Ostré zuby královny Mossad

3. červenec 2015 četba na 22 minut

Před 65 lety se zrodila legendární izraelská tajná služba Mossad. Konec někdejší studené války a nástup „vševědoucího" internetu a Googlu sice ubral špionážním akcím na atraktivitě, přesto si tato stárnoucí dáma zachovává pověst nejmocnější a nejrafinovanější instituce na světě.

Legendy se rodí nenápadně, a tím spíš to platí o legendách tajných. Když před pětašedesáti lety – v červenci 1949 – usedl tehdejší poradce izraelského ministra zahraničí pro speciální účely Reuven Šiloah ke stolu a začal psát dopis ministerskému předsedovi nově vzniklého židovského státu Davidu Ben Gurionovi, nikdo netušil, že se právě klade základní kámen k nejrespektovanější tajné službě světa.

„Je zapotřebí zřídit ústřední instituci pro bezpečnostní a zpravodajské problémy,“ stálo v psaní.

Loď židovské agentury Hagana přiváží v roce 1947 židovské osadníky do přístavu v Haifě. Foto: Wikimedia.orgLoď židovské agentury Hagana přiváží v roce 1947 židovské osadníky do přístavu v Haifě. Foto: Wikimedia.org

Ben Gurion vzápětí požadovanou „Instituci pro koordinaci“ – neboli hebrejsky „HaMossad LeTeum“ – skutečně založil.

Legenda trvá

Oficiálním datem vzniku se stal až 2. březen 1951. Jenže jaký význam mají v případě Mossadu oficiálnosti? Tajná služba Izraele v podobě bezpečnostního odboru židovské agentury Hagana fungovala už dávno před tím, od roku 1939.

A podobně neprůhledné pozadí se skrývá třeba i za více než čtyřmi stovkami jmen, která jsou napsána na stěnách památníku Izraelců padlých při výkonu zpravodajské služby, stojícího při dálnici několik kilometrů severně od Tel Avivu. Nalezneme tam pouze jména. Hodnosti, útvary, místa či aspoň náznaky důležitých okolností smrti uvedeny nejsou.

Je hrozivá pověst izraelské zpravodajské služby Mossad, která podle leckoho tahá za nitky světa, zasloužená, či nikoli? Neztratila v době internetu, Googlu, Facebooku, Twitteru či dekonspiračních afér typu WikiLeaks nebo Snowden poněkud lesk? Některé tragédie, jako třeba atentát židovského extrémisty Jigala Amira na izraelského premiéra Jicchaka Rabina v roce 1995, vyvolaly už dříve kritiku, že Mossad není schopen včas odhalit a znemožnit takové akce.

Historie Mossadu je strhujícím důkazem, že společná idea, vůle a odvaha dokážou prosadit i věci zdánlivě nemožné.

Ian Black a Benny Morris, autoři knihy „Mossad – izraelské tajné války“ z roku 1991, která dosud zřejmě nejhlouběji pronikla pod povrch tajuplné organizace, byli už tehdy k renomé Mossadu poněkud skeptičtí. Viděli totiž i chyby a vnitřní konflikty uvnitř služby. Přesto chovali k této službě hluboký respekt. „Je jasné, že v mnoha arabských zemích panuje ještě i dnes přesvědčení, že Izrael má dlouhé a nebezpečné prsty, které ovládá rafinovaný a lstivý mozek,“ psali o izraelské službě počátkem 90. let.

A dnes? „Jistý ústup Mossadu z výsluní je logický,“ říká pro týdeník Dotyk publicista a znalec historie špionážních organizací Karel Pacner.

Nejdůležitější akce Mossadu

1952

Mossad poskytl Američanům a jejich službě CIA informace o zemích východního bloku získané od Židů, kteří emigrovali do Izraele z východní Evropy. Šéf Mossadu poprvé navštívil USA.

1956

Mossadu se podařilo získat kompletní projev Nikity Chruščova o zločinech Stalina a stalinismu pronesený neveřejně na XX. sjezdu sovětské komunistické strany. Mossad text poskytl všem komunistickým stranám východního bloku. SSSR plné znění projevu oficiálně zveřejnil až za éry Michaila Gorbačova.

1960

Vypátrání válečného zločince a organizátora holocaustu Adolfa Eichmanna v Argentině, únos do Izraele a předání izraelské justici. Eichmann byl odsouzen k smrti, popraven a jeho popel hozen do moře.

1963

Institut pro koordinaci (HaMossad LeTeum) byl přejmenován na Institut pro výzvědné a zvláštní úkoly (HaMossad LeModin U\'Letafkibim Mejuhadim).

1965

Mossad byl zapleten do únosu a vraždy marockého opozičního politika Ben Barky.

1967

Mossad získal nepoškozený sovětský stíhací letoun MiG-21 v operaci Diamant. Získal informace o egyptských, syrských a jordánských leteckých základnách a následně zničil 80 procent leteckých sil těchto zemí během Šestidenní války.

1970-73

Mossad bojuje proti palestinským teroristickým skupinám v Evropě, operace má název „Boží hněv“. Zároveň postupně zlikvidoval všechny palestinské teroristy z organizace „Černé září“, kteří na olympiádě v Mnichově v roce 1972 zavraždili 11 izraelských sportovců.

1973

Mossadu unikly informace o připravě egyptsko-syrského útoku na Izrael (tzv. jomkipurská válka). Následovalo proto zničení většiny izraelských pozic. Na druhou stranu, ve stejné době se při operaci „Jaro mládí" vylodilo v libanonském Bejrútu izraelské komando a zlikvidovalo tři vedoucí představitele Organizace pro osvobození Palestiny.

1976

Izraelské komando při operaci Kulový blesk na letišti Entebbe v Ugandě osvobodilo rukojmí a zlikvidovalo palestinské únosce.

1979-81

Agenti Mossadu vyloupili skladiště francouzské jaderné elektrárny, zcizili a výbuchem zničili připravované jádro pro iráckou atomovou elektrárnu budovanou Francií. V roce 1980 byl v Paříži zavražděn člen irácké komise pro jadernou energetiku. V roce 1981 izraelské stíhací bombardéry zaútočily na jadernou elektrárnu v iráckém Al-Tuwejtu.

1984-85

Mossad zorganizoval a následně při operaci Mojžíš tajně vystěhoval 8000 etiopských Židů přes Súdán a Belgii do Izraele.

1986

Bývalý zaměstnanec izraelského jaderného zařízení v Dimoni Mordechaj Vanunu prozradil britskému tisku, že Izrael vlastní jaderné zbraně. Mossad jej vylákal do Říma, unesl a dopravil před soud v Izraeli.

1988

Výbuch nálože v kyperském Limassolu zabil tři vysoké představitele palestinského Fatahu. Mossad rovněž v limassolském přístavu zničil loď Sol Phryne, která měla vyplout na propagační plavbu ve prospěch Organizace pro osvobození Palestiny. Mossad rovněž pomohl izraelskému komandu, které v Tunisu zabilo Abú Džiháda, jednoho z palestinských vůdců.

1992

Mossad organizuje evakuaci Židů z válkou zničeného Sarajeva.

1995

Likvidace šéfa odbojové skupiny Palestinský džihád F. Shqaqiho.

2004

Likvidace vůdce Hamasu šejka Chalila v Damašku.

2010

Mossad je nejspíš za likvidací vůdce vojenské složky Hamasu Mahmouda al-Mabhouha v lednu 2010 v Dubaji.

2011

Mosad na Ukrajině údajně unesl inženýra z Gazy Dirára Abú Sísiho, který zmizel z vlaku mezi Charkovem a Kyjevem.

„Je to dáno dobou, vyšší sofistikovaností práce, novými informačními technologiemi a zejména faktem, že Izrael je přece jen malý stát a nezvládá sledovat veškeré dění ve světě,“ vysvětluje.

Přesto Mossad podle Pacnera dál patří mezi špičkové tajné služby naší planety. Každopádně jeho historie je strhujícím důkazem, že společná idea, vůle a odvaha dokážou prosadit věci i zdánlivě nemožné.

Obránci i mstitelé

Začátky Mossadu byly bolestné. Hned v roce 1951 vypukla tzv. „vzpoura špionů“ čili pracovníků dosavadní zpravodajské agentury Politická sekce při ministerstvu zahraničí.

Historické setkání izraelského premiéra Jicchaka Rabina, amerického prezidenta Billa Clintona a palestinského vůdce Jásira Arafata v roce 1993 v norském Oslu.Historické setkání izraelského premiéra Jicchaka Rabina, amerického prezidenta Billa Clintona a palestinského vůdce Jásira Arafata v roce 1993 v norském Oslu.Foto: Wikimedia.org

Tvrdili, že její rozpuštění a nahrazení Mossadem prý životně ohrozí bezpečnost Izraele. Vzbouřenci byli nemilosrdně propuštěni a nově vzniklý Mossad byl vyňat z působnosti resortu diplomacie. Stal se přímým nástrojem předsedy vlády a nesměl jej kontrolovat ani parlament. Což platí dodnes.

Dokonce i jméno šéfa Mossadu se stalo na dlouhá desetiletí státním tajemstvím a na veřejnosti bylo nutné používat jen iniciály.

Dokonce i jméno šéfa Mossadu se stalo na dlouhá desetiletí státním tajemstvím a na veřejnosti bylo nutné používat jen iniciály.

Metody nové služby byly hned od začátku velmi drsné (viz Nejdůležitější akce Mossadu). Je to logické, protože nový stát Izrael se hned na počátku své existence v roce 1948 ocitl ve válce s mohutnou přesilou svých arabských sousedů. Tehdy například Egypťané chytili izraelské agenty, kteří se na území Gazy údajně pokoušeli otrávit studny bacily tyfu a úplavice. I proto je Mossad dodnes pro někoho organizací zločineckou, zatímco jiní ji vnímají jako skvělý nástroj uplatňování politiky mimo hranice vlastního státu.

Mossad ihned navázal spolupráci s americkou tajnou službou CIA a stal se velmi účinným pomocníkem Západu ve studené válce proti sovětskému bloku.

Nacistický zločinec Adolf Eichmann, dopravený do Izraele agenty Mossadu, ve své cele nedaleko Haify v roce 1960.Nacistický zločinec Adolf Eichmann, dopravený do Izraele agenty Mossadu, ve své cele nedaleko Haify v roce 1960.

Když třeba Sověti začali v roce 1959 sériově vyrábět stíhací letouny MiG-21, staly se jeho dodávky do Egypta potenciálním nebezpečím i pro Izrael. Mossadu se ovšem v roce 1967 podařilo za pomoci frustrovaného křesťanského pilota unést jeden stroj z Iráku a prozkoumat veškeré jeho parametry.

Bezskrupulózní čin jistě přispěl k pověsti všemocného Mossadu. Největší respekt si ovšem služba vydobyla odvetnými operacemi. Únos nacistického zločince a organizátora holocaustu Adolfa Eichmanna z Argentiny do Izraele v roce 1960, kde pak mohl proběhnout soud a následná poprava odsouzeného, jsou dodnes vnímány celým světem jako bezprecedentní akt historické spravedlnosti.

Podobně si koncem září 1972 pozvala tehdejší izraelská premiérka Golda Meierová pozůstalé po jedenácti atletech zavražděných palestinským komandem „Černé září“ na olympijských hrách v Mnichově.

Slíbila jim, že Izrael vypátrá a zlikviduje atentátníky, a pověřila Mossad úkolem „Boží hněv". Agenti Mossadu úkol postupně splnili. Do roku 1979 usmrtili různě po světě všechny mnichovské vrahy – až na jednoho, Al-Gasheye, který se však až do konce života musel stát mužem bez identity a psancem na útěku.

Ve věku internetu

Při těchto i jiných operacích pochopitelně docházelo k přestřelkám a k neplánovaným zraněním dalších osob. Kritiku veřejnosti v Izraeli a občas i personální změny uvnitř Mossadu to vyvolávalo vždy. V posledních letech však výtek přibývá.

Agenti Mossadu do roku 1979 usmrtili různě po světě všechny mnichovské vrahy – až na jednoho.

Jednak se časem přece jen zcivilizovaly vztahy mezi Izraelem a některými jeho arabskými sousedy. Skoro všechny země dnes udržují s židovským státem více či méně oficiální diplomatické vztahy. Zahraniční rezidence Mossadu už proto neslouží jako dřív jako neoficiální ambasády a tajná izraelská diplomacie se stala zbytečnou. Agenti nejčastěji působí přes obchodní oddělení ambasád a zbyl na ně úkol provádět tajné operace, čímž jsou nápadnější.

Nejlepší tajné služby světa

Americká CIA

Ústřední zpravodajská služba neboli CIA je hlavní špionážní a zároveň kontrašpionážní organizací Spojených států amerických. Zatímco policejně orientovaný Federální úřad pro vyšetřování (FBI) spadá pod ministra vnitra a vojensky zaměřené týmy Národní bezpečnostní agentury (NSA, odposlechy) a Vojenské zpravodajské služby (DIA, rozvědka) řídí ministr obrany, CIA byla vždy zcela autonomní. Jejího šéfa jmenuje i odvolává americký prezident.

CIA vznikla v roce 1947. Jejím úkolem původně bylo zefektivnit sběr informací ze zahraničí pro všechny mocenské složky USA. Kvůli studené válce se však záhy stala přímým nástrojem americké zahraniční politiky – prováděla například tajné operace v době karibské krize nebo během války ve Vietnamu.

V roce 1972 se CIA v důsledku aféry Watergate vrátila k čistě špionážnímu zaměření. Kvůli uplatňování amerických zájmů v Afghánistánu však počátkem 80. let začala znovu organizovat tajné operace.

Během studené války CIA například poskytovala prostřednictvím nadací fungujících v exotických státech peníze na činnost opozičních struktur v zemích východního bloku nebo emigrantům působícím na Západě. Takto prý byl podle pamětníků podporován třeba časopis Svědectví Pavla Tigrida.

Po roce 1989 se hlavním objektem zájmu CIA stal světový terorismus. Čas od času poškodí její vysoké renomé přiznání, že o některých událostech neměla služba předem dostatek informací – tak tomu údajně bylo v době útoku al-Káidy na newyorské Světové obchodní centrum v roce 2001 či nedávno při ruské anexi Krymu.

Sídlo CIA se nachází v Langley v americkém státě Virginia, poblíž metropole Washington. Je to jeden z nejvíce střežených objektů na světě.

Britská MI6

Nejznámější britská tajná služba přezdívaná MI6 (podle domácí MI5) se oficiálně jmenuje Secret Intelligence Service, takže vlastně oficiálně nese značku SIS. Vznikla jako jedna z nejstarších na světě v roce 1909 a jejím úkolem je kromě zahraniční špionáže i provádění utajených akcí. Spadá pod britské ministerstvo zahraničí.

Nejslavnější postavou MI6 se stal románový a filmový „agent 007“ neboli James Bond, jehož roku 1952 stvořil spisovatel Ian Fleming. MI6 vždy byla a dodnes je nejbližším spojencem americké CIA. Podle znalce problematiky tajných služeb Karla Pacnera totiž nebyla na rozdíl od francouzských a německých rozvědek a kontrarozvědek „prolezlá“ agenty z komunistických zemí.

Izraelský Mossad

Nejslavnější izraelská služba si získala pověst nejschopnější tajné služby na světě. Přispěla k tomu řada brilantních operací. Především v roce 1960 zadržení německého válečného zločince Adolfa Eichmanna a jeho únos z Argentiny před izraelský soud, který jej potrestal smrtí. Obdiv vzbudila i úspěšná likvidace palestinských teroristů, kteří v roce 1972 zabili jedenáct izraelských sportovců na Letních olympijských hrách v Mnichově.

Mossad vznikl v letech 1949 až 1951 na podporu nového státu Izrael a jeho úkolem byla především obrana jeho existence proti arabských nepřátelům. Služba je podřízena přímo izraelskému premiérovi. Jde o civilní organizaci o velikosti zhruba dvou tisíc pracovníků, v níž neexistují vojenské hodnosti.

Mossad je proslulý mimořádně důkladným systémem konspirace. Například jméno šéfa služby bylo v Izraeli až do roku 1995 tajnou informací a používala se jen iniciála jeho jména.

Ruská FSB

Federální bezpečnostní služba je nejvýznamnější tajnou službou Ruska. Je přímým nástupcem obávaného Výboru státní bezpečnosti čili KGB. Jejím úkolem je kontrarozvědka a vnitřní bezpečnost, v poslední době však operuje v celém postsovětském prostoru. Její význam a síla jsou umocněny faktem, že současný ruský prezident Vladimir Putin byl dlouholetým špičkovým důstojníkem KGB a bývalým ředitelem FSB.

Dnes FSB zaměstnává 200 až 300 tisíc lidí.

K transformaci KGB ve FSB došlo po roce 1991, kdy se KGB podílela na pokusu o puč proti tehdejšímu sovětskému prezidentovi Michailu Gorbačovovi.

FSB v nedávné minulosti čelila řadě skandálů kvůli používání praktik, které nejsou v souladu s mezinárodním právem. Na to v minulosti poukazoval třeba někdejší příslušník FSB Alexandr Litviněnko, který emigroval do Velké Británie a posléze byl otráven radioaktivním poloniem – zřejmě šlo o akci FSB a Litviněnko sám vinil ze své otravy přímo Putina.

Ukrajinské úřady během nynějšího napětí na východě země víckrát informovali, že na území Ukrajiny byli zadrženi agenti ruských tajných služeb, kteří měli pomáhat proruským separatistům a vyvolávat konflikty.

Ruská GRU

Ruská vojenská rozvědka vznikla roku 1918 vedle tehdejší NKVD (později KGB) jako další nezávislá zpravodajská centrála. Byla zaměřena na zahraničí.

Po první světové válce se soustředila na Německo a podílela se tam na neúspěšném komunistickém převratu v roce 1919. Své agenty pak měla všude po Evropě a po druhé světové válce je použila proti Americe a evropskému Západu. Provozovala třeba stanici pro rádiový odposlech v Lourdes na Kubě a jejím úkolem byla i kosmická rozvědka.

Oficiálně Sovětský svaz existenci GRU po druhé světové válce nikdy nepřiznal. Teprve za perestrojky začaly vycházet knihy napsané důstojníky GRU, kteří uprchli na Západ. Jeden z nich, Viktor Suvorov, popsal, že při vstupu do centrály GRU musel projít bezpečnostní kontrolou dokonce i generální tajemník sovětské komunistické strany.

Podle dalšího, Stanislava Luneva, jsou Spojené státy americké pokryty ruskou zpravodajskou sítí, od níž GRU sbírá informace o amerických politicích, které prý je v případě potřeby připravena zlikvidovat.

Čínská Guoanbu

Název čínské tajné služby Guoanbu znamená něco jako ministerstvo státní bezpečnosti. Služba vznikla po ustavení komunistické Číny roku 1949 a má na starosti nejen špionáž v zahraničí, ale i domácí obranné zpravodajství.

Zpočátku se omezovala na vnitropolitické boje a na odstranění soupeřů

Mao Ce-tunga. Od 50. let však její agenti pronikají do řad cizích zpravodajských služeb, například CIA.

Úspěch Guoanbu je dán rozsáhlou diasporou Číňanů ve světě, o niž se služba může opřít. Dnes se odhaduje, že Guoanbu má zhruba 50 000 zaměstnanců. Organizací se podobá izraelskému Mossadu, mimo jiné i tím, že roli hraje ideologie a silný apel na vlastenectví agentů.

Čínská rozvědka často využívá schopností hackerů a jejich skupin, například k šíření dezinformačních kampaní. Evropské služby v poslední době zaregistrovaly zájem čínských agentů o moderní technologie, například o navigační systém Galileo.

Také ale posílila rutinní spolupráce Mossadu s tajnými službami světa, což často vyvolává problémy. Sílící přistěhovalectví Arabů do západní Evropy vede ke křížení spojeneckých zájmů a ke zpravodajským protichůdnostem. Třeba vlnu násilí mezi přistěhovalci ve Francii v roce 2005 měl údajně přímo vyprovokovat Mossad, aby posílil protiarabské nálady mezi Francouzi – jenže to zároveň kalí spojenecké vztahy Izraele a Západu.

Mossad rovněž navázal úzkou spolupráci s čínskými tajnými službami, jimž Izrael zároveň dodává vojenskou techniku a elektroniku. To ale v roce 2001 způsobilo nečekaně roztržku mezi Izraelem a USA. Američané totiž namontovali do letadla dodaného tehdejšímu čínskému prezidentu Ťiang Ce-minovi štěnice, které Číňané odhalili právě díky izraelské technice.

Šéf izraelské tajné služby Mossad Tamir Pardo po svém jmenování v roce 2010.Šéf izraelské tajné služby Mossad Tamir Pardo po svém jmenování v roce 2010.

Obdobně dnes Mossad spolupracuje i s tureckými službami v boji proti separatistické Kurdské straně pracujících. Když byl před časem v Keni Turky zadržen vůdce strany Abdullah Ocalan, měla to být práce Mossadu. A když se pak navíc k podobně tajným informacím díky čím dál dostupnějším technologiím dostanou „napravovači světa“ jako Julian Assange, server WikiLeaks, vojín Bradley Manning nebo Edward Snowden, je další aféra snadno na světě.

Uchopili jsme celý svět

Mossadu se nevyhýbají žádné problémy, s nimiž dnes zápasí i jiné slavné tajné služby.

Zahraniční rezidence Mossadu už neslouží jako dřív jako neoficiální ambasády a tajná izraelská diplomacie se stala zbytečnou.

V některých případech selhala jeho informovanost – například při egyptské přípravě Jomkipurské války v roce 1973, před vraždou premiéra Jicchaka Rabina v roce 1995 a před útokem 11. září 2001. Jindy zase úroveň konspirace. Třeba v roce 1985 byl v USA zatčen Jonathan Jay Pollard z izraelského Oddělení vědeckých styků, který na území Spojených států prováděl špionáž a ještě se k tomu přiznal. Byl odsouzen na doživotí a navíc to poškodilo spojenecké vztahy USA a Izraele.

Znak izraelského Institutu pro výzvědné a zvláštní operace (Mossad). Stojí na něm heslo „Pro nerozvážné vedení padá lid, kdežto v množství rádců je záchrana“.Znak izraelského Institutu pro výzvědné a zvláštní operace (Mossad). Stojí na něm heslo „Pro nerozvážné vedení padá lid, kdežto v množství rádců je záchrana“.Foto: Wikimedia.org

Přesto si Mossad uchovává image všemocné a všudypřítomné organizace. Proč? Nedávno to trefně vyjádřil bývalý ředitel Mossadu z let 1998 až 2003 Efraim Halevy. „Zjistili jsme, že jsme schopni provádět operace hodně daleko od našich hranic. Uchopili jsme svět jako místo, kde jsou k dispozici všechny věci, které chceme vědět nebo chceme získat,“ svěřil se Halevy týdeníku Reflex. Relativně malý Mossad, který měl v minulosti jen mezi jedním až dvěma

tisíci agentů, podle Halevyho dosáhl úspěchů hlavně díky soustředění se na priority důležité pro ten který okamžik.

Mossad svými akcemi skutečně v minulosti dokázal a dodnes dokáže vzbudit dojem, že má prsty všude a ve všem. Izraeli se každopádně vyplatilo, když se jeho předáci onoho července 1949 soustředili uprostřed tisíce problémů s nově založeným státem na ustavení Mossadu jako centrální zpravodajské služby. Dnešní blízkovýchodní historii tak může psát jako vítěz, i když při tom občas účel musel světit použité prostředky.