Byl to okamžik, na který s napětím čekala celá poválečná Evropa. Prvního října 1946 – tedy před 70 lety – vynesl Mezinárodní vojenský tribunál rozsudek nad 24 obžalovanými válečnými zločinci a rovněž nad 6 zločinnými organizacemi.

A přestože někteří hlavní viníci potrestání unikli (vůdce Hitler, šéf SS Himmler a šéf propagandy Goebbels spáchali sebevraždu koncem války, šéf Německé pracovní fronty Ley během procesu a maršál Göring po vynesení rozsudku, přičemž Hitlerův tajemník Bormann nebyl nikdy dopaden), splnil proces účel symbolického účtování s nacismem.

Celkem padlo 12 trestů smrti, tři doživotní tresty, dvě dvacetiletá vězení, jedno patnáctileté a jedno desetileté.

Důležitější než samotné tresty ovšem bylo samotné odsouzení a pojmenování zločinů. Soudci delegovaní čtyřmi vítěznými mocnostmi (SSSR, USA, Velká Británie a Francie) posuzovali vinu ohledně čtyř obvinění – účast na zločinech proti míru, rozpoutání útočné války, spáchání válečných zločinů a spáchání zločinů proti lidskosti.

Důležitější než samotné tresty ovšem bylo samotné odsouzení a pojmenování zločinů.

Historicky bezprecedentní byl i fakt, že za zločinnou a tedy zakázanou organizaci byla prohlášena nacistická partaj (NSDAP), její bezpečnostní služba Sicherheitsdienst (SD), politická policie Gestapo, stranické milice Sturmabteilung (SA) a generální štáb armády OKW.

Dokumentace k norimberskému procesuAutor: Archiv

Postřílet, potrestat nebo jen denacifikovat?

O tom, jak po válce potrestat vládce poraženého Německa, diskutovali spojenci už od prosince 1942. Představy se zpočátku diametrálně lišily. Zatímco britský premiér Churchill prosazovat zastřelení německých špiček bez soudu, americký prezident Roosevelt se klonil k pouhé důsledné denacifikaci a deindustrializaci Německa a sovětský diktátor Stalin navrhoval dokonce popravu 50 až 100 tisíc německých štábních důstojníků. Teprve roku 1944 se došlo ke kompromisu, že proběhne spravedlivý a nezávislý soud podle mezinárodního práva.

Zatímco norimberský proces trval zhruba rok, od 18. října 1945, rozsudky smrti byly vykonány rychle, do měsíce od vynesení.

Kde však měl proběhnout a proti komu? I na to měli Spojenci různé názory. Sovětský svaz požadoval Berlín, západní Spojenci zvažovali spíš Lipsko, Mnichov nebo Lucemburk kvůli lepšímu zázemí. Nakonec byl zvolen Norimberk jako symbolické místo nacistických sjezdů, především však kvůli dobře zachovalému Justičnímu paláci. V Norimberku byli ovšem souzeni jen čelní pohlaváři, ostatních asi 1600 osob bylo souzeno před tradičními vojenskými soudy.

Zatímco norimberský proces trval zhruba rok, od 18. října 1945, rozsudky smrti byly vykonány rychle, do měsíce od vynesení. Po Göringově sebevraždě byl nejvyšším popraveným nacistickým esem Hitlerův ministr zahraničí Ribbentrop.

Historický význam norimberského tribunálu spočívá i v tom, že přispěl ke kodifikaci mezinárodního trestního práva. Inspiroval vznik ad hoc tribunálů, jakými jsou Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (1993) nebo Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (1994), a stal se vlastně prvním předchůdcem dnešního samostatného stálého Mezinárodního trestního soudu v Haagu, který funguje od roku 2002.

Hermann Göring před soudemAutor: Archiv

Norimberský verdikt

Trest smrti

  • Martin Bormann, Hitlerův sekretář a tajemník NSDAP
  • Hermann Göring, říšský maršál a velitel Luftwaffe
  • Joachim von Ribbentrop, ministr zahraničí
  • Wilhelm Keitel, náčelník štábu vrchního velitelství
  • Ernst Kaltenbrunner, šéf bezpečnostní služby
  • Alfred Rosenberg, ideolog NSDAP a ministr pro okupovaná východní území
  • Hans Frank, guvernér Polska
  • Julius Streicher, vydavatel protižidovského listu Der Stürmer
  • Fritz Sauckel, zmocněmec pro nasazení pracovních sil
  • Alfred Jodl, náčelník Operačního štábu Wehrmachtu
  • Wilhelm Frick, ministr vnitra
  • Arthur Seyss-Inquart, guvernér Rakouska a komisař Nizozemska

Nejvýše postavený nacista popravený v Norimberku: Hitlerův ministr zahraničí Joachim von RibbentropAutor: Archiv

Doživotí

  • Rudolf Hess, Hitlerův zástupce a vůdce NSDAP
  • Walter Funk, ministr hospodářství
  • Erich Raeder, vrchní velitel námořnictva

Rudolf Hess zůstal jako poslední norimberský vězeň v západoberlínské věznici Spandau až do své smrti v roce 1987.Autor: Archiv

20 let

  • Baldur von Schirach, šéf Hitlerjugend
  • Albert Speer, ministr zbrojní výroby

15 let

  • Konstantin von Neurath, první protektor Čech a Moravy

10 let

  • Karl Dönitz, admirál a Hitlerův nástupce

Stíhání zastaveno

  • Gustav Krupp, šéf zbrojovky Krupp
  • Robert Ley, šéf Německé pracovní fronty

Osvobozeni

  • Hjalmar Schacht, prezident Říšské banky a ministr hospodářství
  • Hans Fritzsche, šéf říšského rozhlasu
  • Franz von Papen, Hitlerův předchůdce v kancléřské funkci