Ony tři roky byly nesporně vrcholem éry první Československé republiky. V letech 1926–1929 kvetlo hospodářství, chřadla levice a do pozadí ustoupili i němečtí a slovenští nacionalisté.

To všechno, umocněno volebním vítězstvím agrárníků neboli Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu v roce 1925 (13,07 procenta hlasů), umožnilo šéfovi agrárníků Antonínu Švehlovi vybřednout ze začarovaného kruhu dosavadních národních pravolevých koalic, namířených proti německým či slovenským stranám a extrémistům. 12. října 1926 – tedy právě před 90 lety – Švehla vytvořil první československý ideově vyprofilovaný kabinet, jemuž se začalo přezdívat vláda panské koalice.

Poprvé (a naposledy) nebyli v prvorepublikové vládě zastoupeni sociální demokraté ani národní socialisté.

Šlo totiž o kabinet pravostředový, za účasti Němců i Slováků. Kromě agrárníků byl složený z lidovců, živnostenské strany, německých křesťanských sociálů a zemědělců a později do něj vstoupili i Hlinkovi ľuďáci a národní demokraté. Naopak poprvé (a naposledy) nebyli v prvorepublikové vládě zastoupeni sociální demokraté ani národní socialisté. Výjimkou byl pouze ministr zahraničí a národní socialista Edvard Beneš, jehož ovšem coby nadpartajního garanta kontinuity naší diplomacie prosadil prezident Masaryk.

Antonín Švehla si dokázal získat respekt a důvěru prezidenta Masaryka.Autor: Archiv

Nejstabilnější vláda

Pravicová byla i agenda vlády. Kromě už staršího „handlu" klerikálů s agrárníky (zavedení zemědělských cel za tzv. kongrua neboli platy pro duchovní) došlo v roce 1927 třeba k reformě územně správního zřízení. Místo žup, kde hrozil vznik regionů s německou většinou, byly zřízeny země, přičemž německá většina ve Slezsku se měla „zředit" ustavením země moravskoslezské. Rovněž bylo zákonem zrušeno volební právo vojákům a omezena volitelnost i pravomoci samosprávných okresních a zemských zastupitelstev: napříště byla ze dvou třetin volena a z třetiny jmenována.

Soudržnost relativně nejstabilnější prvorepublikové vlády nakonec nejvíc oslabila vážná nemoc premiéra Švehly. Od roku 1927 jej dlouhodobě zastupoval vicepremiér a šéf lidovců Jan Šrámek, jemuž ovšem chyběla Švehlova autorita. V únoru 1929 musel Švehla rezignovat a premiérem se stal agrárník František Udržal.

Soudržnost relativně nejstabilnější prvorepublikové vlády nakonec nejvíc oslabila vážná nemoc premiéra Švehly.

Ten ale panskou koalici dlouho neudržel. Kvůli zatčení radikálního ľuďáka Vojtecha Tuky z vlády vystoupili slovenští Hlinkovci, a pak zamíchaly partajními kartami volby do zemských zastupitelstev, které vyhráli lidovci. Došlo k vládní krizi, kvůli níž se v říjnu 1929 konaly nové parlamentní volby. Strany panské koalice v nich ztratily většinu a staronový premiér Udržal se musel uchýlit opět k vytvoření pravolevé národní široké koalice.

To už ale klepala na dveře světová hospodářská krize, po níž nastal nástup nacismu. Luxusu ideově vymezených vlád odzvonilo. Dalším tuzemským ryze pravicovým kabinetem (alespoň podle vymezení koaličních stran) se stala až první vláda Václava Klause v letech 1992–1996.