Nataša. Jeden z mnoha ukrajinských příběhů

22. září 2016 četba na 4 minuty
Čtyřiatřicetiletá Nataša přišla při bombardování východoukrajinské vesnice Lastoshkino o dům.

Čtyřiatřicetiletá Nataša přišla při bombardování východoukrajinské vesnice Lastoshkino o dům.

Foto: Petr Štefan, Člověk v tísni

Ještě před dvěma lety plnil konflikt na Ukrajině přední stránky novin, další události jej však postupně odsunuly do pozadí. Pro miliony lidí, kteří před ozbrojenými střety uprchli nebo v místech bojů stále přežívají, je ale situace stále kritičtější. Organizace Člověk v tísni pomáhá mimo jiné lidem v oblastech nedaleko frontové linie s opravou jejich domů, aby měli kde žít. Magazín Dotyk přináší jeden z příběhů, které její pracovníci zaznamenali.

Východoukrajinská vesnice Lastoshkino leží zhruba pět kilometrů od frontové linie. Bylo 9. června 2015 okolo čtvrté hodiny odpoledne a Nataša byla se svým synem doma. Sledovala televizi, čtrnáctiletý syn hrál u sebe v pokoji videohry. Manžel byl v práci.

„Uslyšela jsem hvízdnutí a hned jsem věděla, co se stane. Padla jsem na podlahu ve snaze se krýt. Pak už jsem viděla, jak se na nás sype strop," vzpomíná Nataša. „Byl to přímý zásah. Koupelna, záchod, kuchyň, všechno bylo zničené. Vylezli jsme se synem oknem ven a utíkali se schovat do sklepa. Díky bohu jsme přežili – to je to nejdůležitější," dodává Nataša a dívá se na svého syna, který sedí vedle ní na židli pod stromem.

Přímý zásah domu Nataša se synem jako zázrakem přežili.Přímý zásah domu Nataša se synem jako zázrakem přežili.Autor: Maria Lozan, Člověk v tísni

Později přišli Natašu a její rodinu hledat přátelé. Odvedli je z rozbořeného domu, ze kterého se ještě kouřilo. Když odcházeli, syn se snažil vyděšenou mámu povzbudit. „Řekl mi: Mami, neboj se, všechno bude zase v pořádku. Věděla jsem, že bych to měla být já, kdo je silný a bude uklidňovat svého syna, ale v té chvíli jsem nerozuměla vůbec ničemu," vzpomíná Nataša.

Každou noc slyšíme bombardování

Natašina rodina se do Lastoshkina přestěhovala z Avdějevky v polovině roku 2013. „Celý rok nám trvalo vybudovat tenhle dům. Hned, jak jsme ho dokončili, začala válka," vzpomíná smutně Nataša. Večer po bombardování se vrátila k místu, kde jejich dům stál, a začala odklízet ruiny. Moc toho nezůstalo – polovina střechy byla pryč, všechny kuchyňské přístroje a další vybavení byly zničené.

Přechodně teď se svou rodinou bydlí ve vedlejší ulici u příbuzných. Každou noc ale slyší bombardování. „Předevčírem byl manžel v práci, zrovna jako tehdy. Nemohli jsme vůbec spát. Bombardování bylo tak hlasité, že se klepal lustr," říká Nataša. „Dokud ale neslyšíte hvízdání, jste v bezpečí," dodává a vypráví, jak je její matka vždy nutila schovávat se přes noc ve sklepě. Před šesti měsíci zemřela na infarkt. „Ve sklepě už se neschováváme. Když se v průběhu bombardování snažíte dostat do sklepa, jste nejzranitelnější. A to je přesně ta chvíle, kdy můžete umřít."

Pracovníci Člověka v tísni pomáhají lidem v blízkosti frontové linie s opravou domů.Pracovníci Člověka v tísni pomáhají lidem v blízkosti frontové linie s opravou domů.Autor: Maria Lozan, Člověk v tísni

Doufám, že tahle válka brzy skončí

Viktor, Natašin manžel, pracuje v továrně na coca-colu v Avdějevce. Před válkou oba pracovali v Doněcku. „Z manželova platu jde jen těžko vyžít," říká Nataša. „Snažím se tu také najít práci. Syn teď půjde do osmé třídy a potřebujeme mu koupit vybavení do školy," dodává.

Lidem v těžké životní situaci, kteří žijí v blízkosti frontové linie na východě Ukrajiny, pomáhají s opravou domů pracovníci Člověka v tísni. Snaží se jim pomoci postavit se opět na vlastní nohy. Natašina rodina se snad bude moci brzy vrátit zpět do svého domu. Střecha už je opravená a nyní se pracuje na přední části domu, kde bude koupelna, záchod a kuchyň.

„Nejvíc se bojím o svého syna. Děsí mě, čím si teď musí chudák procházet. Nyní má dokonce břišní a zrakové problémy ze stresu, který prožil," popisuje čtyřiatřicetiletá Nataša. „Doufám, že už tahle válka brzy skončí a my tady zas budeme moci žít v míru," dodává.

Natašin dům je třeba prakticky znovu postavit. Bomby však mohou kdykoliv znovu spadnout.Natašin dům je třeba prakticky znovu postavit. Bomby však mohou kdykoliv znovu spadnout.Autor: Maria Lozan, Člověk v tísni