Mladý militant již odpočítával své poslední minuty života. Indické bezpečnostní síly obklíčily jeho dům. Když se zavřel v pokoji, nahrál ještě Muzamil Amin Dar svůj poslední vzkaz.

"O nic se nemusíte bát," říká klidným hlasem své rodině na záznamu. "Dřív nebo později všichni musíme čelit smrti, ne?" Nahrávání končí ve změti výkřiků.

Zabití velitele militantní skupiny Laškar-e-Taiba v říjnu 2012 vypadalo jako každá jiná smrt v historii sedmadvacet let trvajícího povstání, které sužuje indický Kašmír. To, co bylo odlišné, byl následek této události. Dny po Darově posledním rozhovoru se svou rodinou se záznam volání začal šířit online a zanedlouho měl na YouTube desetitisíce shlédnutí. Během několika měsíců se začaly objevovat kopie "posledních hovorů" od jiných umírajících militantů. A nastal trend.

Jednalo se o jedno z prvních užití sociálních médií ve válečném konfliktu. To, co se protiindickým bojovníkům nedařilo několik desetiletí zbraněmi, se jim nyní povedlo pomocí aplikací typu WhatsApp. V rukách mladých Kašmířanů se tak internet stal sám zbraní. Obrazy nesouhlasu se slzným plynem a kulkami v ulicích se nyní šíří online.

Letošní sedmdesáté výročí indické nezávislosti také připomíná začátek kašmírských problémů. Od roku 1947 vedly Indie a Pákistán už tři války o malebné himálajské údolí. Od roku 1989 se pak ozbrojené povstání brání indické vládě, a požaduje sloučení s Pákistánem.

Po desetiletí špinavé války - s mučením, sexuálním násilím a únosy, se Indii v průběhu nultých let konečně začalo dařit potlačovat povstání. Ale po sobě jdoucí indické administrativy stále nedokázaly zajistit úplný mír.

"Jakmile byli militanti poraženi, zajásali jsme a byli spokojeni se statusem quo," tvrdí bývalý šéf indické zpravodajské služby v rozhovoru pro britský deník Guardian a dodává: "Místo toho jsme měli využít situace a vytvořit politické řešení."


Odcizení a hněv mladých Kašmířanů se v posledních patnácti letech znásobuje. Čísla militantů zůstávají sice malá, veřejné demonstrace se však zvětšují. Minulý měsíc rozzlobený dav vyvedl staršího policistu z nejvýznamnější mešity v Kašmíru a ukamenoval ho k smrti. Mladé ženy poprvé vedou protesty a ukazují, že jsou ochotny nést stejná rizika jako muži. V loňském roce v reakci na nejhorší nepokoje za posledních šest let zabily indické bezpečnostní síly více než devadesát civilistů a zranili stovky dalších.

Zuřivost je nejvíce vidět v obcích, jako je Trenz. V místním domě se Abdul Salam Shafi sklání na tlustý koberec a prohlíží si školní obraz svého vnuka Ubaida. "Studoval na přijímací zkoušku," připomíná Abdul Salam. "Řekl rodině, že se chystá trénovat v Srinagaru a odešel. Nikdy se už nevrátil." Bylo to asi před čtyřmi měsíci, když se jeho fotky objevily na sociální sítí WhatsApp. "Tehdy jsme věděli, že se připojil k mudžáhidům," doplňuje Ubaidův bratr Zubair.

Ubaid Shafi je poslední v nové vlně militantů. Vzdělaní chlapci z rodin střední třídy, jejichž hněv vůči Indii měl být utlumen perspektivami zaměstnání a hmotným bohatstvím. "Chtěl auto: koupili jsme mu auto," říká Abdul Salam. "Chtěl notebook: koupili jsme mu laptop. Dali jsme mu všechno a stále to nestačilo. "

Kašmírský konflikt trvá desetiletí, ale rozšíření smartphonů je kritickým novým faktorem. Poslední významný nárůst protestů v regionu před loňským létem byl v roce 2010. V té době měla podle zprávy policie jen asi čtvrtina Kašmířanů přístup k sociálním sítím. Do roku 2015 se toto číslo zvýšilo na 70 procent.

"Sociální média zde vytvářejí katastrofu," říká generální ředitel policie v oblasti Džammú a Kašmíru. Odráží tak názor, který je populární mezi místními úřady: "Pákistán používá sociální sítě k vymývání mozků dětem."

S cílem potlačit nové demonstrace v dubnu místní vláda oznámila bezprecedentní zablokování všech sociálních sítí. Facebook, Twitter a dvacet dalších platforem najednou utichlo. Studenti na místní vysoké škole v Pulwamě však byli opět online za pouhých 30 sekund. "Použili jsme VPN (virtuální privátní síť)," chlubí se místní teenager.

"Facebook Live je nejdůležitější aplikace," říká student Amir. Demonstranti použili v dubnu funkci živého vysílání, aby zachytili záběry policejních důstojníků stojících na krku jednoho studenta, zatímco jiný ho bil kovovou hůlkou. Toto video rozpoutalo protesty na vysokých školách v celém Kašmíru, které trvaly celé týdny.

V Pulwame se WhatsApp stal klíčovým nástrojem, jak zastavit indické bezpečnostní operace. Inspirováni zprávami na sociálních sítích vesničané pravidelně vyhledávají místa střetnutí s indickými vojáky a pomáhají uvězněným militantům utéct.

Facebookové profily místních studentů jsou nekonečným proudem násilí: děti s pistolemi, pohmožděná těla těch, kteří tvrdí, že byli napadeni indickými sílami, mladí militanti usmívající se blahosklonně na kameru...

Mezi militanty byl digitálním průkopníkem mladý mudžahedínský velitel Burhan Wani. Počátkem roku 2013 se jeho stoupenci domnívali, že dospívající Wani byl zabit při konfliktu s bezpečnostními silami. Sdíleli proto jeho příběh na sociálních sítích, jak je u zesnulých bojovníků zvykem. Wani však přežil a najednou se z něj stal nejznámější bojovník v Kašmíru.

Rebelové mají nyní pečlivě kultivovanou digitální přítomnost. Fotky a videa na sociálních sítích ukazují jak zpívají lidové písně, jedí místní pokrmy, nebo v zimě hrají „koulovačku“. Na sociálních sítích tak mají tisíce příznivců. "Cítíme nespravedlnost, takže následujeme tyto kluky. Podporujeme je, " říká Yawir, student v Pulwamě. "

Wani nakonec zemřel rukou indických jednotek v červenci. Jeho pohřeb přilákal na 200 tisíc lidí a následné protesty vedly až k zákazu vycházení. Obrovská popularita Waniho, poháněná sociálními médii, byla pro indický stát překvapením. "Vláda je bezradná," říká Vinay Kaura, odborník na povstání a vzpoury, který v Kašmíru studoval jak místní používají sociální méda. "Nevědí, jak tomu čelit. Je to zcela nové bojiště," dodává.

Militanti jsou početně naprosto marginální. Online však mají přímý kanál prakticky do každé rodiny v Kašmíru. To mění i samotné způsoby boje. "Boj militantů už nezpůsobobuje mnoho obětí," uvádí Peer Suhail, ředitel centra pro výzkum a vývoj v Srinagaru. "Nejsou to už především bojovníci. To, co dělají, je tvorba obrazů. Vytvářejí příběh. "

Ayesha Siddiqa, autorka a odbornice na konflikty v jihovýchodní Asii souhlasí: "Je to boj, který se nyní provádí skrz média. Co vlastně dělal Burhan Wani? V podstatě byl velmi vokální- vzbudil pocity a povzbuzoval lidi, aby šli na ulici, házeli kameny a úplně znemožnili bezpečnostní opatření," dodává.

Vycvičeny v boji proti militantům se tak indické bezpečnostní síly ocitly tváří v tvář mladým lidem házejícím na ně kameny a nevědí si rady.

Zákaz sociálních sítí byl v květnu potichu zrušen, ale jen krátce. Mobilní internetové služby byly úplně vypnuty o 24 hodin později, kdy zabití význačného militanta Sabzar Ahmad Bhata spustilo nové demonstrace.

"Sociální média se staly nezastavitelnou silou," uzavírá Kaura. "Indie není Čína - nemůže regulovat internet způsobem, jakým to dělají Číňané. Když jste demokratickou zemí, máte určité povinnosti. Vláda si bude muset uvědomit, že musí zahájit politický dialog," říká. "Je to jediný způsob, jak tyto mladé lidi zapojit produktivně a užitečným způsobem."