Evropa v ohrožení

Nástup Hitlerova predátora

29. září 2016 četba na 15 minut
Reinhard Heydrich na Pražském hradě

Reinhard Heydrich na Pražském hradě

Foto: Archiv

Řídil gestapo, tvrdě germanizoval Čechy a Moravu, zorganizoval židovský holocaust. Zároveň miloval hudbu, hrál virtuózně na housle a zvyšoval potravinové příděly dělníkům. Kdo byl vlastně Reinhard Heydrich, který před 75 lety usedl na Pražském hradě?

Čím má film silnější a překvapivější příběh, tím tolerantnější bývají diváci k práci filmařů. Tak si lze vysvětlit, proč Evropa i Amerika zatím až nečekaně příznivě přijímají nový česko-britsko-francouzsko-americký koprodukční film Anthropoid o atentátu na Reinharda Heydricha, zatímco tuzemské kritiky mu vyčetli čítankovitost.

Nyní, právě v čase 75. výročí Heydrichova příchodu do Prahy 28. září 1941, vstupuje snímek i do našich kin – bude ale i v Česku fungovat efekt objevu vzdálené superdramatické události?

Na mladší generace nejspíš ano. Každopádně jde o příležitost připomenout si, kdo vlastně Heydrich byl. Sadista? Fanatik? Hudbymilovný perfekcionista? Socialista, pečující ve válečných časech o blaho dělníků a pracujících? Nebo dokonce potenciální nástupce Hitlera v čele Třetí říše?

Tím vším se současníkům jevil. Především však šlo o zhrzené ego, chladnokrevně a efektivně plnící představy předáků nacistické partaje, která mu dala šanci naplnit jeho zbytnělé ambice. Hitler byl hysterik, Göring požitkář, Goebbels ďábelský komunikátor, Ribbentrop fanatický fanfarón, Himmler sadistický měšťák – ale Heydrich byl inteligentní predátor. Uměl být krutý i jemný, v obou polohách se však vždy choval inženýrsky či vojensky účelově, až matematicky strojově.

Reinhard Heydrich v doprovodu K.H.Franka (vpravo) vstupuje do reprezentačních prostor Pražského HraduReinhard Heydrich v doprovodu K. H. Franka (vpravo) vstupuje do reprezentačních prostor Pražského hradu.Autor: Archiv

Otloukánek námořníkem

Když se po atentátu na Heydricha přejmenovávalo v říjnu 1942 tehdejší pražské Vltavské – dnes Smetanovo – nábřeží na „Reinhard Heydrich Ufer", nešetřil státní tajemník Karl Hermann Frank chválou. „Krvavá vina, kterou vrahové uvalili na celý český národ, je tak nesmírná, že může býti smazána teprve tehdy, až politický odkaz Heydrichův bude splněn. Známe jej přesně a nikdy nezakolísáme a nikdy neumdlíme, abychom dodrželi jasnou politickou linii Vůdcovu, a půjdeme touto cestou až do konce," řečnil.

Jestli ta velkohubá slova slyšel někdo, kdo zažil Heydricha jako malého chlapce v jeho rodném Halle an der Salle, jistě se musel v duchu smát. Proč? Reinhard narozený v roce 1904 byl totiž v dětství zakřiknutou obětí posměchu a šikany spolužáků.

Reinhard narozený v roce 1904 byl v dětství zakřiknutou obětí posměchu a šikany spolužáků.

Měl podivně vysoko posazený hlas, byl uzavřený, uprostřed protestantského prostředí pocházel z katolické rodiny. Navíc v nacionalistickém Německu už tehdy vadil fakt, že jeho babička si v druhém manželství vzala muže s židovsky znějícím jménem Süss. Vyčníval i usilovným trénováním zpěvu a hry na klavír a na housle. Jeho otec byl totiž operní zpěvák a zakladatel hudební konzervatoře, matka zase pianistka.

Žádnou hudební kariéru však mladý Heydrich neudělal. Po prohrané první světové válce všechny své frustrace vyřešil – vstupem do paramilitární organizace Freikorps! Linky notové osnovy tak navždy vyměnil za život v lajně. A aby se uživil, využil bezplatného vojenského studia a v roce 1922 nastoupil k válečnému námořnictvu. Brzy to dotáhl až na poručíka a zdálo se, že jeho poklidná kariéra mariňáka potrvá až do smrti.

Osudová výhybka

Za to, že se z Heydricha, který tehdy neměl s českými zeměmi nic společného, jednou stane likvidátor českého národa a že bude mít přímý podíl na zavraždění 6 milionů evropských Židů, může paradoxně milostná avantýra.

Když se Heydrich v roce 1930 zasnoubil s učitelkou a šlechtičnou Linou von Osten, ozvala se jeho předchozí známost dotčeně, že s Heydrichem čeká dítě. Její otec intervenoval u spřáteleného admirála Ericha Raedra, na jehož zásah pak čestný soud říšského námořnictva degradoval Heydricha za nedůstojné chování na vojína a propustil ho z námořní služby. Tím se mladý muž těsně před svatbou ocitl s ostudou na dlažbě.

Stal se ideálním protestním voličem, jak bychom dnes řekli, a neměl moc na vybranou. Na doporučení známých vstoupil 1. července 1931 do NSDAP v naději na snadné získání placeného místa ve stranické milici SA. Bylo to čiré prospěchářství, program nacistů v té době ještě vůbec neznal. Jenže místo v SA skončil Heydrich jinde – jako profesionální voják padl do oka tehdejšímu veliteli SS Heinrichu Himmlerovi, který mu dal za úkol vybudovat partajní bezpečnostní službu.

V tom se Heydrich našel. Jeho Sicherheitsdienst (SD) se rychle stala obávanou sběratelkou informací o odpůrcích nacistů, ale i o lidech ve vlastních řadách.

Učitel a jeho žák: Heinrich Himmler a Reinhard HeydrichUčitel a jeho žák: Heinrich Himmler a Reinhard HeydrichAutor: Archiv

Muž na špinavou práci

Ještě dalších 10 let neměl Heydrich s českými zeměmi nic společného. Rychle stoupal po stranickém žebříčku (hodnost obergruppenführer SS) přes pozice Himmlerova zástupce v SS a šéfa pruské policie (1934) to dotáhl až na generála policie, šéfa Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a šéfa politické policie čili gestapa.

„Ostruhy" ovšem získával hlavně při organizaci jednotlivých nacistických akcí. Například v roce 1933 stál u zrodu prvního koncentračního tábora Dachau, čímž vyřešil přeplněnost věznic po uchopení moci nacisty. Stejně tak se Heydrich s gestapem podílel v roce 1934 na provedení tzv. noci dlouhých nožů čili krvavé likvidace stranické hnědokošilácké armády SA.

Heydrichovi lidé v roce 1936 rovněž údajně cíleně podstrkovali sovětskému vůdci Stalinovi kompro materiály na důstojníky Rudé armády. V důsledku toho potom její vedení zdecimovaly stalinské čistky, což zemi oslabilo při pozdějším napadení SSSR Německem.

A jakkoli protižidovský pogrom známý pod názvem křišťálová noc 9. listopadu 1938 zosnoval šéf propagandy Joseph Goebbels, konkrétní provedení měl na starosti muž pro špinavou práci – Heydrich. „V celé Říši se očekávají demonstrace proti Židům," psal tehdy v depeši podřízeným. „Akce musí probíhat tak, aby nebyly ohroženy německé životy a německé majetky. Je třeba zatknout tolik Židů, aby se zaplnila kapacita věznic. Je třeba se spojit s koncentračními tábory, aby se připravily na co nejrychlejší příjem Židů," doporučoval tehdy státnímu aparátu.

Jakkoli protižidovský pogrom známý pod názvem křišťálová noc 9. listopadu 1938 zosnoval šéf propagandy Joseph Goebbels, konkrétní provedení měl na starosti muž pro špinavou práci – Heydrich.

Heydrich zinscenoval i fiktivní polské přepadení německé vysílačky coby záminku k rozpoutání války proti Polsku 1. září 1939. Při konferenci ve Wannsee 20. ledna 1942 zase pod Heydrichovým předsednictvím padlo tragické rozhodnutí zlikvidovat miliony evropských Židů.

Není tedy divu, že právě Heydricha poslal Hitler ještě před tím – 28. září 1941 – do Prahy, aby zpacifikoval sílící český odboj. A aby konečně rozjel i odkládané „konečné řešení české otázky".

Mise v Protektorátu

O tom, že prostor tzv. protektorátu Čechy a Morava je určen k naprostému poněmčení, nebylo pochyb od samého začátku německé okupace. Na procesu, který měl být pozvolný, se podílely jednak civilní organizace (Německá osidlovací společnost RuSHA či Pozemkový úřad), jednak struktury SS.

V praxi mělo jít o plánovité vysídlování Čechů a jejich rozptýlení v Říši, naopak mělo probíhat osídlování Čech a zejména „němečtější" Moravy Němci, tzv. „volksdeutsche". Už v roce 1939 proto SS pro tyto účely zabavila 16 000 hektarů židovské půdy a 40 000 hektarů půdy zatčených Čechů, později byla ještě zabavena katolická půda o rozloze 32 000 hektarů a 145 488 hektarů státního lesa.

Reinhard Heydrich v ulicích PrahyReinhard Heydrich v ulicích PrahyAutor: Archiv

Němci chtěli jako první vyklízet okolí německých jazykových ostrovů kolem Českých Budějovic, Jihlavy a Brna. V roce 1941 dokonce dorazilo prvních 600 Němců z okupované Besarábie, později přišla i skupina Němců z italského Jižního Tyrolska.

V podmínkách započaté války a pod vedením tehdejšího protektora Konstantina von Neuratha, což byl kariérní diplomat staré školy, však zůstávala germanizace Protektorátu pouhou snůškou plánů a relativně se vlekla. Navíc po vstupu SSSR do války pocítil domácí odboj vzpruhu a zesílil – proto Hitler donutil Neuratha odejít na smyšlenou zdravotní dovolenou a jmenoval zastupujícím říšským protektorem Heydricha.

Němci chtěli jako první vyklízet okolí německých jazykových ostrovů kolem Českých Budějovic, Jihlavy a Brna.

Že přišel „sekáč, který se nezakecá", bylo jasné od prvních minut jeho mise. Pár dní po nástupu do funkce pronesl 3. září 1941 zásadní a přísně tajný projev, ve kterém načrtl své hrůzné představy, co dál s Čechy. Jeho recept se mimochodem nápadně podobá principům normalizační politiky, jak ji v roce 1969 narýsoval Gustáv Husák.

„Je třeba pro nejbližší dobu války jasně Čechům ukázat: ať nás miluješ, nebo ne, důležité je, že přinejmenším teď uznáváš, že vyvolávat povstání nebo klást odpor je v tomto okamžiku pro tebe škodlivé," radil Heydrich otevřeně, dnes bychom řekli bez přehnané korektnosti.

„Ty lidi nezískáme, to nechceme, a ani by se nám to nepodařilo. Naše propaganda, různá opatření a podobně musí všem prakticky dokázat, že pro Čecha je nejvýhodnější, jestliže v tomto okamžiku hodně pracuje… I když si tajně myslí, že až se to snad s Říší přece jen nahne, bude potom zase mít svou svobodu. To nám může být úplně jedno. Hlavní je, aby se choval spořádaně, neboť pro konečné získání tohoto prostoru potřebujeme právě klid," zdůraznil nový pán Pražského hradu.

Reinhard Heydrich s manželkou Linou na koncertě v pražském Valdštejnském paláciReinhard Heydrich s manželkou Linou na koncertě v pražském Valdštejnském paláciAutor: Archiv

Žvanec a prověrky

Dodnes se soudí, že Heydrich – to byl především teror. Jistě, hned po nástupu vyhlásil stanné právo a začal zatýkat a popravovat stovky českých předáků, včetně předsedy protektorátní vlády generála Aloise Eliáše.

Nová a nebezpečná však byla spíše Heydrichova demagogická sociální politika biče a cukroví. Protiněmecký národ se měl stát pouhou mlčenlivou pracovní silou pro okupanty. Heydrich té proměně říkal neutralizace nebo odpolitizování češství. „Přirozeně musíme dát českým dělníkům natolik nažrat, aby mohli vykonávat svou práci… Pravděpodobně zvýšíme českým dělníkům příděl tuku tak o 400 gramů… S ohledem na válku nesmíme připustit, aby se Čech kvůli jistým věcem rozzuřil a vybuchl," vysvětloval Heydrich v Černínském paláci. A opět to připomíná pozdější pověstný normalizační „klid na práci".

Nová a nebezpečná však byla Heydrichova demagogická sociální politika biče a cukroví.

Nový vládce protektorátu nastínil i jasné obrysy urychlené germanizace na základě rasových teorií. Navrhl prověřit tajně, pod pláštíkem distribuce nových občanských průkazů, „rasový stav" české populace a rozdělit ji do čtyř kategorií (podobnost s výměnou členských legitimací KSČ v době prověrek po roce 1969 asi není čistě náhodná):

a) Češi dobré rasy a dobrého smýšlení – ty prý půjde snadno poněmčit.

b) Češi špatné rasy a špatného smýšlení – takové je prý třeba vystěhovat na východ.

Další dvě kategorie měly být podle Heydricha důkladně prozkoumány:

c) Češi dobrého smýšlení, ale špatné rasy – měli být rozptýleni v Říši a zbaveni možnosti mít potomky.

d) Češi dobré rasy, ale špatného smýšlení – to je prý vůdcovská sorta, kterou je třeba po jistém průzkumu částečně převychovat v Říši, případně „postavit ke zdi".

Poněmčit, vystěhovat, sterilizovat, zastřelit – to byla česká perspektiva v podání Reinharda Heydricha. Pochopitelně až poté, co Češi jako otroci dokončí svou práci pro Říši. „Čech tu nemá koneckonců co pohledávat," konstatoval Heydrich lapidárně.

Milující otec RH se snem u moře Milující otec RH se synem u moře Autor: Archiv

Nutná sebeobrana národa

Věrný manžel, otec čtyř dětí, milovník vážné hudby, přeborník v šermu a znalec několika světových jazyků se ihned chladnokrevně pustil do díla.

Především zdecimoval odboj. Do samého středu Čech v okolí Neveklova a Sedlčan se za jeho éry zakouslo nově zřízené cvičiště SS. Uskutečnil se i požadovaný průzkum české populace. Ukázal, že až 45 procent Čechů patří k nordické, dinárské nebo západostředomořské rase, což bylo víc, než vyšlo u sudetských Němců, východních Prusů nebo u části Rakušanů a Bavorů.

Nejhorší ale bylo, že z Protektorátu se v intencích Heydrichovy sociálně demagogické politiky skutečně stávala poklidná výrobní základna říše.

Proto není divu, že když se československý odboj v Londýně domlouval, zda chystaný atentát proti vysokému představiteli okupační moci v Protektorátu směřovat proti K. H. Frankovi, Reinhardu Heydrichovi nebo kolaborujícímu ministru školství a osvěty Emanuelu Moravcovi, stal se jednoznačným adeptem smrti Heydrich.Heydrichův vůz po atentátu

Heydrichův vůz po atentátuAutor: Archiv

Jak známo, 27. května 1942 při cestě z Panenských Břežan do jeho úřadu na Pražském hradě provedli českoslovenští parašutisté na Heydricha atentát. Týden nato prominentní nacista svým zranění v nemocnici Na Bulovce podlehl. „Heydrich přišel zabít český národ a český národ ho za to zabil," komentoval to později lakonicky a geniálně trefně profesor a disident Václav Černý.

Pohřeb Reinharda Heydricha

Heydrich plánuje holocaust

(z Heydrichova projevu na konferenci o konečném řešení „židovské otázky" ve Wannsee 20. ledna 1942)

„Pod příslušným vedením budou Židé v průběhu konečného řešení dopraveni odpovídajícím způsobem na východ, aby zde byli využiti jako pracovní síly. Práceschopní Židé budou dopraveni do těchto oblastí ve velkých pracovních kolonách, odděleně podle pohlaví, a budou zaměstnáni na výstavbě silnic, přičemž jich při tom nepochybně velká část odpadne vlivem přirozeného oslabení.

Se zbytkem, který nakonec to vše přežije, bude muset být naloženo jako s částí nepochybně velmi odolnou, představující přirozený výběr, který by mohl být považován za zárodek nové židovské obrody, kdyby byl puštěn na svobodu."

Zámek ve Wannsee, místo, kde se 20. února 1942 rozhodlo o tragickém osudu evropských ŽidůZámek ve Wannsee, místo, kde se 20. února 1942 rozhodlo o tragickém osudu evropských Židů.Autor: Archiv