Po několika relativně klidných posledních týdnech se situace na Ukrajině opět začíná vyostřovat. Je jen otázkou času, kdy křehké příměří, během něhož i tak denně umírají lidé, propukne v další válku.

Podle zpráv Severoatlantická aliance (NATO) se totiž do země z Ruska vypravil další konvoj neoznačených vojenských vozidel přepravujících děla, tanky, osobní i nákladní auta vybavená raketomety. Vše v doprovodu dalších vojáků, kteří sice mají uniformy, ale není jasné, ke které armádě patří. Poslední prezident bývalého Sovětského svazu Michail Gorbačov uvedl, že to, co se nyní děje na Ukrajině, je začátek nové studené války. Konflikt se sice řeší už několik měsíců na nejvyšších úrovních po celém světě, stále ale bez hmatatelnějšího výsledku.

Rada bezpečnosti OSN 12. listopadu už po šestadvacáté zasedla ke společnému jednání nad otázkou Ukrajiny a po šestadvacáté nedospěla k žádnému závěru. Přinesla alespoň některé nové poznatky.

Koridor na Krym?

„Ofenziva je očekávána v několika oblastech podél hranice Ruska s Ukrajinou," uvedl na zasedání Rady bezpečnosti ukrajinský velvyslanec při OSN Jurij Sergejev k aktuální situaci v jeho zemi. „Nemůžeme vyloučit pokus o vytvoření pozemního koridoru z Ruska na dočasně okupovaný Krym," dodal. A to by mohl být klíč k rozšifrování současné situace.

Obyvatelé Krymu si 15. března v referendu valnou většinou 96,77 procenta odhlasovali, že chtějí být pod správou Ruska. Euforii ale brzy vystřídalo zklamání. Ceny většiny základního zboží se totiž od té doby ztrojnásobily. Rozbujelá inflace způsobená několika koly sankcí mezi Západem a Moskvou zase zapříčinila ještě rychlejší zpomalování už tak podlomené ekonomiky. Rubl se v polovině června obchodoval na úrovni 34 za dolar, dnes to je něco kolem 47 za dolar. Putin ale do úspěšného tažení na Krym hodně investoval.

Aby zcela uspěl, musí Moskva podle diplomatů ještě zajistit plynulý přísun dodávek zboží na poloostrov vnitrozemským koridorem. Zboží, které na poloostrov přichází vzduchem nebo přes moře, je totiž drahé. Pokud by ruské jednotky zneužily nepokojů na východě země a rychle obsadily cestu podél pobřeží na jih, mohly by vytvořit zmíněný pozemní koridor, který by zpečetil držení Krymu Moskvou.

I toho se obává Ukrajina, jejíž prezident Petro Porošenko na začátku týdne začal hovořit o „totální válce" s Ruskem. Země je prý na tento scénář připravena. Poslední zasedání Rady bezpečnosti OSN opět ukázalo na její bezmocnost. Velvyslanci zastupující Západ se směrem k Moskvě nezmohli na nic jiného než na známé fráze o porušování příměří dohodnutého 5. září v běloruském Minsku.

Moskva zase sveřepě odmítala jakékoliv porušení dohody a obviňovala Západ z podněcování násilí. „Rusko znovu a znovu přijímalo závazky a pak je neplnilo – a následně Radě poskytlo vysvětlení, o kterých ví, že jsou nepravdivá," řekla americká velvyslankyně Samantha Powerová

Německé obavy

Rusku ale nemusí jít jen o samotný Krym. Jeho apetit je zřejmě mnohem větší a směřuje k balkánským zemím, které nejsou zatím tolik stabilní a stojí mimo EU „Je to součást širšího strategického postupu Ruska, aby proniklo do zemí nejen politicky, ale hlavně ekonomicky," řekl předseda zahraničního výboru Evropské komise a člen Křesťanskodemokratické unie (CDU) Angely Merkelové Elmar Brock.

Vztahy Ruska a Německa letos ochladly na bod mrazu. Německý tisk píše o tom, že Moskvě stačil jeden rok na to, aby se pro Berlín stala protivníkem místo partnera, o což se posledních šest let snažili diplomaté. Zatím poslední kapkou byla nedávná cesta německého diplomata Gernota Erlena za ruskými zákonodárci, kde s nimi měl řešit otázky spojené s Ukrajinou. Nepochodil, nikdo s ním už nechtěl mluvit. Německo, které je zvyklé řešit problémy dialogem, znejistělo.

Kancléřka Angela Merkelová začala otevřeně hovořit o nebezpečí, že Moskva může chtít svůj vliv uplatnit i v Gruzii, Moldavsku, ale i v některých balkánských státech. „Platí to pro Moldavsko, platí to pro Gruzii. A když bude situace pokračovat dál... mohli bychom se ptát na Srbsko, mohli bychom se ptát na země západního Balkánu," řekla kancléřka v pondělí v australském Sydney.

A její obavy mohou být opodstatněné. Rusko se totiž minulou středu zdrželo hlasování ohledně rozšíření mise EURFOR v Bosně a Hercegovině. Bylo to vůbec poprvé, co se Moskva hlasování zdržela. Nové dokumenty navíc ukazují na zájem Ruska posilovat vliv nejen v Srbsku, ale i v dalších zemích, jako je Bosna a Hercegovina. „V tomto regionu, který je tradičně svázán s Ruskem, se nemůžeme omezit jen na investice do firem.

Musíme dát peníze do infrastruktury a lidem, kteří spatřují Rusko jako alternativu k Západu," píše se v návrhu dokumentu, který pro prezidenta Putina sepsal Státní institut pro mezinárodní vztahy v Moskvě. Putin si dokument zřejmě bude muset vzít k srdci. Společnost Russian Railways v současnosti v Srbsku renovuje zhruba 350 kilometrů trati za zhruba 750 milionů eur.

Ruská ropná firma Lukoil pak vlastní 79,5 procenta tamní sítě čerpacích stanic Beopetrol a Gazprom drží většinový podíl v největším srbském dodavateli plynu. V dalším albánském státě, Černé hoře, je pak Rusko největším zahraničním investorem. K výčtu přičtěme i Bulharsko, které je členem Evropské unie. Jenže je téměř zcela závislé na dodávkách plynu i ropy z Ruska. A Brusel s Berlínem se obávají, že Bulhaři podlehnou Rusku a budou blokovat pozdější iniciativy EU ještě více, než tomu bylo v minulosti. Putin se snaží země přesvědčit ekonomicky, politicky a – pokud to bude nezbytné – i vojensky. Západ naproti tomu nemá příliš co nabídnout a navíc je zcela neochotný vstoupit do války kvůli jednotlivým státům, jako je Ukrajina nebo Moldavsko. Konzistentní navíc není ani v uvalených ekonomických sankcích, které jsou jeho zatím největší zbraní.

Strašák plyn

Do hry ale může vstoupit ještě jeden faktor, zemní plyn, který je bezesporu velkou zbraní Ruska. Moskva jím může snadno přivést do chaosu celou Evropu. Stačí jen pod určitou záminkou (například obviněním, že Ukrajinci surovinu kradou) utáhnout kohoutky plynovodů mířících přes Ukrajinu, kudy státní podnik Gazprom posílá polovinu svého vývozu do Evropy.

Členské státy EU počítají se scénářem, že plyn v zimě z Ruska přes Ukrajinu nepoteče. Celé léto se na to připravovaly plněním zásobníků a diverzifikací zdrojů (viz Dotyk 36/2014). Také Ukrajina chce své zdroje diverzifikovat a zcela omezit závislost na ruských dodávkách. Jenže se obrací na evropské partnery, kteří sami ruským plynem pokrývají třetinu roční spotřeby.

Ukrajinci to ale jako problém nevidí. „Věříme, že vzhledem k obrovské ztrátě důvěry mezi Ukrajinou a Ruskem to bude nejlepší řešení pro všechny," uvedl tuto středu šéf ukrajinské společnosti Naftogaz Andrij Kobolev.