Na hradě Hainburg, nedaleko místa, kde se řeka Morava vlévá do Dunaje, se 8. dubna 1252 odehrála podivná svatba. Ženichem byl sotva dvacetiletý mladík plný života a vedle něj jako nevěsta stála téměř o třicet let starší prošedivělá žena. Sňatek mladého Přemysla s Markétou Babenberskou neměl s láskou nic společného. Důležité bylo posílení českého vlivu v Rakousích, k čemuž se stárnoucí žena skvěle hodila.

Potupné nařčení
Markéta se poprvé vdala v roce 1225 za Jindřicha Štaufského, což byl prvorozený syn římského císaře Fridricha II. Během devíti let mu porodila tři potomky, ale potom se duševně nevyrovnaný Jindřich v sebevražedném úmyslu vrhl se svým koněm do horské propasti a zahynul. Otřesená Markéta složila slib čistoty a vstoupila do kláštera ve Würzburgu. Nečekala, že se ještě někdy ocitne na poli velké politiky. Po smrti svého bratra Fridricha Bojovného, posledního mužského představitele Babenberků, se ale stala dědičkou rakouských zemí.

Přemysl díky ní připojil rozsáhlé území k českému království, ale sňatek měl i odvrácenou stranu. S Markétou se mu nedařilo zplodit potomka. Otázkou zůstává, zda se o to vůbec pokoušeli, ale možné je, že ano. Markéta totiž svého mladého manžela obvinila z neplodnosti. „Když se Přemysl zvěst její dozvěděl, řekl jí: Dej mi jednu ze svých dívek a během roku vyzkoušíš mou potenci. Markéta souhlasila a dala mu jednu z dívek, kterou milovala více než ostatní, dceru pana z Kuenringu z Rakous,“ napsal Přibík Pulkava z Radenína, kronikář z doby Karla IV.

Podle jiné verze si panovník vyhlédl Anežku z Kuenringu sám. Byla o tři roky mladší a kromě krásy vynikala i tehdy neobvyklým pážecím účesem „na palcéř“, podle kterého jí přezdívali Palcéřík.

Spor s papežem
Pletky mezi Přemyslem a Anežkou se každopádně odehrály krátce po svatbě s Markétou. První plod jejich lásky, syn Mikuláš, se narodil hned v následujícím roce. Přemysl chtěl z levobočka udělat svého nástupce a obrátil se na papeže Alexandra IV. Písemná žádost je přitom dnes hlavním důkazem o jeho vztahu s Anežkou. Svatý otec ale o něčem takovém nechtěl ani slyšet. Z Mikuláše se později stal alespoň opavský vévoda. „Kromě něho zplodil Přemysl s Anežkou tři dcery, z nichž jednu dal panu ze Strakonic, druhou panu z Vartenberka, třetí konečně dal panu Vackovi z Kravař. A tak hana neplodnosti, přikládaná dříve manželovi, byla připsána manželce,“ pokračoval Přibík Pulkava.

Přemysl ale stále neměl po starostech. Chyběl mu legitimní následník. V roce 1261 nařídil pražskému biskupovi Janovi z Dražic, aby ho rozvedl. K podobnému kroku sice opět potřeboval svolení svatého otce, ale tentokrát se ho už nehodlal ptát.

Jeho novou manželkou se však nestala Anežka, na podobné romantické příběhy nebyl středověk stavěný. Dívka naopak opustila dvůr patrně spolu s průvodem zavrhnuté Markéty a o jejím dalším osudu už není nic známo.

Přemysl se ještě téhož roku oženil se šestnáctiletou Kunhutou, vnučkou uherského krále. Mladá, temperamentní dívka mu porodila nejspíš až šest potomků, ale na vysněného dědice mužského pohlaví si král musel počkat. Václav II. se narodil až deset let po svatbě jako třetí v pořadí.

Na sklonku Přemyslova života začala Kunhuta podle některých pramenů udržovat styky s jeho nepřítelem Závišem z Falkenštejna. Zda se stala jeho milenkou ještě za Přemyslova života, není jasné, každopádně v roce 1285 se za něj provdala. O několik měsíců později zemřela na tuberkulózu.