Nepřátelé státu

Plastic People a český underground

3. leden 2017 četba na 27 minut
The Plastic People of the Universe v roce 1969

The Plastic People of the Universe v roce 1969

Foto: Archiv

Je tomu právě 40 let, kdy se v bývalém Československu zformovala občanská iniciativa Charta 77, nazvaná podle stejnojmenného dokumentu. Jedním z podnětů k sepsání Charty 77 bylo zadržení členů undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe. Magazín Dotyk přináší ukázku z knihy Plastic People a český underground, jež mapuje historii této kapely v letech 1968–1988. Knihu vydává Nakladatelství Galén.

Kniha Plastic People a český underground je prvním úplným shrnutím historie Plastic People v období 1968–1988. Jaroslav Riedel se českým undergroundem zabývá dlouhá léta, sestavil a připravil k vydání edici sebraných nahrávek Plastic People a komentované knižní vydání písňových textů skupiny.

Spolupracoval na DVD s kompletem filmových dokumentů o Plastic People a na vydání kompaktních disků dalších undergroundových hudebníků: Aktualu, DG 307, Svatopluka Karáska, Umělé hmoty II, Půlnoci. Pro tuto knihu využil rozhovorů s desítkami přímých účastníků událostí, obsáhle hovořil především se samotnými hudebníky. Čerpal z rukopisných kronik Plastic People a řady dalších dobových dokumentů – deníků, dopisů, vyšetřovacích a soudních spisů i svazků Státní bezpečnosti.

Knihu, která shrnuje autorovu rozsáhlou publikační činnost na toto téma a zároveň přináší mnohá dosud neznámá fakta, vydává nakladatelství Galén.

Knihu Plastic People a český underground Jaroslava Riedela vydává pražské nakladatelství Galén.Autor: Archiv

Ukázka z knihy Plastic People a český underground

Ve Zprávě o třetím českém hudebním obrození Ivan Jirous deklaroval: „Cílem undergroundu u nás je vytvoření druhé kultury. Kultury, která bude naprosto nezávislá na oficiálních komunikačních kanálech a společenském ocenění a hierarchii hodnot, jak jimi vládne establishment. Kultury, která nemůže mít za cíl destrukci establishmentu, protože by se mu tím sama vehnala do náruče. Ale která zbaví ty, kdo se k ní budou chtít připojit, skepse, že se nedá nic dělat, a ukáže jim, že se dá dělat mnoho, když ti, kdo to dělají, chtějí málo pro sebe a víc pro druhé."

Těch, kteří se chtěli připojit, bylo na začátku roku 1976 už docela dost. V obžalobě okresního prokurátora pro Prahu-západ Jana Kovaříka z 9. července 1976 stálo: „Dne 21. 2. 1976 pod záminkou oslavy svatby obviněného Jirouse jmenovaný obviněný zorganizoval vystoupení hudebních skupin v sále restaurace v Bojanovicích, okres Praha-západ, když předtím na funkcionářích NV vylákal prodloužení uzavírací doby. Vystoupení se zúčastnilo více jak 300 osob. Vstupné stanovil Jirous ve výši Kčs 40, takže obdržel od návštěvníků nejméně částku 8.000 Kčs s přihlédnutím, že někteří návštěvníci vstupné neplatili."

Před vystoupením Plastic People v Bojanovicích v unoru 1976 řekl Jirous publiku: „Chtěli bysme to udělat líp, ale zdá se, že se blížejí naši přátelé v uvozovkách, takže Plastic People začínají, aby se odehrály aspoň nějaký skladby." Podařilo se odehrát vše a „přátelé" se přiblížili až o víc než tři týdny později, zato s nečekanou razancí.

Zatýkání začalo 17. března. Vyšetřovatel VB Praha-západ, poručík Koudelka uvedl v Usnesení o zahájení trestního stíhání: „V průběhu vyšetřování předmětné tr. věci bylo však zjištěno, že shora jmenovaní obvinění se aktivně účastnili nejen výtržností v Bojanovicích dne 21. 2. 1976, nýbrž i mnohých dalších obdobných výtržností spáchaných na různých místech ČSSR v období let 1971 až 1976. Výtržnost v Bojanovicích byla pouze posledním trestním jednáním z po delší dobu pokračujícího trestního jednání obviněných.

Vlastním veřejným vystoupením, v jejichž rámci k výtržnostem docházelo, předcházelo opakované nazkoušení celého posléze uvedeného repertoáru – včetně mnohých hrubých neslušností v textech písní – a dohody o uváděném programu."

Cena časopisu Mladý svět pro Plastic PeopleCena časopisu Mladý svět pro Plastic PeopleAutor: Archiv

O zatčení hudebníků záhy informoval západní tisk i Svobodná Evropa, takže domácí sdělovací prostředky musely zareagovat. Československý rozhlas a televize odvysílaly 7. dubna obsáhlou zprávu, další den o zatčení psaly všechny noviny. Deník Práce publikoval článek Pořádek si rozvracet nedáme (Pomlouvačná kampaň západních sdělovacích prostředků), podepsán V. Růžička: „V těchto dnech, kdy naše socialistická společnost s hrdostí bilancuje výsledky pětiletého období od XIV. sjezdu KSČ a klade si k XV. sjezdu ještě náročnější cíle, rozpoutaly některé západní sdělovací prostředky proti Československu pomlouvačnou kampaň. Naše úspěchy jsou jim trnem v oku, neboť nevyšla žádná z předpovědí, že se v ČSSR nepodaří zlepšit situaci vzniklou v krizových letech. Proto museli západní ,informátoři' sáhnout ke lžím a výmyslům, aby odpoutali pozornost od problémů, kterých mají víc než dost. V posledních dnech přinesly západní listy zprávu, že v Československu bylo zatčeno 20 významných umělců, skladatelů, básníků, malířů, zpěváků apod. Jak jsme se informovali, jedná se o promyšlený výmysl, který se nezakládá na pravdě. Zadrženo a dáno do vazby bylo v posledních dnech několik mladých lidí, kteří se dopustili na různých místech republiky výtržností a dalších trestných činů. Jedná se o narušené osoby, požívající drogy, omamné látky a nadměrné množství alkoholu. Jejich ,hudební skupiny' pořádaly převážně po vesnicích od roku 1971 ,koncerty', které se zvrhávaly v orgie a hrubá narušení veřejného pořádku."

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/5
DALŠÍ ČÁST