Jack Stone, zdatný třiačtyřicátník, se osvědčil hlavně po 11. září 2001 v New Yorku, kde velel záchranářům. Pochvalně se o něm tehdy pro ČTK vyslovila i bývalá ministryně zahraničí USA paní Madeleine Korbelová-Albrightová, neboť je dobrým vzorem pro mladou, nastupující generaci.

Hrdina z apokalyptických dnů podzimu 2001 se hluboce zapsal i do mnoha srdcí našich dětí, kteří si pamatují dodnes jeho výroky: „Kde je problém, tam je řešení." Nebo: „Dovedu, provedu, mám to!" Což jsou také hesla, kterými se inspirovaly agentury při zakládání ANO.

Spojené státy překvapoval Jack Stone neobyčejnými nápady. Například, když v jednom místě, kde nebyla voda, začal hořet dům, nelámal si vůbec hlavu tím, jak na místo dopravit vodu, ale důmyslným způsobem přemístil dům k vodě.

Tento hrdina se na tiskovou konferenci v New Yorku, kterou kvůli nám uspořádali tamní krajané, dostavil na poslední chvíli přímo z místa zásahu, takže se spustil po laně rovnou do místnosti, kde se konalo setkání s novináři.

Na žurnalisty z celého světa učinil ohromný dojem. Na otázky, které na něj byly směřované, však za něj odpovídal jeho tiskový mluvčí Jack Pospisil, který hovořil trochu i lámanou češtinou.
Když byl dotázán, jestli se neobává, že v Česku, které je známo ne příliš výraznou vlídností k cizincům, bude mít malé šance již kvůli svému jménu, Jack Pospisil řekl: „Toho se Jack Stone rozhodně neobává, protože jeho předkové přišli právě z této překrásné země a původně se jeho děda jmenoval Jan Staněk. Tato země dala světu Jágra, Navrátilovou a Pilsen Urqell. Jack Stone si navíc dodnes pamatuje, že jeho dědeček, když zlobil, mu říkal: ‚Dostanes pres prdel'."

Jak naši parlamentní zpravodajové letos zjišťovali, takovýto kandidát by mohl najít podporu i napříč celým politickým spektrem. Jeden z čelných politiků, který si nepřál být jmenován, řekl: „Když může být mezi kandidáty muzikant, kněz či komisařka, proč my bychom nemohli podporovat takového chlapíka, jako je Jack Stone se skvělou mezinárodní pověstí. A námitky, že má s politikou malé zkušenosti, jsou liché. Muzikant zná politiku jen z pražské kavárny, kněz z kostela a komisařka z televize, protože sedí v Bruselu."

Ostatní naši politici byli v této věci na slovo skoupí. Prezidentův mluvčí od sebe novináře odháněl štítivě jak mouchy a nevěřícně kroutil hlavou. A prezident prý procedil mezi zuby: „Nechápu, skutečně, skutečně vůbec nechápu, když máte mě, proč honíte kandidáty po Americe, která střílí cikány do zad."

Proslýchá se, že paní Dagmar Havlová by Jacka Stoneho ráda pozvala do Vinohradského divadla, kde hraje královnu. A muzikant prohlásil, že by proti Jackovi určitě nekandidoval.
Závěrečná otázka na tiskové konferenci s Jackem Stonem v New Yorku zněla: „Podle české ústavy musí mít kandidát na prezidenta české občanství. Jak je to s Jackem?"
Mluvčí Pospisil s úsměvem odpověděl: „Vzhledem k tomu, že jde o postavičku z dětské stavebnice Lego, žádné občanství nepotřebuje." Tato skutečnost by mohla naopak být mezi českými politiky obzvlášť dobře přijata, neboť by si prezidenta mohli dostavět podle svých potřeb.