Rembrandtovo jméno je takřka synonymem zlatého věku Nizozemska. A to jak v uměleckém, tak v byznysovém slova smyslu. Jako nejmladší z devíti dětí mlynáře a pekařovy dcery se narodil do měšťanského prostředí prudce se rozvíjející kapitalistické protestantské republiky, takže majetek hrál u Rembrandta roli už od malička. Naštěstí otec po sobě zanechal jisté jmění a dal nejmladšího syna studovat.
Rembrandt čas příprav dobře využil, a když se později přestěhoval z rodného Levdenu do Amsterodamu, byl už hotovým, uznávaným umělcem. Štěstí uměl jít naproti – usadil se v rodině bohatého obchodníka s obrazy Hendricka van Uylenburcha, kde si založil malířskou dílnu a vyškolil si řadu spolupracovníků a pomocníků. Jestliže jej předtím zajímala témata jako stáří a smrt, tak nyní pochopil, že bude lepší dělat zákazníkům svými obrazy potěšení, než je děsit. A začal budovat kariéru.
Své společenské postavení velmi vylepšil, když se oženil s bohatou obchodníkovou neteří Saskií van Uylenburchovou. Ta jeho vzestup všemožně podporovala a záhy si koupili velký dům a vedli nákladný život. Rembrandt byl na vrcholu – stýkal se s filozofy a učenci z židovského prostředí, nechával si platit vysoké honoráře a bral zakázky od nejvyšších prominentů – maloval třeba pro místodržitele, prvního muže Republiky spojených nizozemských provincií.
Jenže v roce 1642 Saskie zemřela a Rembrandta opustil elán. Začal víc malovat témata, která jej zajímala, ubylo zakázek a roku 1653 finanční krize zničila okruh jeho věřitelů. Rembrandt vyhlásil bankrot a až do konce života žil sice uctíván, ale ve skromných podmínkách. Zemřel v roce 1669.
Více se o slavném nizozemském umělci i o dalších úspěšných malířích, kteří si již za života dokázali obstarat společenské postavení a uznání, se dočtete v 29. čísle týdeníku Dotyk.