Buzerace státu

Příběh podnikatele, který doplatil na buzeraci státu

9. červen 2016 četba na 7 minut
Martin Balatka

Martin Balatka

Foto: red

Svojí slivovicí ani jinou pálenkou nikoho neotrávil, nic neprovedl, přesto dva roky nesměl lihovarník ze Zásady na Liberecku prodávat. Stát mu znemožnil podnikat. Nyní se likérka Martina Balatky vrací na trh. Deset let je pryč, malý podnikatel je znovu na začátku. Neveselý příběh.

V kotli na pálení kořalky mohl tak leda ohřívat buřty. Ovocný lihovar Martina Balatky, rodáka ze Zásady v Českém ráji, dostal smrtící koktejl. Namíchali ho zdejší zákonodárci a úředníci s pomocí jedné firmy, která nejspíš dostala chuť ovládnout Balatkovu firmu Style Bohemia.

Po dva roky vedl lihovarník těžký boj a točil se v začarovaném kruhu. S metanolovou aférou neměl nic společného, podnikal na základě platného povolení a předpisů. Mohl však pouze vyrábět, nesměl prodávat. Stát mu to kvůli legislativě, kterou přijal bez větší konzultace a předchozího varování malých lihovarníků, nedovolil.
„Nedopustíte se žádného prohřešku, najednou se všechno změní a vy jste ve fabrice, která nemůže prodat ani lahvičku. Akorát všem musíte platit. Nikoho nezajímá, že máte úvěr na stavbu fabriky a na technologii," říká Martin Balatka. Míval 12 zaměstnanců, 10 musel propustit.

Kdysi se vzhlédl v tom, co funguje v západní Evropě. Lokální ovocné lihovárky s originálními produkty a vyhlášenou kvalitou. Před 11 lety si v Zásadě postavil malý lihovar, který slouží i jako pěstitelská palírna. Zakládal si na tom, že zpracovává ovoce od místních sadařů z Českého ráje. Ročně to bylo kolem 200 až 250 tun. Nehonil se za kvantitou, vsadil na řemeslné speciality.

„Naše výrobky jsou čistě přírodní. Nekupovali jsme žádnou recepturu, ale dělali něco, co nám chutná," představuje lihovarník svou produkci. Snažil se jít vstříc zákazníkům, kteří chtějí znát původ suroviny a důvěřují svému výrobci, že nic neošidí. Martin Balatka se vydal cestou jako drobní lihovarníci v západní Evropě. Jenže – aniž by si to uvědomil na začátku – podniká v Česku, a v tom je problém.

Bez kolku ani lahev

V září 2012 zemřely v Česku první oběti alkoholu otráveného metanolem. Následovala dočasná prohibice, a pak stát pod vlivem tragických událostí důrazně zostřil dohled nad produkcí a prodejem lihovin. Oprávněně, lidské životy jsou nejdůležitější. Regulace by ale neměla dávat smrtící rány poctivým výrobcům. Na to se ovšem v tomto případě tak nějak nehledělo.
Do překotně schvalované legislativy se dostalo i ustanovení, že pokud je na někoho podán byť jen insolvenční návrh, nedostane povolení značit líh. Čili celníci mu nedají kolky a s neoznačenými lihovinami nemůže na trh. Autoři zákona nedocenili možné souvislosti. „Byl to účelový insolvenční návrh. Pokud vyrábíte židle, můžete je prodávat i v insolvenčním řízení. Ale pálenky podle nového zákona o povinném značení lihu nemůžete. Vy tady stojíte a nemůžete nic. Takhle se dá za určitých okolností likvidovat konkurence," konstatuje Petr Taranda z představenstva Okresní hospodářské komory v Jablonci nad Nisou. Byla to právě jablonecká hospodářská komora, jejíž vedení jako jedna z mála institucí pomáhala likérce a malému podnikateli v boji o přežití.

Martin Balatka se vydal cestou jako drobní lihovarníci v západní Evropě. Jenže podniká v Česku, a v tom je problém.

Pálenky v kanálu

„Šlo o započtení jednoduché pohledávky. My jsme postupovali správně, ale největší chyba mého života byla, že jsme do smlouvy o postoupení pohledávky dali rozhodčí doložku. Rozhodce se započtením pohledávky nezabýval a vydal rozsudek, že máme zaplatit 2,1 milionu korun. Odvolali jsme se, vyhráli všechny soudy, a když to skončilo, přišel na nás insolvenční návrh," vypráví lihovarník o svých peripetiích. Doufal, že insolvenční soud rozhodne v krátké době. Protistrana se ale odvolala a vše se protáhlo na dva roky.
„Celou tu dobu provoz stál. Kdybychom vyráběli na sklad, zvyšujeme tím hodnotu zajištění daňového skladu. Takže stát po nás chce peníze z uskladněných flašek, ale nedovolí nám prodávat," poukazuje podnikatel na paradoxy, které přináší regulace ze strany státu. Když loni v září soud zamítl insolvenční návrh, myslel si Martin Balatka, že už má vyhráno. Neměl.
„Celní úřad po nás chtěl finanční svěžest a zdraví. Jenže když jsme nemohli prodávat, nesplnili jsme obrátkovost zásob a podmínky finanční svěžesti. Ty stanoví směrnice celníků, která ani není veřejná," poznamenává. A tak pálenky za půl milionu korun musel vylít do kanálu, přesněji řečeno do čističky, aby se jeho firma finančně ozdravila.
Likérka Style Bohemia je jediná v Libereckém kraji. Proto kolonka za tento kraj v přehledu celníků o objednaných kolcích a vyrobeném lihu za roky 2014 a 2015 zeje prázdnotou. Letošek už vypadá nadějně.

Martin Balatka na konci května konečně přesvědčil celníky o svém lihovarnickém zdraví a dostal kolky. „Pomaličku se budeme nadechovat. Návrat na trh nebude jednoduchý," uvědomuje si majitel značky Style Bohemia.

Už dávno je vybavený kamerami, které snímají každý pohyb v místě značení lihu. Malý lihovar mohou celníci sledovat v přímém přenosu. Uvidí i soukromé návštěvy, které přijedou za majitelem firmy domů. Kamery snímají i dvůr, ze kterého se vchází do obytného domu.

Státu uteklo několik milionů korun na daních, když nedovolil Balatkově firmě prodávat ovocné destiláty.

„Stát přenesl a i nadále přenáší další povinnosti na podnikatele. Musí vyplňovat kontrolní hlášení a další evidence. Nemusíte nic vyrábět a budete plně zaměstnaný. Jen je otázkou, zda bude mít podnikatel při takovémto zaměstnání vůbec čas a sílu podnikat za účelem dosažení zisku, aby mohl státu platit jeho pohledávky," komentuje Petr Taranda utahování státních šroubů vůči podnikatelům. Nejtíživěji svírá ty malé, ačkoli před volbami nešetří politici sliby právě vůči malým a drobným podnikatelům, jak jim zjednoduší daně anebo uberou administrativy.
Celá anabáze připravila majitele lihovárku v Českém ráji o desítky milionů korun. „Někdo se mýlil a já to zaplatím? Mýlil se Rozhodčí soud, měl by chybu napravit," považoval by lihovarník ze Zásady za normální. Děkuje pěstitelům, díky nimž přežil. Z ovoce vyráběl do doby, než mu stát opět dodal kolky, alespoň mošty a pečené čaje.

Státu uteklo několik milionů korun na daních, když nedovolil Balatkově firmě prodávat ovocné destiláty. Příběh malého podnikatele mnohé vypovídá i o státních úřednících. Místo, aby se snažili udržet plátce daní a daně vybírat, někdy to spíše vypadá, že prvotním zájmem je, aby jakýkoli problém za každou cenu neexistoval a neměli s ním práci. Ať už lihovarník Balatka podniká anebo ne, dostanou svoji výplatu v plné výši na účet každý měsíc. A vláda jim slibuje víc a víc.