Načančané Michalské náměstí při severním okraji vídeňského Hofburgu dnes nepůsobí, že právě tady se odehrála jedna ze zásadních bitev o moderní architekturu 20. století. Leč bylo tomu tak a byl u toho brněnský rodák, architekt Adolf Loos. V letech 1910–1911 totiž právě na Michalském náměstí vyrostla jeho stěžejní zakázka – obchodní dům Goldman & Salatsch.

Strohá budova bez jakýchkoli ornamentů byla přímo hozenou rukavicí naproti stojícímu baroknímu císařskému paláci – a František Josef I. skutečně přemístil svou ložnici, aby tzv. Looshaus neměl každý den na očích.

Vídeň ovšem tehdy už bouřliváka, provokatéra a vizionáře Loose dobře znala. Město šokoval už roku 1899 svou extrémně strohou kavárnou Musem, po níž následoval American Bar (1907), Steinerův dům či interiér krejčovského salonu Kníže. Zároveň se Loos proslavil teoretickými články a manifesty, v nichž tvrdil, že je třeba odstranit z architektury stylovost, tedy všechny ozdoby a ornamenty. Věřil, že všechno, co nemá racionální odůvodnění, by mělo být z exteriéru i interiéru budovy odstraněno.

Apoštol Raumplanu

Po první světové válce Loos z těchto přísných tezí slevil – jeho boj za účelovost a jednoduchost v architektuře už byl všude vyhrán. Přišel s novou vizí, tzv Raumplanem. Loos totiž vymyslel princip uspořádání vnitřního prostoru stavby, který narušil horizontální navazování jednotlivých pater. Interiér měl být členěn na jednotlivé otevřené prostory s rozdílnou výškou stropu i podlah, podle funkce a podle představ klientů.

Ve válkou zničeném a zchudlém Rakousku se už jeho vizím příliš nedařilo, zato nadšené obdivovatele i přátele našel v modernistickém Československu. Loos získal tuzemské občanství a pravidelně jezdil do Prahy či do Plzně, kde si našel i třetí ze svých manželek. „Žil jsem dlouho ve Vídni a z tohoto města jsem nikdy neslyšel díků za svou činnost. V Československu jsem nežil, a byl jsem tu gentlemansky přijímán vládou i jednotlivými osobami," řekl Loos v roce 1930.

Müllerova vila v pražských Střešovicích (1930)Autor: Archiv

Z té doby pochází mimo jiné i jím projektovaná známá Müllerova vila v pražských Střešovicích nebo Winternitzova vila na pražském Smíchově.

Jenže tehdy se také u Loose přihlásily zdravotní problémy. Následkem prodělané syfilidy v mládí trpěl kromě neplodnosti nervovými potížemi a téměř ohluchl. Čím dál méně mohl pracovat a existenční potíže vyřešila až čestná prezidentská penze, kterou mu na žádost českých umělců udělil Tomáš Garrigue Masaryk. „Československo je ze všech zemí, které znám, nejklidnější, nejpilnější a nejspořádanější," říkal vděčný Loos.

Ovšem veškeré sbírky uspořádané na jeho léčení byly marné. Jeden z největších architektů 20. století zemřel 23. srpna 1933 – tedy před 83 lety v sanatoriu Kalksburg u Vídně. Teprve v roce 1956 byl na Loosův hrob ve Vídni umístěn jím zamýšlený masivní žulový blok s vyhloubenými písmeny LOOS.

O Adolfu Loosovi a jeho rodu, stejně jako o dalších významných podnikavých osobnostech z dob první republiky a konce monarchie, si můžete přečíst v prvním tištěném speciálu Dotyku s názvem Miliardáři první republiky, který je k dostání v trafikách a ve vybraných obchodních řetězcích.

Ve skvělém čtení na léto najdete profily lidí, jejichž značky mnohdy přežily až do současnosti. Baťa, Škoda, Odkolek, Podolská, Mattoni, Křižík, Hlávka, Rothschild... to je elita, která položila základy průmyslu a podnikání v českých zemích.

Rubriku sponzoruje: