Prezidentské volby v USA

Prezident Trump přinese do Bílého domu nejistotu

10. listopad 2016 četba na 9 minut
Vítěz a poražená – Donald Trump a Hillary Clintonová

Vítěz a poražená – Donald Trump a Hillary Clintonová

Foto: Profimedia

V předvečer amerických prezidentských voleb se na internetu objevilo několik článků, že volby mohou dopadnout podobně překvapivě, jako tomu bylo při hlasování o vystoupení Velké Británie z Evropské unie. A druhý den se svět probudil do stejného šoku.

Jen málokdo z evropských elit si uměl představit, že kampaň postavená z velké části na nepravdivých informacích by mohla dovést občany Velké Británie k tak důležitému rozhodnutí v neprospěch evropské integrace. Průzkumy veřejného mínění navíc tehdy naznačovaly, že k brexitu nedojde. Velká část Evropy se pak druhý den ráno probudila do značného šoku při zjištění, že Britové si odchod z EU skutečně odhlasovali.

To samé prožíval celý svět brzy ráno 9. listopadu, když průběžné výsledky začaly naznačovat, že ani podruhé Hillary Clintonová na post v Bílém domě nedosáhne. Překvapení přitom nezasáhlo jen její podporovatele, ale bylo evidentní také u samotného Donalda Trumpa a většiny jeho příznivců.

Při četbě většiny reakcí těch, kteří si miliardářovo zvolení nepřáli, člověka zaráží zejména jednoduché odsuzování těch, kdo Trumpa volili, a jejich nálepkování jako hlupáků, rasistů a dalších libovolně dosaditelných hanlivých označení.

Demonstrace proti zvolení Donalda Trumpy propukly prakticky ihned po vyhlášení volebních výsledků.Demonstrace proti zvolení Donalda Trumpa propukly prakticky ihned po vyhlášení volebních výsledků.Autor: Profimedia

Trump ale dostal téměř 60 milionů hlasů, takže tento jednoduchý odsudek asi neodpoví na všechny otázky překvapených pozorovatelů amerických voleb 2016.

Hillary mimo realitu

Ač uběhl teprve jeden den od zveřejnění předběžných výsledků, již nyní je jasné, že fatálně selhaly průzkumy veřejného mínění, které předpovídaly vítězství demokratky Clintonové. Přestože její náskok nebyl nijak jednoznačný, při bližším pohledu na jednotlivé klíčové státy (např. Florida, Severní Karolína a Ohio), měl čtenář pocit, že Trumpova výhra by se rovnala malému statistickému zázraku. Trump přitom ve většině těchto států vyhrál s přesvědčivým náskokem.

Přestože v konečném účtování měla Clintonová více hlasů občanů (vyhrála tzv. popular vote), při pohledu na sbor volitelů je výsledek poměrně jednoznačně v Trumpův prospěch.

Je tedy na místě položit si otázku, jak je možné, že průzkumy veřejného mínění se takto fatálně zmýlily. Již během volební noci se objevily názory, že důvodem selhání byl fakt, že celá řada lidí nechtěla veřejně přiznat, že bude Trumpa volit. Mezi některými skupinami obyvatel totiž nebyla Trumpova podpora zcela společensky přijatelná.

Nakonec zřejmě zvítězila touha ukázat nespokojenost se současným systémem.

Tato interpretace také poukazuje na to, že spousta lidí si ani vnitřně nebyla volbou Trumpa jistá, ale nakonec zřejmě zvítězila touha ukázat nespokojenost se současným systémem. Trump totiž tuto společenskou protisystémovou náladu dokázal velmi dobře vystihnout a osud mu navíc přihrál téměř ideální soupeřku. Hillary Clintonová je totiž v očích Američanů zvláštní směsicí nedůvěryhodnosti a pokrytectví, přičemž je v podstatě ztělesněním současného politického establishmentu.

Výsledek voleb by také měl být silným signálem pro americké liberální elity, které v posledních několika měsících prokázaly totální odtržení od velké části americké společnosti. Ukazuje se, že odsuzovat plošně podporovatele Trumpa jako „burany" a „hlupáky" paradoxně přidalo popularitu Trumpovu tvrzení o přebujelé politické korektnosti a jeho protisystémovým prohlášením obecně.

Pro letošní prezidentské volby samozřejmě platí spíš to, že voliči hlasovali pro menší zlo, takže výsledek nelze ani tak interpretovat jako vítězství Trumpa, ale spíše jako prohru Clintonové. Trumpovu úspěchu výrazně pomohla i nižší volební účast, než se očekávalo.
Celkově se pak ukázalo, že Hillary Clintonová a její podporovatelé se ve svých úvahách a postupech zřejmě delší dobu pohybovali mimo realitu, když se jim konstantně dařilo vyvolávat ve velké části voličů negativnější emoce než Donaldu Trumpovi.

Trump sjednotitel?

Povolební den přinesl samozřejmě také reakce obou kandidátů. Trump reagoval na své vítězství kultivovaně, když slíbil, že bude prezidentem všech Američanů a bude se snažit působit jako sjednotitel rozdělené společnosti.

Ve svém prvním povolebním projevu vystupoval miliardář Trump vůči své protikandidátce i názorovým oponentům smířlivě.Ve svém prvním povolebním projevu vystupoval miliardář Trump vůči své protikandidátce i názorovým oponentům smířlivě.Autor: Profimedia

Není to ale důvod k nějakým optimistickým vyhlídkám. Právě my Češi můžeme vidět velmi jednoduchou paralelu s prezidentem Zemanem, který po volbách také sliboval něco podobného. Jaká je ale realita, si dnes může každý vyhodnotit sám.

Právě silná polarizace společnosti bude pro Trumpa asi tou největší výzvou. Lze se oprávněně obávat, že vzhledem ke stylu, jakým Trump vedl kampaň, existuje docela silné riziko, že Trump bude ve společnosti hledat obětní beránky (neoblíbené skupiny – například imigranty), na které se bude snažit svést své případné neúspěchy.

Právě silná polarizace společnosti bude pro Trumpa asi tou největší výzvou.

Prostor pro neúspěchy je přitom značný. Trumpova kampaň obsahovala jen velmi málo skutečně reálných politických návrhů, a přestože Trump sliboval, že zlepší situaci nemajetných Američanů a střední třídy, řešení, která navrhuje, tomu příliš neodpovídají. Například masivní snížení daní, které bylo jednou z hlavních součástí Trumpovy kampaně, by podle některých analýz právě tyto skupiny obyvatelstva poškodilo nejvíce. Vyžadovalo by totiž zároveň omezení již tak sporadických sociálních programů a podpor.

Spekulace o tom, že Trumpovo prezidentství bude kromě Mexičanů pohromou právě pro americkou pracující střední třídu, což jsou zejména běloši, a tedy vlastně Trumpova volební základna, se ostatně objevily již před samotným úterním hlasováním. Bude samozřejmě záviset také na tom, jakými lidmi se Donald Trump obklopí.

Zahraničněpolitické neznámé

Zděšení z Trumpova zvolení zavládlo také mezi představiteli důležitých evropských států a Evropské unie. Evropské špičky opět prokázaly svou neprozíravost, když si byly Trumpovou prohrou natolik jisté, že opomněly při svých útocích na Trumpa zohlednit to, že také on se prezidentem USA nakonec může stát, a bude tedy nutné s ním spolupracovat.

Navazovat úzké kontakty mezi USA a Evropou teď bude kvůli tomu možná o něco těžší, než by to bylo i tak – vzhledem k tomu, co Trump v předvolení kampani navrhoval. Soudě podle předvolební kampaně nejsou zahraničněpolitické vyhlídky příliš růžové.

Na druhou stranu Trump před volbami často sliboval i věci, které jsou v evidentním rozporu (například snížení výdajů na zahraniční mise a tvrdší postup proti terorismu na Blízkém východě), takže je jasné, že nebude schopen splnit vše, co slíbil.

Další obávanou kapitolou bylo z pohledu Evropy Trumpovo sbližování s Ruskem. Dá se očekávat, že nový americký prezident bude usilovat o nějakou dohodu s Putinem ohledně situace v Sýrii (tu by ale zřejmě dříve nebo později musela udělat i Clintonová). Osobně se ale domnívám, že obavy z nějakého velkého sblížení jsou zbytečně přehnané, protože ruské a americké zájmy jsou v mnoha ohledech v rozporu a ani Trump nebude mít zájem dělat Rusku nějaké zásadní ústupky.

Trump před volbami často sliboval i věci, které jsou v evidentním rozporu, takže je jasné, že nebude schopen splnit vše, co slíbil.

Závěrem je třeba si uvědomit jeden zásadní fakt a do jisté míry odmítnout katastrofické scénáře, kterých se teď zejména na internetu objevila spousta. Americký prezident není všemocný, v mnoha ohledech je omezován Kongresem (teprve se ukáže, jestli většinově republikánský Kongres bude pro Trumpa vůbec výhodou) a na poli zahraniční politiky je zase omezován dohodami a politikami, které byly dohodnuty před jeho zvolením.

Trump sice v kampani vehementně sliboval, jak všechny „nevýhodné" dohody zruší, ale to také nelze učinit mávnutím kouzelného proutku a často je to dlouhý a nákladný proces. Prezident Trump se tak samozřejmě pokusí nějakým způsobem ovlivnit směřování Spojených států, ale rozhodně to nebude hned a domnívám se, že to ani nebude tak dramatické, jak sám Trump tvrdí.

Jak se prezident Trump projeví na domácí i mezinárodní politické scéně, je v tuto chvíli velkou neznámou. Je ale třeba dát mu možnost ukázat své schopnosti bez preventivních odsudků, a to i přesto, že způsob vedení předvolební kampaně mnoho důvodů k optimismu skutečně nedává.