Rembrandt a další podnikaví malíři

14. červenec 2016 četba na 8 minut
Rembrandt van Rijn: Představenstvo soukenického cechu, 1662

Rembrandt van Rijn: Představenstvo soukenického cechu, 1662

Foto: Archiv

Říkává se, že umělci druhé a třetí třídy cestují první třídou, zatímco prvotřídní umělci leží na kolejích. Dělení tvůrců na výjimečné rozervance a „průměrné měšťáky“ však kulhá – důkazem je třeba Rembrandt Harmenszoon van Rijn, který se narodil přesně před 410 lety 15. července 1606. Slavný nizozemský umělec zvládl obojí: proslul jak svými obrazy, tak podnikavostí a bohatstvím. A nebyl sám. Připomeňme si život a dílo některých malířů, kteří si již za života dokázali obstarat společenské postavení a uznání.

Rembrandt van Rijn (1606–1669)

Narodil se jako nejmladší z devíti dětí v nizozemském Levdenu, otec byl mlynář a matka dcera pekaře. Otec po sobě zanechal jisté jmění, nejmladší Rembrandt byl navíc ze synů jediný, kterého dala rodina studovat.

S tímto vkladem dokázal patřičně naložit. V patnácti letech vstoupil do učení k místnímu malíři Jacobu Isaacszoonu van Swanenburghovi, v osmnácti letech v roce 1624 se šel dále učit do Amsterodamu k mistru Pieteru Lastmanovi. Pak se ale vrátil do Levdenu, kde si spolu se svými přáteli Janem Lievensem a Gerritem Douem zařídil vetešnictví. Zároveň si prý údajně chodil vybírat do starobince mezi starce modely pro svou uměleckou činnost – devatenáctiletý Rembrandt byl totiž fascinován stářím. Zvláštního umělce začali brzy vyhledávat zvědavci a pořizovali si grafické reprodukce jeho prvních obrazů.

Když Rembrandtovi zemřel otec, odešel žít do Amsterodamu a zcela změnil životní styl. Usadil se v zámožné rodině obchodníka s obrazy Hendricka van Uylenburcha a založil malířskou dílnu, kde učil své žáky výtvarnému umění. Z finančního hlediska se měl u Uylenburchů velmi dobře a začal si budovat kariéru. Přestal lidi svými obrazy odstrašovat a naopak jim začal záměrně působit potěšení. Bral zakázky movitých měšťanů a zbohatl.

Rembrandtovo společenské postavení výrazně posílilo, když si vzal za manželku velmi bohatou osiřelou obchodníkovu neteř Saskii van Uylenburchovou. Ta jej přivedla do vysoké společnosti. Její příbuzní dokonce Rembrandta zažalovali, že promrhal Saskiino věno, a obviňovali ho, že nežije jako malíř, ale jako by se narodil mezi boháči. Manželský pár si v touze po blahobytu skutečně koupil v roce 1639 velký dům, jaký tenkrát malíři nemívali. Dodnes jej najdeme v amsterdamské židovské ulici Jodenbreestraat.

FOTOGALERIE

Rembrandt van Rijn: Hodina anatomie doktora Tulpa, 1632 Rembrandt van Rijn: Samson na svatbě, 1638 Rembrandt van Rijn: Portrét Saskie, 1641

Rembrandt byl na vrcholu slávy. Žil mezi nejbohatšími lidmi, stýkal se s významnými filozofy a učenci židovského prostředí. Maloval obrazy pro bohaté židovské obchodníky a dokonce pro místodržitele, prvního muže Republiky spojených nizozemských provincií. Užíval si nezávislosti, jak to jen šlo, jeho dílna dostávala nejvýznamnější zakázky.

V roce 1642 však zemřela manželka Saskie a v Rembrandtovi se zlomil životní elán. Více maloval pro své potěšení, méně se staral o zakázky. Ubylo mecenášů, musel s cenami dolů. Když roku 1657 přišla finanční krize a zničila okruh jeho věřitelů, musel Rembrandt ohlásit bankrot. Prodal sbírky svých obrazů, přestěhoval se do menšího. Poslední léta života sice prožil umělecky plodněji, než když žil třpytivý život se Saskií, ale dožil v hmotném nedostatku.

Tiziano Vecelli (1488–1576)

Slavný benátský malíř byl mistrem portrétů, ale i krajin a náboženských témat. V roce 1513 se stal oficiálním portrétistou benátských dóžat s vysokým ročním platem. Díky skvělým zakázkám od různých panovníků a církevních hodnostářů žil v přepychu. Mimochodem Tizianův obraz Apollon a Marsyas na zámku v Kroměříži je dnes nejspíš vůbec nejcennější obraz v Česku.

Tizian Vecelli: Papež Pavel III. se svými synovci - kardinály Alessandrem a Ottaviem Farnese (1546)Tiziano Vecelli: Papež Pavel III. se svými synovci – kardinály Alessandrem a Ottaviem Farneseovými (1546)Autor: Archiv

Raffael Santi (1483–1520)

Jeden z nejvýznamnějších malířů italské renesance byl zároveň zdatný obchodník. Když dostal jako pětadvacetiletý roku 1508 objednávku od papeže na freskovou výzdobu několika místností vatikánského paláce, využil příležitosti a prezentoval se v nejlepším světle. Výsledkem byl příval zakázek od nejbohatších lidí v Římě. Raffael si proto vytvořil dílnu, která pracovala jeho jménem.

Malíř pak sbíral četné dvorské úřady spojené s fixním platem. Stal se velmi bohatým mužem, ve spolupráci se svým mecenášem, bankéřem Agostinem Chigim, dokonce poskytoval půjčky. Byl rovněž majitelem vinic.

Raffael Santi: Athénská škola (1510)Raffael Santi: Athénská škola (1510)Autor: Archiv

Diego Velázquez (1599–1660)

Španělský malíř pocházel z řad nižší šlechty. Usilovně se snažil proniknout ke královskému dvoru, až se mu to roku 1623 podařilo – jako jediný dostal privilegium portrétovat krále Filipa IV. Když to vzbudilo o jiných malířů závist, uspořádal panovník soutěž, v níž Velázquez zvítězil a získal dobře placenou funkci královského komorníka. Funkcí a požitků později přibývalo, roku 1653 král Velázqueze jmenoval dokonce správcem Královského paláce. Celý zbytek života strávil ve službách a pod finanční ochranou dvora.

Diego Velázques: Dvorní dámy (1556)Diego Velázques: Dvorní dámy (1656)Autor: Archiv

Petr Brandl (1668–1735)

Jeden z hlavních představitelů vrcholné barokní malby v Čechách pocházel ze selského prostředí. Jako portrétista si brzy vydobyl uznání a zakázky od nejvýznamnějších českých šlechticů i církevních představitelů se jen hrnuly. Peníze ovšem Brandl velmi často prohýřil a často byl zadlužen. Aby konsolidoval svou situaci, začal podnikat a koupil třeba podíl ve zlatém dole v Jílovém nebo ve stříbrném dole v Kutné Hoře. Jak úspěšná to byla investice, se neví, jisté je, že Petr Brandl nakonec zemřel v chudobě.

Petr Brandl: Autoportrét (1697)Petr Brandl: Autoportrét (1697)Autor: Archiv

Peter Paul Rubens (1577–1640)

Slavný vlámský malíř byl synem úspěšného antverpského advokáta. V tomto městě získal i nejlepší možné malířské vzdělání a v roce 1600 odjel do Itálie, kde pracoval jako dvorní malíř pro mantovského vévodu Vincenza Gonzaga. Řadu zakázek pak Rubensova antwerpská dílna obdržela od francouzského královského dvora.

Rubens patřil mezi nejbohatší lidi ve Flandrech a působil i jako diplomat – španělský král jej pověřil dojednáním španělského sblížení s Anglií, což se podpisem mírové smlouvy roku 1630 i stalo. Oba králové pak malíře pasovali na rytíře. „Malíř králů a král malířů,“ říkalo se o Rubensovi.

Peter Paul Rubens: Stará žena a chlapec se svíčkou (1617)Peter Paul Rubens: Stará žena a chlapec se svíčkou (1617)Autor: Archiv

Václav Brožík (1851–1901)

Jeho obraz Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém z pražské Staroměstské radnice zná každý Čech. Méně už se ale ví, že Brožík byl i jedním z nejbohatších českých malířů své doby. Zbohatl sňatkem s dcerou zámožného pařížského obchodníka s uměním, za obraz Ty, šťastné Rakousko, se zasnubuj jej císař František Josef I. povýšil do šlechtického stavu. Ačkoli byl Brožík ve své době ceněn jako největší český malíř, modernisté později jeho dílo odsoudili jako symbol rozkladu a úpadku akademismu.

Václav Brožík: Císař Ferdinand I. na Pražském hradě mezi svými umělci (1901)Václav Brožík: Císař Ferdinand I. na Pražském hradě mezi svými umělci (1901)Autor: Archiv

Alois Kalvoda (1875–1934)

Uznávaný český malíř-krajinář a grafik pocházel z chudé rodiny. Vystudoval malbu u profesora Julia Mařáka a roku 1900 si otevřel soukromou malířskou školu v Praze na Vinohradech. Výnosy v roce 1918 investoval do koupě zámku Běhařov na Klatovsku, kde pak pořádal letní malířské kurzy pro krajináře.

Alois Kalvoda: Na břehu rybníka (1900)Alois Kalvoda: Na břehu rybníka (1900)Autor: Archiv

Alfons Mucha (1860–1939)

Velký český malíř období Art nouveau se stal úspěšným a movitým téměř přes noc, díky divadelnímu plakátu, který si u něj roku 1894 objednala známá herečka Sarah Bernhardtová. Největších úspěchů i zisků Mucha dosáhl komerčním dekorativním uměním, ovšem peníze pak používal na čistě uměleckou tvorbu, například na vznik Slovanské epopeje.

Alfons Mucha: Madona v liliích (1905)Alfons Mucha: Madona v liliích (1905)Autor: Archiv

Zdeněk Hajný (1942–2014)

Populární český malíř, grafik a psycholog se proslavil snovými psychotronickými a esoterickými kompozicemi na téma jiných světů nebo života po životě. Protože umělci už od 19. století nejsou závislí na zakázkách od králů, šlechty a církve, musí se starat o uplatnění své tvorby jinak. Zdeněk Hajný v roce 1994 založil Galerii Cesty ke světlu, která vystavuje jeho obrazy. Žádaná díla jsou často vystavována i jinde, rovněž jsou publikována formou kalendářů, plakátů a knižních publikací.

Zdeněk Hajný: Světlo stvoření (2000)Zdeněk Hajný: Světlo stvoření (2000)Autor: Archiv