Prodat, nebo neprodat? Aneb Bude se v Česku zase znárodňovat?

18. srpen 2016 četba na 13 minut

Foto: Shuterstock

Před čtvrtstoletím v Česku naplno vypukla privatizace. Ještě před pěti lety tehdejší vláda počítala s prodejem velkých strategických státních firem. Dnes je situace úplně opačná. Magazín Dotyk oslovil všechny relevantní politické strany. Výsledek „průzkumu" je jednoznačný: nic se privatizovat nebude, nejlepším byznysmenem má být stát.

Letiště Praha, Budějovický Budvar, Česká pošta i České dráhy – všechny tyhle firmy dnes už mohly být (aspoň zčásti) v soukromých rukou. Ještě před pěti šesti lety byly privatizační plány tehdy vládnoucí pravice vskutku velkolepé: státní kasa měla získat desítky, spíše i stovky miliard korun. A politici se zaklínali, že tyto peníze se „neprojedí", ale poslouží na podporu školství, vědy, dopravní infrastruktury, snad i kultury a dalších bohulibých skutků…

Jakmile však pravici ve Strakově akademii vystřídala současná vláda, došlo k zásadnímu obratu. Magazín Dotyk oslovil všechny relevantní politické subjekty a z jejich vyjádření (a s ohledem na rozložení politických sil) je zřejmé, že dnes žijeme v úplně jiném světě. Ačkoliv jsou vedle ČSSD ve vládě i ANO a lidovci, kteří se za levici sami nepovažují, slovo „privatizace" se pro celý koaliční triumvirát stalo vulgárním výrazem, kterým nikdo nechce voliče urazit.

Ba naopak. Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO) před prázdninami navrhla zestátnit celý Pražský hrad. A hradní pán Miloš Zeman zase přišel s nápadem zestátnit dosud veřejnoprávní Českou televizi. Tyto nápady sice (zatím) nedošly naplnění a lze je považovat spíš za provokativní, avšak výstižně charakterizují současnou atmosféru v zemi, která právě před čtvrtstoletím prožívala privatizační nadšení pod heslem, že stát má sloužit a ne podnikat.

Autor: Dotyk

Neříkej hop, dokud neprodáš

Nic není tak staré jako včerejší noviny, praví úsloví. Je pravdivé – nicméně občas neškodí se na staré zprávy podívat už jen proto, abychom si uvědomili relativitu mnoha „zásadních rozhodnutí", jimž politici veřejnost krmí.

„Kabinet schválil návrh ministerstva dopravy, podle kterého se státní podnik Letiště do osmi měsíců přemění na akciovou společnost. Na konci celého procesu bude vstup strategického partnera, kterého by se mělo Letiště dočkat do konce roku 2008." To jsou například slova tehdejšího premiéra Mirka Topolánka (ODS) zaznamenaná serverem novinky.cz 12. září 2007.

„Nevidím žádný důvod, proč by stát neměl pivovar prodávat. Mluvit o rodinném stříbru už ztratilo smysl," vysvětloval zase v únoru téhož roku chystaný prodej Budějovického Budvaru tehdejší ministr průmyslu za ODS Martin Říman. A podobných výroků zněla spousta, jenže pravice je nedotáhla jak kvůli ekonomické recesi po roce 2008, tak především kvůli vyklizení vládních pozic.

A dnešní realita?

„V našem resortu odmítáme cokoliv privatizovat, Lesy ČR a Budvar jsou naším přírodním stříbrem," uvedl pro Dotyk ministr zemědělství a lidovecký místopředseda Marian Jurečka. S tím, že Lesy jsou jedním z největších přispěvatelů do státního rozpočtu a Budvaru se daří neustále zvyšovat produkci.

V našem resortu odmítáme cokoliv privatizovat, Lesy i Budvar jsou „rodinné stříbro“, říká ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL).V našem resortu odmítáme cokoliv privatizovat, Lesy i Budvar jsou „rodinné stříbro“, říká ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL).Autor: KDU

Zásadně odmítavě se k privatizaci klíčových státních firem staví například i ministerstvo průmyslu a obchodu (v čele Janem Mládkem z ČSSD), jako ostatně i celá sociální demokracie. Ekonomický expert této strany (a současně ředitel odboru analýz a informací na Úřadu vlády) Michal Pícl poskytl Dotyku podrobné vysvětlení, proč nevidí v současnosti důvody pro odstátnění významných firem.

První skupinu podle něj tvoří podniky strategického významu: ČEZ, Mero nebo Čepro, Letiště Václava Havla či celý Český aeroholding. Druhá skupina plní významnou službu veřejnosti – jde např. o Českou poštu, Lesy ČR nebo státní podniky Povodí, a jsou tedy de facto také strategické.

„Primárním cílem vlastnické účasti státu v podnicích tedy není jen bezpodmínečné vytváření zisku. Výsledky hospodaření podniků jako ČEZ, Lesy ČR, Budějovický Budvar nebo Čepro však přinášejí státu navíc také nezanedbatelný zisk," říká Michal Pícl.

Provokatér Babiš

Poklidné vody zablokovaných privatizací rozvířil před časem – kdo jiný – ministr financí a oligarcha Andrej Babiš. Stačila jeho poznámka před novináři, že by stát mohl prodat některé části některých státních firem přes burzu. Konkrétně zmínil Letiště Praha, Lesy ČR a Mero s Čeprem. ČSSD okamžitě kontrovala tím, že její předseda ústavně právního výboru sněmovny Jeroným Tejc prý navrhne ústavní zákon, který by zakazoval privatizaci strategických státních firem.

Poslanec tak – pokud známo – dodnes neučinil. Zajímavá ovšem byla diskuse kolem Babišovy poznámky, z níž vyplynulo, že řada ekonomů či zástupců byznysu s privatizací žádný problém nemá, spíš naopak.

„Státní podniky byly, jsou a budou největším zdrojem korupce… Stát navíc nikdy nebyl dobrým hospodářem, nelze tedy očekávat, že jím ovládané podniky budou vzorem ekonomické prosperity," nechal se tehdy slyšet například šéf Asociace malých a středních podniků a živnostníků Karel Havlíček.

Šéf Asociace malých a středních podniků a živnostníků Karel Havlíček: Státní podniky byly, jsou a budou největším zdrojem korupce.

„Principiálně jsem pro privatizaci. V zásadě totiž opravdu platí ono klišé, že soukromník, který jde se svojí kůží na trh, je lepší hospodář než státní byrokrat, který často vychází vstříc zájmům, které s volným trhem a volnou soutěží nemají nic společného," konstatoval hlavní ekonom finanční skupiny Roklen Lukáš Kovanda. Ovšem s dovětkem, že ve světě právě dnes volnému trhu situace moc nepřeje, a doma by navíc privatizaci připravovali právě ti státní byrokraté…

Další poprask vzbudil Babiš, přesněji materiál jeho ministerstva daný k připomínkového meziresortnímu řízení, letos v květnu. Návrh „Strategie vlastnické politiky státu" mj. počítá s tím, že by do konce roku 2017 měla vzniknout analýza možnosti, aby všechny podíly státu ve firmách (je jich skoro na tři stovky) do budoucna spravovala jedna jediná státní instituce. Babišovi kritici okamžitě vyrukovali tím, že vicepremiér tím chce pod své ministerstvo soustředit rozhodování nad všemi státními podniky.

Dotyk požádal Andreje Babiše o jeho aktuální postoj k privatizaci, i o reakci na případný vznik instituce spravující všechny státní firmy. Vicepremiér své výroky o privatizaci dementoval. „Nic se privatizovat nebude, byla to jen úvaha o hodnotě majetku státu, ze které se udělala dezinformace a spekulace," vzkázal z dovolené. A dodal, že ani o žádném záměru centralizovat správu vlastnických účastí státu ve firmách nic neví…

Petrolejářská odbočka

K Andreji Babišovi a privatizaci některých firem se váže ještě jedna otázka. Už před časem se velmi čile diskutovalo o tom, že by stát mohl privatizovat zmíněné distributory a skladovatele ropných produktů Čepro a Mero. Anebo naopak vytvořit z obou firem jeden obří podnik a dokonce ho nějak propojit s Unipetrolem. Ten je sice v polských rukou, ale stát, nebo i nějaký soukromý investor, by ho od PKN Orlen mohl zpětně odkoupit…

O těchto divokých spekulacích se před zhruba dvěma roky hodně hovořilo v kuloárech, a vždy měl být v pozadí právě Babiš, který se kdysi dvakrát o Unipetrol sám ucházel (a jednou ho v privatizaci dokonce získal, ale pak nezaplatil).

Babiš sám takové spekulace odmítal. O Čepru i Meru, ale také o Unipetrolu se nicméně čas od času mluví stále, a to v obou zmíněných protichůdných směrech. První dvě firmy se mohou privatizovat, Unipetrol naopak od Poláků vykoupit. Oboje je ale zřejmě zatím ve hvězdách.

Ekonomický expert ČSSD Michal Pícl připouští, že v budoucnu by se stát mohl snažit získat opět vliv v některých strategických firmách, což je i energetika a surovinová bezpečnost. „Hypoteticky by se to mohlo týkat i odvětví petrochemie, v tuto chvíli však není bezpečnost dodávek paliv ohrožena. Získání státní kontroly v takových firmách tedy není na pořadu dne," uvedl pro Dotyk.

Primárním cílem vlastnické účasti státu v podnicích tedy není jen vytváření zisku. Jsou to firmy strategického významu, tvrdí ekonomický expert ČSSD Michal Pícl (vlevo).Primárním cílem vlastnické účasti státu v podnicích není jen vytváření zisku. Jsou to firmy strategického významu, tvrdí ekonomický expert ČSSD Michal Pícl (vlevo).Autor: ČSSD

A pokud jde naopak o možnou privatizaci Mera či Čepra, stát si je nyní chce nechat právě i s ohledem na strategickou bezpečnost. „Z hlediska nouzových zásob to jsou pro nás klíčové firmy. Ročně od nás také dostávají zhruba 1,4 miliardy korun. Jistě by se i proto pro ně našel kupec, ale zatím jsou nepostradatelné," potvrzuje Pavel Švagr, předseda Správy státních hmotných rezerv.

Ekonomický expert ČSSD Michal Pícl připouští, že v budoucnu by se stát mohl snažit získat opět vliv v některých strategických firmách, což je i energetika a surovinová bezpečnost.

Jen pokud by podle něj došlo k oddělení oněch skladovacích a dopravních činností, které obě firmy vykonávají pro stát, od čistě komerční aktivity, dalo by se o prodeji komerčních částí mluvit. „Jinak je to ale příliš citlivá otázka, zvláště za současné bezpečnostní situace ve světě," zdůrazňuje šéf organizace, která má na starost rezervy státu pro případ nouze či nějakého konfliktu.

Doba privatizaci nepřeje

Pavel Švagr naťukl velmi důležitý faktor, možná ten rozhodující, kvůli němuž je nyní privatizace v Česku de facto tabu. Změnila se nejen vláda zprava doleva, ale současně a především atmosféra ve společnosti, kdy dřívější euforii z volného trhu a svobody vystřídaly obavy o bezpečnost ekonomickou, zesílené strachem z migrační vlny, terorismu, restartu studené války…

Psychologie a „neblahá očekávání" tady hrají mnohem větší roli než realita. Například ekonomickou recesí po roce 2008 nebylo Česko zasaženo nijak fatálně, ale přesto se v lidech uhnízdil pocit, že soukromý sektor selhal. A že problém musely hasit v Evropě i zámoří státy (což byla pravda).

Totéž platí o „nestabilitě" dané migrací do Evropy nebo rozšiřujícím se terorismem. Česko ani v tomto ohledu zatím naštěstí nijak postiženo není, ale „nálada" je taková, že oslabovat pozici státu se lidem zdá nesprávné. A platí to i v případech, kdy by skutečně privatizace žádné strategické oslabení země neznamenala.

„V principu by bylo vhodné uvažovat o privatizaci firem, které nemají pro Českou republiku strategický význam. Není například žádný důvod, aby stát vařil pivo," říká třeba hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek.

Žádná relevantní politická strana však dnes nemá odvahu říkat lidem něco, s čím by nesouhlasila většinová masa potenciálních voličů. Proto politici neodporují narůstající xenofobii, proto stále navrhují zvyšování platů ve státním sektoru, a proto se také neodváží zprivatizovat ani ten už v zahraničním měřítku nijak výjimečný jihočeský pivovar.

Žádná relevantní politická strana dnes nemá odvahu říkat lidem něco, s čím by nesouhlasila většinová masa potenciálních voličů.

A bude hůř – aspoň z pohledu soukromého byznysu. ČSSD má sociální stát ideologicky v popisu práce. Babišovo ANO se navíc podle kritiků zhlédlo v korporativismu, v nebezpečném propojení státu a firem. „Vlastnictví firem je formálně soukromé, ale regulace z nich dělají podřízenou složku státního aparátu… Zkrátka pan Babiš chce řídit stát jako firmu, což je opak liberálního kapitalismu a svobodného trhu," vyčetl před časem europoslanec Svobodných Petr Mach vicepremiérovi a majiteli kolosu Agrofert. Paradox je ovšem v tom, že Babiš je v žebříčku českých politiků zatím zdánlivě neochvějně na prvním místě.

Zastáncům soukromého podnikání a volnějšího trhu tedy dnes nezbývá než si připomenout ony „včerejší noviny", kdy privatizace už byla takřka hotová věc. Uvidíme, jak se za pět sedm let bude psát o možném prodeji Budvaru nebo České pošty…