„Příteli, chvátej, SOS!“ Sanitky vyjíždějí co půl minuty. Občas jako levné taxi

21. březen 2017 četba na 3 minuty
Sanitka. Ilustrační foto.

Sanitka. Ilustrační foto.

Foto: Deník / Milan Holakovský

Záchranky spěchají především k úrazům, dopravním nehodám a mrtvicím. Ale také jezdí zbytečně k opilcům či pacientům s bolestí v krku.

Rekordní rok hlásí tuzemské záchranky. K pacientům jejich posádky loni chvátaly při 1 073 034 výjezdech. Denně tak pomáhaly třem tisícovkám zraněných či nemocných.

Nejčastěji záchranáři loni vyjížděli k úrazům, dopravním nehodám či cévním mozkovým příhodám.

Jen za posledních osm let počet cest za pacienty v nouzi vzrostl o tisícovku denně. A jak říkají představitelé asociace záchranek, tento nárůst jde do značné míry na vrub pacientům, kteří pomoc sanitek vlastně vůbec nepotřebují.

Levně a rychle k lékaři

„Bohužel trvale dojíždíme k pacientům s týden nebo také měsíc trvajícími obtížemi, kterým se nechce k praktickému lékaři," poznamenává šéf asociace záchranek a zároveň ředitel té jihočeské Marek Slabý.

„Stejně tak stále přetrvává pocit, že když nám zrušili pohotovost, zavoláme si při chřipce nebo angíně záchranku. Jenže my nevozíme antibiotika, nepoužíváme recepty a podobně," dodává Slabý.

Jeho slova ostatně dokládají čísla z loňské statistiky: ze zmíněného milionu výjezdů byla jen necelá třetina k těm nejzásadnějším – tedy k úrazům, nehodám, infarktům, mrtvicím a zástavám srdce.

Ze zákona o zdravotnické záchranné službě přitom doslova vyplývá, že poskytuje „zejména přednemocniční neodkladnou péči osobám se závažným postižením zdraví nebo v přímém ohrožení života".

Vše ostatní by měli řešit praktičtí lékaři, specialisté nebo doktoři v nemocnicích, k nimž by se ale pacient měl dopravit po vlastní ose.

Málo doktorů

Problémů, které trápí krajské záchranky, je ale mnohem víc.

Jedním je nedostatek lékařů, se kterým se potýkají například na Pardubicku.

„Někde máme velké potíže, třeba v Litomyšli jezdí v týdnu přes den pouze záchranáři, odpoledne přicházejí lékaři z nemocnic nebo soukromých praxí na noční směnu," stěžoval si před měsícem ředitel krajské záchranky Pavel Svoboda, kterého kraj k prvnímu dubnu odvolal.

Majáčky pro všechny

Další trable souvisejí s cestami sanitek po tuzemských silnicích a ulicích.

Ať už jde o travnaté tramvajové pásy ve velkých městech – po kterých sanitky nemohou jezdit, nebo klesající respekt řidičů vůči záchranářům.

Na tom ale nesou část viny i řidiči převozních sanitek, kteří mají prakticky neustále zapnuté majáky a houkačky.

„Nadužívání výstražných světelných a zvukových znamení je u nás trvalým problémem," nelíbí se taková praxe Slabému z asociace záchranek.

„Pokud to dělají, protože s pacientem uvízli v provozu a mají jej dovést včas na vyšetření, pak by jim stačil například oranžový maják a siréna pouze ojediněle a nikoli přes polovinu města."

Kde se zachraňuje nejvíc

Co se týče klasických sanitek se záchranáři, ty v posledních letech nejvíce zasahují ve Středočeském kraji a v Praze, což je logické vzhledem k počtu obyvatel a hustotě silnic.

K nejvíce úrazům dochází v hlavním městě, k dopravním nehodám ve středních Čechách. A nejvíce výjezdů třeba k mrtvicím měli loni záchranáři na severu Moravy.