Historie

Richard Lví srdce: Záhada slavné přezdívky

4. září 2017 četba na 4 minuty
Jezdecká socha Richarda I. Lví srdce před parlamentem v Londýně

Jezdecká socha Richarda I. Lví srdce před parlamentem v Londýně

Foto: volné dílo

Legendární anglický panovník má až nezaslouženě dobrou pověst. Jako vládce za moc nestál, nevěstu mu musela sehnat maminka a přezdívku Lví srdce také nezískal díky chrabrosti. Od jeho narození každopádně uplynulo 860 let.

Pověst o Robinu Hoodovi zná asi každý. Zbojník bojoval proti bezpráví, které se v Anglii rozmohlo poté, co se moci ujal zlotřilý král Jan Bezzemek. Vše se v dobré obrátilo poté, co se z křížové výpravy vrátil Janův starší bratr Richard Lví srdce. Legendy ovšem nelze brát zcela vážně.

Vzpoura proti otci
Robin Hood po Sherwoodu zřejmě neběhal a z hlediska mocichtivosti a popudlivosti si bratři neměli co vyčítat.

Richard se narodil 8. září 1157 v Oxfordu, ale vyrůstal v severofrancouzském Anjou. Už v 16 letech se spolčil se dvěma staršími bratry a vytáhli do boje proti otci Jindřichovi. „Prvorozený Jindřich, Geoffrey a Richard se spojili s francouzským králem Ludvíkem. To králi přidělalo starosti, jaké do té doby nepoznal, a jeho synové mu pak působili bolest až do poslední chvíle jeho života,“ napsal kronikář Gerard z Walesu.

Po rok trvající krvavé řeži král Jindřich ustoupil a jeho synové se dočkali větších pravomocí. Nejmladší Jan se do spiknutí nezapojil nejspíš jen proto, že mu tenkrát bylo teprve osm let.

Král zemřel v roce 1189 a Richard ho jako nejstarší žijící potomek vystřídal. Tři měsíce po korunovaci ale vyrazil na křížovou výpravu do Svaté země.

Princezna Berengaria
Bylo mu už 32 let a nevěsta nikde. Historikové dnes dokonce spekulují o jeho sexuální orientaci. I dobové prameny zmiňovaly že „Richardovy zájmy nesměřovaly k manželství“. Do věci se tedy vložila jeho podnikavá maminka Eleonora Akvitánská. Když král s vojskem zimoval na Sicílii, zjevila se v ležení s navarrskou princeznou Berengarií, kterou mu vybrala za manželku.

Zatímco s otcem neváhal zkřížit zbraně, matce si odporovat nedovolil a Berengaria se připojila k jeho vojsku. O něco později se vzali na Kypru a nakonec doputovali až do Svaté země. V následných bojích se jejich cesty přece jen rozešly a oba se vraceli do Evropy jinudy. Zatímco Berengaria dorazila bez větších potíží, Richard padl v Rakousku do zajetí svých nepřátel a na svobodu se dostal až v roce 1194. S manželkou se znovu setkal patrně až v roce 1195. I poté ho ale zaměstnávaly vojenské výpravy po Evropě, takže manželství zůstalo bezdětné.

Osudným se Richardovi stalo v roce 1199 obléhání hradu Chalus ve střední Francii. Do ramene ho zasáhla šipka ze samostřílu, rána se ošklivě zanítila a král podle všeho zemřel na otravu krve.

Nečekaný nález

Kvůli balzamování museli lékaři vyjmout vnitřní orgány, které byly pochovány nedaleko místa Richardova skonu. Tělo bylo převezeno do kláštera Fontevrault, kde už spočívaly ostatky jeho otce. Zbývalo srdce. Když ho lékaři poprvé spatřili, hned si všimli jeho neobvykle velkých rozměrů. Přezdívka Lví srdce byla na světě.

Orgán podle dobových zpráv uložili v katedrále v Rouenu a dlouho to vypadalo, že jde jen o legendu. V roce 1838 se při archeologickém průzkumu kostela skutečně našla olověná skříňka s nápisem „zde leží srdce Richarda, krále anglického“. Uvnitř nebylo nic jiného než prach, ale v roce 2012 se do výzkumu pustil kriminalistický patolog Philippe Charlier, kterému se přezdívá Indiana Jones ze hřbitova. Už předtím třeba zjistil, že domnělé ostatky Jany z Arku jsou pouhé kočičí kosti.

Z olověné skříňky v Rouenu odebral dva gramy vzorků a potvrdil, že jde o pozůstatky svalové hmoty. Našel i zbytky myrty, kadidla, máty a vápna, tedy látek, které se používaly k balzamování. Ve schránce se největší pravděpodobností skutečně nacházejí pozůstatky pověstného „lvího“ srdce.