Zakladatel novodobých olympiád baron Pierre de Coubertin chtěl navázat na antickou tradici a prosazoval na program her vedle sportu také umělecké klání. A skutečně, na sedmi olympiádách v první půli 20. století se také představili „soutěžící" v literatuře, hudbě a také malířství či sochařství. Tento záměr sice později zanikl, nicméně rostoucí fenomén sportu postupně inspiroval významné výtvarné umělce k tvorbě na sportovní téma.

Pražské centrum současného umění DOX soustředilo na ploše přes 1200 čtverečních metrů stovky artefaktů od šesti desítek českých umělců: sochy, malby, kresby, koláže, instalace... Autory jsou tvůrci renomovaní i méně známí, z první skupiny připomeňme například Kamila Lhotáka, Bohumíra Matala, Jiřího Koláře, Michaela Rittsteina, Jaroslava Rónu, Františka Skálu či Krištofa Kinteru.

Projekt Sportu zdar! tentokrát DOX pojal v dobrém slova smyslu trochu „oddechově" – tedy ne jako řadu jiných výstav, akcentujících palčivá a kontroverzní témata naší doby. V prvé řadě jde nyní v DOXu „jenom" o přehlídku výtvarných děl, ovšem v tom je právě síla expozice.

Na své si přijdou jak návštěvníci konzervativněji ladění – mohou si připomenou plakáty a fotografie ze spartakiád, nechybí sál věnovaný fenoménu Emila Zátopka – i lidé vyznávající spíše ironizující pohled na současný vrcholový sport. Ty může zaujmout třeba koláž Davida Vávry Přelet nad spartakiádním hnízdem nebo závěrečná instalace v nejvyšším patře: postava Ježíše ve stylu „Rio de Janeiro" zavěšená na gymnastických kruzích...

Působivá je také dvojice obrazů Jiřího Syrůvky, zobrazující fiktivní hokejová mužstva Ruska, respektive Německa roku 1936. V dresu prvního nastupuje Stalin se svojí komandou, druhé vede Hitler s bandou nacistů...

Především je však v DOXu k vidění spousta pozoruhodných maleb a kreseb (doporučuji třeba tužkou kreslené lyžaře Martina Velíška). Výstava navíc může milovníkům sportu zajímavě prodloužit letošní olympijskou sezonu.

Expozice v pražských Holešovicích trvá až do 10. října. Vznikla i s podporou Českého olympijského výboru, kurátory jsou Petr Volf a ředitel DOXu Leoš Válka.

Petr Volf: Sport v umění se mění

Má výstava Sportu zdar! v DOXu vědomý koncept nějakého „střetu"? Na jedné straně trochu sport ironizuje (třeba Ježíš na gymnastických kruzích), na straně druhé spíše glorifikuje (Emil Zátopek, plakáty spartakiády)...

Chtěli jsme ukázat, jak se sportovní tematika v tvorbě českých umělců po roce 1945 proměňovala. Zpočátku sport obdivují: můžeme to vidět například v obrazech Kamila Lhotáka nebo Bohumíra Matala. Ale tím, jak se blížíme k současnosti, si od něj zvláště mladší autoři získávají odstup a poukazují jeho rozpornost, grotesknost a bizarnost, jak to předvádí Martin Velíšek v cyklu Lyžaři, kteří ve své nahotě dělají na sněhu šílené kousky. Pro Ondřeje Kohouta je zase sport metaforou manipulace s člověkem v moderní společnosti, a to samé platí o spartakiádních obrazech Stanislava Diviše.

Jak vy osobně vnímáte fenomén olympijských her? Jako svátek sportovců, kteří vítězstvími pozdvihují upadající nacionální cítění národa – nebo jako druhý extrém, svátek byznysu?
Olympijské hry jsou zvláštním svátkem sportu i byznysu, protože nejméně v posledních dvaceti letech to splývá. Nikdo si nevydělá víc než úspěšný sportovec a jeho manažer. Paradoxně, každá olympiáda je prodělečná a Rio se z ní ještě dlouho bude vzpamatovávat. Hry jsou tak velkolepé, až se samy ze sebe hroutí. Ocenil bych příklon spíše k uskromňování než neustálému rozšiřování. Čím více sportů, tím více se devalvuje hodnota medailí.
Zatímco obecné tendence v naší – euroatlantické – civilizaci směřují ke stírání hranic mezi národy a státy, sport zůstal jedinou možností, jak se otevřeně projevit svoji identitu a chovat se jako hrdý Čech, Slovák, Maďar, Brit nebo Švéd či Rakušan.

Na které tři nejzajímavější autory a jejich díla byste návštěvníka výstavy Sportu zdar! upozornil?
Vůbec poprvé je v Česku vystavena Sportovní epopej Michaela Rittsteina, cyklus sedmadvaceti obrazů, na nichž jsou zachyceny všechny sporty, které byly na programu londýnské olympiády. To je výjimečné malířské dílo, k němuž ve světě nenajdeme protějšek.
Každého překvapí monumentální instalace Superstart od skupiny Kamera Skura, protože na kruzích cvičící gymnasta připomíná Ježíše, jemuž ve videoprojekci fandí fotbaloví příznivci. Umělci upozorňují na to, že sportovci jsou dnes považováni za jakési ikony, s nimiž si jejich příznivci spojují svoje naděje a věří v jejich zázračné výkony.
Zvláště cenné jsou obrazy běžců, krasobruslařů či fotbalistů Jiřího Načeradského ze závěru šedesátých let, protože jejich autor svým odvážným pojetím předběhl dobu. Jsou snem každého sběratele.