Pytláci v Africe páchají genocidu

13. říjen 2016 četba na 7 minut

Foto: Khalil Baalbaki

Rozhovor s ředitelem Zoo Dvůr Králové Přemyslem Rabasem o tom, zda lovecká safari pomáhají hospodářství chudých afrických států, nebo je i ekonomicky výhodnější slony, lvy a nosorožce chránit.

Za poslední tři roky zmizelo v Africe na sto tisíc slonů. V Keni je na pokraji vyhynutí další druh nosorožce. Pytláci decimují zvířata způsobem, který můžeme nazvat genocidou – říká ekolog Přemysl Rabas, který od roku 2012 řídí známou zoologickou zahradu ve Dvoře Králové.

Škodí komerční lov velkým zvířatům? Není něco pravdy na tom, že se některé africké státy díky tomu, že od komerčních lovců mají příjmy, starají o zvěř lépe – jako o určitou hodnotu?

Příjmy z běžného safari jsou v současných měřítkách pro všechny africké státy mnohem významnější než příjmy z loveckých safari. To si řada států začíná uvědomovat, a proto některé z nich zcela zakázaly lov divokých zvířat. Zároveň nelze říci, že by se Botswana či Keňa starala o ochranu zvířat méně jen proto, že zakázala komerční lov. Takový zákaz lovu ohrožených druhů více vnímám jako určitou civilizační vyspělost společnosti, která navíc může mít při dobrém marketingu i pozitivní ekonomický efekt.

Na vině je bezohledná chamtivost lidí

Jak vážný je v současné době v Africe problém pytláctví? Lze s pytláctvím efektivně bojovat?

Říci jen, že jde o vážný problém, je nedostatečný popis situace. V některých případech můžeme bez nadsázky hovořit o genocidě. Za tři roky zmizelo v celé Africe sto tisíc slonů a jejich celkový počet je v současné době jen něco přes tři sta tisíc. To je myslím dosti vážné. V JAR je ročně zabito více než tisíc bílých nosorožců. V Keni je vážná situace s východními černými nosorožci. Jen před několika lety byl zcela vyhuben západní černý nosorožec. Stejně decimovány jsou další druhy jako gorily, šimpanzi, luskouni a podobně.

Předpokladem pro ochranu nejohroženějších druhů je důsledná mezinárodní spolupráce, boj s korupcí na všech úrovních státní správy, významná finanční a technická podpora strážců zvěře a především osvěta cílových skupin, tedy konzumentů, kteří kupují produkty zabitých zvířat.

Co nese větší vinu na decimování některých velkých zvířat – touha po lovecké trofeji, nebo pověry o léčivosti produktů z nich?

Nelze obecně říci, zda je na vině touha po trofeji, nebo pověra. Je to případ od případu. Pokud jde o luskouny či gorily, je to touha po zisku z prodeje masa, u slonů je problém vysoká cena slonoviny na černém trhu. Ještě vyšší cenu rohoviny u nosorožců ovlivňuje zmíněné užití v asijské medicíně. Velké kočky decimuje atavistická touha po trofeji, další druhy zase ztráta biotopu.

Která velká zvířata jsou ohrožena nejvíce a proč?

Výše zmíněné druhy můžeme doplnit ještě o neutěšenou situaci s antilopou Derbyho, buvolcem hirola či populací žiraf. Ve všech případech zahrnujících ohrožené šelmy, lidoopy, tlustokožce, antilopy a další druhy zvířat je obecně na vině bezohledná chamtivost lidí.

Jsou rozdíly v problematice ochrany velkých zvířat v Africe a jiných částech světa – jihovýchodní Asii, Jižní Americe?

Obecně můžeme říci, že všude je na vině soubor negativních, většinou i protizákonných, činností člověka. Kromě pytláctví a komerčního lovu hraje obrovskou roli ztráta biotopů a výsledkem je významná ztráta biodiverzity. Poměr těchto negativních vlivů se možná na různých kontinentech liší. V Jižní Americe a jihovýchodní Asii je větší a hlavně rychlejší ztráta biotopu, v Africe je významnější decimování obrovských stád velkých zvířat.

Platí i v případě velkých zvířat to, co pro ochranu většiny těch malých? Totiž že klíčové pro jejich přežití je ochránit celý biotop, kde žijí, a samotná druhová ochrana je až druhotná?

Nelze obecně rozhodnout, zda je u velkých zvířat klíčová druhová ochrana, či ochrana biotopu. Například v případě orangutana je primárním problémem ztráta biotopů v důsledku odlesnění primárního lesa. Pro gorily, jejichž maso je prodáváno jako bushmeat, nebo pro slony je naproti tomu prioritní druhová ochrana.

Veřejné mínění je silná zbraň

Jaké jsou hlavní úspěchy Zoo ve Dvoře Králové v ochraně velkých zvířat? A jak z tohoto pohledu hodnotíte činnost zakladatele zahrady Josefa Vágnera?

Josef Vágner jako skutečný vizionář založil v královédvorské zoologické zahradě početné, reprodukce schopné chovné skupiny velkých afrických zvířat, které se staly základem pro chovy v mnoha zařízeních celého světa. Vrcholem této činnosti je podpora chovných projektů přímo v místě výskytu konkrétních druhů. Ve Swazijsku či JAR je třeba zastoupena krev našich zvířat v chovech antilop koňských, vraných nebo buvolů kaferských.

Naši oryxi či adaxi (druhy ohrožených antilop, pozn. red.) byli v rámci projektu evropské asociace zoologických zahrad převezeni do Tuniska. Zahrada ve Dvoře Králové je velmocí v chovu nosorožců. Opakovaně jsme poslali naše východní černé nosorožce do projektu v tanzanském parku Mkomazi. Dokonce se tam již úspěšně množí. Naše zoo také jako jediná na světě rozmnožila severní bílé nosorožce, a tím fakticky poskytla tomuto druhu prodloužený čas na planetě.

Jak může k ochraně velkých zvířat přispět „prostý občan" – má skutečně podstatný smysl iniciativa spotřebitelů?

Veřejnost má v ruce ohromný potenciál. Když se řetězec Lidl stal odpovědným za kácení stromů na svých pozemcích, právě veřejnost jej donutila ke změně politiky. Podobný úspěch zaznamenáváme v případě palmových olejů. Právě tlak veřejnosti donutil řadu výrobců ke změně receptur a omezení užívání této problematické suroviny, jejíž získávání je spojeno s drastickým odlesňováním a ztrátou biotopu mnoha druhů zvířat v Asii.

Moje děti nejenže hlídají nás a při nákupu potravin detailně sledují složení výrobků, ale dokonce samy působí na své vrstevníky ve škole. Stejně tak může – a také se tak v mnoha případech děje – tlak světového veřejného mínění ovlivnit konzumentské země a docílit snížení využívání žraločích ploutví, velrybího masa či právě výrobků z rohu nosorožců. Je to velmi silná zbraň. Jen se ji musíme naučit správně používat.