Velvyslanci se letos koncem srpna již tradičně sešli v Praze v Černínském paláci.Autor: MZV ČR

Obsazování velvyslaneckých postů rezonuje v polistopadové éře s různou intenzitou. Nejčastěji jsou zpochybňovány nominace kandidátů s politickou minulostí či lidí působících v české diplomacii ještě před sametovou revolucí.

Diplomacie se po roce 1989 budovala prakticky od základů. Leitmotivem polistopadových změn byla snaha zbavit se zkompromitovaných komunistů a spolupracovníků StB. V diplomacii byl tento krok o to naléhavější, že se odehrával na pozadí zahraničněpolitické reorientace. Hon na čarodějnice však nenastal a někteří zaměstnanci ministerstva zahraničí, disponující dříve stranickými knížkami a diplomem z elitní sovětské diplomatické akademie MGIMO, zůstali na svých postech. Nyní jejich počet roste a nejsou přitom vysíláni do bezvýznamných destinací.

Autor: Dotyk

Boj o jmenování

Po zvolení prezidenta Miloše Zemana v roce 2013 vzbudila debata ohledně jmenování velvyslanců silné emoce. Ústava dává prezidentovi pravomoc jmenovat a odvolávat velvyslance, čehož Zeman hodlal využít naplno. Dostal se do konfliktu se svým protikandidátem z druhého kola a ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem. Dosavadní zvyklosti, podle nichž klíčovou roli ve výběru kandidátů hrálo MZV, chtěl Zeman změnit – nikoliv je dodržovat. Dlužno dodat, že oba předchozí prezidenti svých pravomocí rovněž využívali.

Prezidentovými nejvýraznějšími nominacemi byli Vladimír Remek a Livia Klausová, kteří jej podpořili v prezidentské kampani. Nebyli však přijatelní pro část veřejnosti a politické reprezentace. Ke sporu mezi prezidentem a MZV, který vedl k zablokování procesu jmenování velvyslanců na několik měsíců, se vyjadřovali mnozí politologové a ústavní právníci. Převládající názor o tom, kdo hraje v procesu prim, však dodnes neexistuje.

Zamrzlá situace se vyřešila až s nástupem Rusnokovy „prezidentské" vlády v létě 2013. Zatímco Bohuslav Sobotka sestavoval koaliční vládu po volbách na podzim 2013, otázka jmenování velvyslanců se objevila znovu. Ministrem zahraničí se měl stát Lubomír Zaorálek známý svým nepříliš dobrým vztahem se Zemanem, proto byli všichni v očekávání, jak se bude situace vyvíjet. Ještě v létě 2014 pak nebyla přibližně šestina velvyslaneckých postů obsazena. Postupně se toto číslo začalo snižovat.


Autor: Dotyk

Složení diplomatického sboru

Od bouřlivého roku 2013 se česká diplomacie stabilizovala. Po třech letech se zdá, že kompetenční spor vyšuměl do ztracena. Od Zemanova nástupu došlo k výměně již 80 % velvyslanců a převážná většina z nich byla jmenována až za Zaorálka. Mezi Hradem a Černínem pravděpodobně zásadní neshody ohledně velvyslaneckých postů nepanují. Pokud se některé vyskytnou, nedochází k jejich medializaci.

Proces stabilizace české diplomacie dosáhl během uplynulého roku svého vrcholu a z celkových 94 velvyslaneckých postů jsou obsazeny všechny s výjimkou velvyslanectví v Paříži, které před krátkým časem opustila velvyslankyně Chatardová, jež nově zastupuje ČR při OSN.

V současnosti Česká republika vysílá dalších osm velvyslanců u mezinárodních organizací a 84 je pověřeno dvoustrannými vztahy. Změny proběhly v posledních dvanácti měsících na 25 postech, nejvíce z nich v Asii. Nejvyšší počet diplomatů vykonává svůj úřad v Evropě, naopak relativně nejřidší zastoupení má ČR v Latinské Americe a Africe.

Nejzajímavější výměnou posledního roku je střídání absolventa MGIMO Libora Sečky, který z Pekingu zamířil do Londýna. V Číně byl vystřídán jiným absolventem proslulé sovětské akademie – Bedřichem Kopeckým. O jeho jménu panovaly určité pochybnosti vzhledem k osobní historii před rokem 1989. Nakonec se tyto „potíže" bez většího zájmu médií vyřešily a Kopecký vyrazil do Číny, jež je, jak se zdá, jednou z priorit Zemanovy i Zaorálkovy zahraniční politiky.

Nejčerstvějším přírůstkem na seznamu ambasád vedených předlistopadovým kádry je severokorejský Pchjongjang, který přibyl k velvyslanectvím v Arménii, Jordánsku, Litvě, Malajsii, Spojených arabských emirátech a v Mexiku. Všichni tito velvyslanci působí na ministerstvu více než dvacet let, ale pět z nich dostalo šanci teprve po Zaorálkově nástupu.

Podíl velvyslankyň se ovšem během sledovaného období nezvýšil, je jich aktuálně pouze 16. Sociálnědemokratickému ministru Zaorálkovi, jehož strana si zlepšení stavu zastoupení žen na významných postech klade za jeden ze svých cílů, se již zřejmě nepodaří tento nelichotivý poměr výrazně zvrátit. Nepříliš dobře působí i o čtyři roky vyšší věkový průměr českých velvyslankyň oproti jejich mužským protějškům. Ženy v mladším věku dostávají jasnou zprávu: jejich šance stoupat po kariérním žebříčku je omezená.

Autor: Dotyk

Počet nováčků ve velvyslaneckých pozicích vzrostl na necelou polovinu, ale převážně se jedná o kariérní diplomaty, z nichž naprostá většina působí na ministerstvu déle než deset let. Mezi nováčky lze tedy s výjimkou Zemanových chráněnců a absolventů MGIMO obtížně hledat nějaká kontroverzní jména. Neroste počet politických kandidátů, ten se naopak snižuje. Z pouhých sedmi lidí, kteří přišli na MZV z politických funkcí, se jedná o několik starostů menších měst. Významnější politici by se tedy dali spočítat na prstech jedné ruky.

Patrný je pokrok v rychlosti zveřejňování velvyslaneckých životopisů na webových stránkách, ačkoliv však nelze říci, že by kvalita poskytovaných informací byla srovnatelná. Sdílnost některých velvyslanců ohledně jejich minulosti či kvalifikačních předpokladů je malá.
Nejčastěji opomíjenou položkou oficiálních životopisů jsou jazykové schopnosti. Je možné, že chybějící informace zkreslují počet čtyř průměrně zvládnutých jazyků (viz grafika). Bohužel přibližně polovina velvyslanců neovládá ani jeden z úředních jazyků země svého vyslání, což vzbuzuje otázku, do jaké míry se v reáliích dané země orientují. Ze životopisů je také poměrně obtížné v některých případech vyčíst, jaký obor vlastně velvyslanci studovali či jaká byla jejich kariéra před rokem 1989.

Autor: Dotyk

Co se chystá?

Vzhledem k délce funkčního období lze očekávat v následujícím roce výměnu přibližně necelé dvacítky velvyslanců. Je pravděpodobné, že do parlamentních voleb se podaří vystřídat téměř všechny velvyslance. Výjimkou bude zřejmě druhá nejstarší velvyslankyně Eva Filipi, sloužící v Sýrii od roku 2010, která měla kvůli svému věku opustit Damašek do konce loňského roku (stejně jako o několik týdnů starší Livia Klausová Bratislavu). Příslušná novela služebního zákona přijatá v lednu letošního roku však věkové omezení zrušila.

Nejdéle sloužícím velvyslancem je Pavel Vošalík, který zastupuje ČR u Svatého stolce od roku 2008. Nahradit by jej měl ředitel hradního protokolu Jindřich Forejt, ten ale do Vatikánu zamíří až na konci roku 2017. Ředitel hradního zahraničního odboru Hynek Kmoníček odletí pravděpodobně ještě letos na ambasádu v USA, kde vystřídá bývalého ministra zemědělství Petra Gandaloviče za ODS.

V příštích dvanácti měsících by také mělo dojít k obsazení tří (staro)nových pozic – v Íránu, na Kubě a v Senegalu. S prvními dvěma zeměmi udržovala ČR v minulosti vztahy na nižší úrovni z politických důvodů, ale v poslední době došlo k výraznému zlepšení vztahů a MZV má v plánu reagovat na toto oteplení i personálně. Senegal je vnímán v kontextu ekonomické diplomacie jako perspektivní rozcestník do západní Afriky. Hovoří se o tom však již několik let a je otázkou, zda se Dakar nakonec dostane na seznam priorit.

Českou zahraniční službu halí určité mystérium, které nepanuje pouze v oblasti informování o kompetencích českých velvyslanců. Dopátrat se informací o dění na českých ambasádách lze totiž často s velkým zpožděním či prakticky vůbec.

Doufejme, že chystaný zákon o zahraniční službě přinese profesionalizaci a zpřehlednění kvalifikačních kritérií vysílaných diplomatů, nikoliv pouhé zabetonování současné situace.

Nejzajímavější diplomaté

Věra Zemanová

Autor: MZV ČR

Nejzkušenější česká ženská velvyslankyně. Na MZV nastoupila v roce 1992 a hned v roce 1994 se stala velvyslankyní v Uruguayi. Od roku 2000 působila jako velvyslankyně v Mexiku, poté se stala ambasadorkou v Peru. Mezi lety 2010–2011 byla pověřena realizací konference „Žena – ekonomická brána do Afriky". Od roku 2014 působí na své čtvrté řádné misi ve slovinské Lublani.

Robert Kopecký

Autor: MZV ČR

Velvyslanec, který ovládá největší počet jazyků – devět. Aktivní znalost uvádí v případě angličtiny, španělštiny, portugalštiny, slovenštiny, francouzštiny, italštiny a ruštiny, částečnou či pasivní znalost uzbečtiny a bantuského jazyka kimbundu. V pozici velvyslance byl poprvé vyslán do Angoly. V letech 2009–2011 působil v Uzbekistánu. Od června 2016 vede velvyslanectví v Libyi, evakuované z bezpečnostních důvodů do Tunisu.

Ľubomír Hladík

Autor: MZV ČR

Velvyslanec nejdéle sloužící ve službách MZV, kam nastoupil po dokončení studia v roce 1977. Po řadě vyslání na nižších diplomatických pozicích v Latinské Americe působil v letech 1992–1994 jako ředitel odboru Latinské Ameriky MZV. V pozici velvyslance byl poprvé vyslán v roce 2003 do Chile, v roce 2009 po krátké přestávce působil jako velvyslanec v Saúdské Arábii. Od roku 2014 zastupuje Českou republiku v Mexiku.

Libor Sečka

Autor: MZV ČR

Velvyslanec s nejvyšším počtem velvyslaneckých zkušeností. Na MZV nastoupil v roce 1986. Jeho první roční vyslání v pozici velvyslance směřovalo v roce 1999 do Mexika. Poté byl ambasadorem při EU a později v Itálii. Po tříleté přestávce na ústředí ministerstva v pozici vrchního ředitele sekce EU se stal v roce 2009 opět velvyslancem, tentokrát v Číně. Své páté angažmá vykonává od letoška v Londýně.