už řadu let, a zatím bezúspěšně."

Určité záhadnosti však v Budišově v souvislosti s válkou existují. Pojí se zejména s továrnou, která původně vznikla jako výrobna tabáku. Později fungovala jako lisovna nových hmot. K podobným účelům slouží i v současnosti.

„Za války ji obsadili Němci a nikdo neví, co se zde vyrábělo. Verzí je spousta. Podle některých zdrojů se zde dokonce měly vyvíjet létající talíře a podobně. Před ústupem však byla továrna kompletně vyklizena. Následně se tam nenašlo ani smítko, které by naznačovalo, k čemu továrna sloužila. Nemusí to však také vůbec nic znamenat," upozorňoval Petr Anderle.