Nezdravé potraviny

Obezita vs. lidstvo 1:0

5. únor 2016 četba na 11 minut

Foto: redakce

Podle poslední zprávy Světové zdravotnické organizace žije většina světové populace v zemích, kde obezita zabije více lidí než podváha. A Češi jsou čtvrtým nejtlustším národem v Evropě. Většina lidí se alespoň snaží s obezitou bojovat, jenže zdravotní rizika s sebou nesou i některé diety.

Je zhruba polovina února a nadšení, s jakým lidé plní své novoroční závazky, pomalu opadá. K nejčastějším patří zhubnutí. Svá novoroční předsevzetí ale podle statistik dodrží pouze 12 % Čechů a možná i to je důvod, proč se pomalu stáváme jedním z nejtlustších národů v Evropě.

Zatím – podle zprávy Světové zdravotnické organizace WHO z roku 2015 – Česká republika zaujímá v počtu obezních lidí „čestné" čtvrté místo za Andorrou, Tureckem a Velkou Británií. S nadváhou žije více než polovina Evropanů (58,6 %), zhruba 23 % dokonce s obezitou (dříve se používaly termíny otylost či obtloustlost).

Nadměrná hmotnost ale rozhodně netrápí jen Evropu. V roce 2014 na světě více než 39 % lidí (asi 1,9 miliardy) trpělo nadváhou a 13 % obezitou (přes 600 milionů lidí). Většina světové populace žije v zemích, kde nadváha a obezita zabije více lidí než podvýživa. Podle prognózy WHO by do šesti let mohlo být na světě 2,3 miliardy dospělých s nadváhou a více než 700 milionů lidí potýkajících se s obezitou.

Kdy už je to obezita

Nadváha a obezita jsou definovány jako nadměrné množství tuku v těle, které může negativně ovlivňovat zdraví. Světová zdravotnická organizace pak jednotlivé kategorie rozlišuje na základě BMI (body-mass indexu, indexu tělesné hmotnosti). Pro evropskou populaci je nadváha definována BMI vyšším než 25, obezita pak vyšším než 30 (viz Index BMI).

Ačkoliv index rozhodně není přesným ukazatelem (nezohledňuje poměr svalů a tukové tkáně, je sestaven „na míru" evropské populaci), pro určování nadváhy a obezity je stále nejpoužívanější. Orientačním ukazatelem nadváhy či obezity může být také obvod pasu. Při obvodu nad 94 cm u mužů (nad 80 cm u žen) jde o nadváhu, za obezitu je považován obvod pasu vyšší než 102 cm u mužů (88 cm u žen).

Ačkoliv nadváha a obezita mohou mít i jisté výhody, většina lidí – a především lékařů – se snaží s nimi bojovat. Přestože až do 80. let minulého století bylo množství obézních lidí zhruba poloviční než dnes, metody, kterak účinně zhubnout, jsou zde odpradávna.

Není dieta jako dieta

Obezita a nadváha jsou staré jako lidstvo samo. Každý si jistě vybaví sošku Věstonické Venuše, egyptská královna Hatšepsut měla k ideální váze také daleko. Samo slovo „dieta" ale pochází až z období starověkého Řecka, kdy „diatia" označovalo způsob života – kombinaci fyzických a duševních cest ke zdraví, pohodě a úspěchu. To, že významnou úlohu hraje také strava, dokládá mimo jiné citát zakladatele moderní medicíny Hippokrata: „Ať je jídlo tvým lékem, a lék tvým jídlem…"

Nárazové diety ale spatřily světlo světa až v 19. století a jejich důvod byl rozhodně jiný než zdravotní: hlavní roli hrála estetika. Možná překvapivý podíl na vzniku jedné z dnes populárních diet má Lord Byron, který v roce 1820 zpopularizoval octové kúry.

Neexistuje jasná shoda v tom, zda je opravdu „zakladatelem" diety, která spočívá v pití jablečného octa s vodou, či zda pil ocet samotný, faktem ale je, že jeho hubnoucí pokusy následovala spousta jeho čtenářů a fanoušků. Slavnou „dietářkou" byla také císařovna Alžběta Bavorská, zvaná Sissi, která kvůli udržení štíhlé postavy jedla jen ovoce a pila šťávu ze syrového masa, mléko a víno.

V 19. století se také objevily první tabletky na hubnutí, mnoho z nich ale obsahovalo jedovatý arsenik nebo strychnin. Začátkem 20. století začaly být oblíbené pilulky obsahující boubele tasemnice. Významný podíl na tom, že dieta se stala součástí popkultury, měl Horace Fletcher. Samozvaný nutriční specialista „vynalezl" optimální způsob stravování, který měl vyřešit všechny problémy od špatné zubní hygieny až právě po obezitu – důkladné žvýkání potravy a následné vyplivnutí zbytků. Protože princip této „diety" byl jednoduchý, stal se velmi oblíbeným, jeho příznivcem byl prý i spisovatel Franz Kafka.

Pravdou je, že Fletcherova metoda nutila lidi při jídle zpomalit, zamyslet se nad tím, kolik toho (a čeho) snědí, a tím pomáhala zabraňovat přejídání a zajídání emocí. Lidé podle Fletchera mohli (při dodržení pravidel režimu) sníst cokoliv, na co měli chuť. Na stranu druhou ale v extrémním případě znamenala zásadní nedostatek základních živin a vlákniny.

Ukaž, kolik to má kalorií?

V roce 1918 představila americká lékařka Lulu Huntová Petersová svůj článek Strava & zdraví, o čtyři roky později pak knihu Strava & zdraví: klíče ke kaloriím. Byla vůbec první, kdo pojem „kalorie", užívaný dříve pouze ve fyzice, zavedla ve spojitosti s jídlem. Zároveň se její kniha stala vůbec prvním bestsellerem na téma hubnutí. Ve své knize předpovídá i chování některých chronických dietářek: „Odteď budete jíst kalorie. Místo abyste řekly plátek chleba nebo kousek koláče, řeknete 100 kalorií chleba, 350 kalorií koláče."

O pár let později přišla s „revolučním" nápadem na hubnutí značka cigaret Lucky Strike. V sérii reklamních kampaní „Radši než sladkosti si dej Lucky" propagovala téměř zázračnou moc nikotinu zkrotit chutě. Pravdivý základ této kampaně byl ale potvrzen až nedávno, když v roce 2011 vyšlo najevo, že tabákové společnosti přidávají do cigaret látky potlačující hlad. Tablety na hubnutí sice již v té době neobsahovaly arzenik a strychnin, ale stále mohly značně poškodit zdraví – nejprve kvůli látce thyroid, později, zhruba od 40. let 20. století, kvůli amfetaminu.

Objevily se také nové „zázračné" produkty, které rozpouštěly tuk takřka kouzelně – koupelové soli, které zajišťovaly zhubnutí již při deseti minutách koupání denně, hubnoucí mýdlo, kterým se dal tuk z těla jednoduše vymydlit, žvýkačky na hubnutí s obsahem projímadla nebo výtažku z líčidla amerického, dietní nápoje, redukční chléb z celozrnné mouky a ricinového oleje.

V padesátých letech přišel na scénu teleshopping a obchod se „zázračnými" produkty na hubnutí nabral nové rozměry. Začátkem šedesátých let pak založila Jean Nidetchová, „žena v domácnosti s nadváhou, která miluje sušenky", společnost Weight Watchers. Organizace začala jako setkání kamarádek bojujících s nadváhou a během let se rozrostla do velikosti nadnárodní společnosti s pobočkami ve více než 30 zemích světa spolupracující s řadou odborníků z oboru.

Šedesátá léta přinesla zvýšený zájem o hubnutí i do Evropy. Svůj podíl na tom dozajista měla i modelka Lesley Lawsonová, známější jako Twiggy, která proslula svou hubenou, takřka chlapeckou postavou.

Začátkem sedmdesátých let spatřila světlo světa známá Atkinsova dieta, založená na minimálním příjmu škrobů. Knihy Roberta Atkinse se staly bestsellerem a zázračnou dietu vyzkoušel téměř každý třetí Američan. Proč byla zrovna jeho dieta tak lákavá?

Nidetchová, Atkins i jiní autoři měli jedno společné – všichni byli opakovaně neúspěšnými dietáři, kteří následně „zázračně" zhubli právě díky (svému) konkrétnímu stravovacímu programu. Atkinsova dieta navíc hubnoucímu dovolovala zbaštit smažená vajíčka se slaninou k snídani a jako bonus slibovala úbytek váhy.

Hubnutí s celebritou

Jako bumerang se ve druhé polovině 20. století opět vracely nejrůznější hubnoucí nápoje, náramky, spreje či bonbony potlačující chuť k jídlu či „kouzelné" oblečení rozpouštějící tuky. Kromě „zázračných" diet se začátkem 80. let objevují také „zázračné" cvičební programy. Jane Fondová přichází se svým prvním videem a známým sloganem „No pain, no gain".

Dalšími, kteří zdánlivě odhalili pravou podstatu úspěšného hubnutí, byli v roce 1985 manželé Diamondovi, kteří v knize „Fit pro život" předestřeli ideu dělené stravy – stravovacího režimu, kdy se komplexní sacharidy a bílkoviny musí konzumovat odděleně. Posedlost Spojených států hubnutím vyslyšel i známý řetězec rychlého občerstvení McDonald's, když se začátkem 90. let vydal vstříc svým hubnoucím klientům s nízkotučným sendvičem „McLean Deluxe".

Nabídka se ale nesetkala s poptávkou, McDonald's sendvič o necelých deset let později z nabídky stáhl a dodnes je řada McLean považována za jeden z největších propadáků společnosti.

Nechyběly ani kontroverzní dietní pokusy (a úspěchy) slavných osobností, z nejznámějších jmenujme Renée Zellwegerovou, Mary-Kate a Ashley Olsenovy, Jennifer Anistonovou, Victorii Beckhamovou či Kate Mossovou. Zejména dvě poslední média opakovaně podezřívala z anorexie. Když se Kate Mossová vyjádřila, že „nic nechutná tak dobře jako cítit se hubená", byla navíc obviněna z negativního vlivu na dospívající dívky.

Nástrahy a nebezpečí diet

To, že žádná nárazová dieta není zdravá, je více než zřejmé. Závažnost zdravotních rizik se odvíjí od toho, co dieta (ne)povoluje, případně jaké je složení zázračného preparátu, který užíváme. Může se pohybovat od pouhého nedostatku vitaminů až po smrt hubnoucího. Již ve dvacátých letech varoval před neuváženými dietami doktor Harlow Brooks, když napsal: „Diety sice vypadají neškodně, ale mohou ženu, která je přirozeně hodná, milá a schopná, proměnit v nevrlou, nerozumnou a nevstřícnou, dokonce se z ní může stát lesba."

Ačkoliv dnes víme, že změna sexuální orientace následkem redukční diety je minimálně nepravděpodobná, doktor Brooks měl pravdu v tom, že hubnutí se může výrazně podepsat na lidské psychice. A nemusí jít jen o výkyvy nálad vlivem nízké hladiny cukru.

V roce 2013 bylo v Česku diagnostikováno 1364 nových případů poruch příjmů potravy, celkem s ní podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky v České republice žilo přes 3800 pacientů. Ve skutečnosti je jich ale pravděpodobně více.

Kategorie „poruchy příjmu potravy" zahrnuje celou řadu diagnóz. Nejznámější a asi i nejčastější jsou mentální anorexie (odmítání potravy a zkreslený obraz o vlastním těle) a mentální bulimie (záchvatové přejídání a následné zvracení potravy či vyvolání průjmu), ale také záchvatové přejídání či orthorexie neboli patologická posedlost zdravým stravováním.