Málokdo z nás je ve svých úsudcích tak sebejistý jako současný český prezident, aby si troufl vstoupit na tenký led prognostiky, přesto si protentokrát dovolím zahrát na proroka. Proroka pádu Andreje Babiše. Možná se to v dnešní době, kdy se tento byznysopolitik zdá být ještě pevný v kramflecích, jeví jako bláhové, přesto již některé citlivější seismografy nemohly nezaznamenat první otřesy.

A je jisté, že dříve či později se onen do nebes rostoucí politický „mrakodrap" zvaný ANOfert, ve vlastnictví jediného člověka, musí zřítit.

Efekt paracetamolu

Volební preference Andreje Babiše se nyní pohybují do 30 %. Nevěřím, že ještě půjdou nahoru. To by zakladatel hnutí ANO musel svůj populistický flašinet rozjet na dvojnásobné obrátky, v ještě větší míře převzít extremistický slovník, avšak ani to nemusí stačit. Typický český volič (či spíše evropský volič) se začíná chovat jako typický konzument a politika se mění na rychloobrátkové zboží, žádá si nové a nové výrobky (tváře a sliby).

Funguje zde něco jako efekt „zázračného" paracetamolu. Člověk vybavený rozumem by sotva uvěřil tomu, že skutečnou chřipku, nikoliv běžnou virózu, lze rychle a snadno zlikvidovat. Přesto jsou mnozí Češi ochotni platit naprosto nesmyslné částky za „nové a vylepšené léky na chřipku", které jsou všechny navlas stejné a žádný skutečný protichřipkový účinek nemají, maximálně zmírňují některé průvodní jevy.

A v politice to funguje totožně, protože ji ovládají titíž marketéři. Voliči, zblblí reklamou, jsou ochotni na tuto zjevně falešnou hru na novost přistoupit. Dělají si naděje, že tentokrát už nebude žádná bolest, pot a slzy, jen spokojené úsměvy. Ovšem i Andrej Babiš se po dvou letech začíná jevit jako poněkud okoukaná tabletka, v jejíž pozitivní vliv přestávají doufat i ti největší optimisté.

Nahrává tomu chaotické řízení a personální rozklad v resortech spravovaných hnutím ANO, kde revoluční gardy dokázaly spolehlivě zlikvidovat poslední fungující zbytky úřednictva. Stejně, jako Babišovo rychlokvašné politické uskupení (ne)řídí pražský magistrát a další velká města. A tak do příštích voleb – pokud se uskuteční v řádném termínu – bude patrně nutné na český populistický trh uvést nějaký nový a opět o trochu vylepšený výrobek: New Babish.

Na pevných základech

Ale ani to samozřejmě ještě nemusí znamenat definitivní konec miliardáře slovenského původu v české politice. Se svým takřka bezedným kapitálem, kdy je vnímán jako žok na peníze, může do veřejného života výrazně promlouvat klidně dalších deset let. Jisté je, že na odstranění Babiše bude třeba vydat mnohonásobně více energie, než byla ta, která postačila k odchodu takových šíbrů, jako byl kdysi Ivo Svoboda, Stanislav Gross, Pavel Drobil či Vít Bárta.

Nebude stačit jedna „obyčejná" korupční či jiná kauza, která by kohokoliv jiného okamžitě odstavila od válu. Nebude stačit ani to, že systém elektronické evidence tržeb – zlatý hřeb Babišova programu – nepřinese kýžený efekt. Tenhle barák totiž stojí na mimořádně pevných základech, byznysových základech, byť se nám může zdát, že v podloží je jen písek. Z boků je nadstandardně vyztužen mohutnou konstrukcí v podobě Babišových médií, která většinu případných útoků dokážou spolehlivě odstínit a zahájit i protipalbu.

Útok z vlastních řad

Největší nebezpečí ale na Babiše nečíhá v táboře opozice, nýbrž v jeho vlastních řadách. Dříve či později začnou náladového a často neurvalého gurua zhrzeně opouštět jeho vlastní lidé, a to i ti, kteří mu donedávna byli nejblíže, pevně přisáti na jeho soukromé i veřejné penězovody.

Právě z nich – jak už to bývá – se budou rekrutovat ti nejodhodlanější atentátníci-džihádisté. Jejich největší zbraní jsou důvěrné informace. A takové signály už nyní také máme. Připomeňme třeba odchod Babišovy donedávna pravé ruky na ministerstvu financí Lukáše Wagenknechta, ale pomstychtivých dezertérů bychom našli daleko více a jistě budou přibývat.

Až se tahle podivný věžák začne řítit k zemi, bude to, jako když v New Yorku padala „dvojčata". Praha se nadlouho ponoří do hustého dýmu a štiplavého zápachu, vypukne panika. Ti, kteří už nemají na výběr a neexistuje pro ně ústupová varianta, zůstanou s Andrejem v jeho velíně do posledního dechu, tápající většina babišovců setrvá stranou ve stavu pasivní rezistence. A ti úplně bezskrupulózní rychle utečou po nouzovém schodišti a přeběhnou (opět konjunkturálně) do tábora atentátníků.

Ušetřeni nezůstanou ani zaměstnanci Babišova holdingu, na něž hned vzápětí dolehne tlaková vlna. Může zasáhnout celé české zemědělství i chemický průmysl.

... Uprostřed moci života přijde smrt, drsná a dlouhá. Tak pravil Cosa Nostradamus. Howgh.