Nepřátelé státu

Rittig logiky zbavený

21. únor 2014 četba na 5 minut

Zákon logiky má své neměnné paragrafy. Kupříkladu na korupci, tak jako třeba na nevěru, musí být vždy dva: ten, co dává, a ten, co přijímá. Přičemž ten první se trestného činu obvykle dopouští o chvilku dříve.

Vypadá to jako ve filmu promítaném v kině pozpátku, když česká policie nejdříve sdělí obvinění „zkorumpovaným" (bývalým poslancům za ODS Fuksovi, Šnajdrovi a Tluchořovi) a teprve po tři čtvrtě roce „korumpujícímu" (expremiér a někdejší předseda ODS Petr Nečas). Zdravý rozum dostává na frak i v případě pražského kmotra Ivo Rittiga, kterému bylo sděleno obvinění kvůli údajné legalizaci výnosů z trestné činnosti (čti praní špinavých peněz). Aby však mohl někdo peníze v prádelně vyčistit, musí je nejdříve ušpinit, vydělat nepoctivě, v rozporu se zákony. Na drogách, na prostituci, zbraních atd. To však Rittigovi zatím nikdo neprokázal a je otázkou, zda vůbec prokáže, když vše je řádně smluvně ošetřeno.

Hra o právní stát

Policisté a státní zástupce tvrdí, že Rittigovy „špinavé" peníze pocházejí z pražského Dopravního podniku, vyvedl je ven na provizích za tisk jízdenek. Teď ale zároveň čteme pozoruhodný posudek vypracovaný znaleckým ústavem Equita Consulting, v němž se píše, že Dopravnímu podniku možná žádná škoda nevznikla, jelikož případnou výhodnost či nevýhodnost zakázky nelze s žádnou jinou srovnat. Nic lepšího si Rittigovi advokáti ani nemohli přát. Každopádně i v tomto případě platí, že pokud se nějaký zločin stal, tak se jej v prvé řadě dopustili manažeři Dopravního podniku, kteří dali Rittigovi příležitost k výdělku.

Aby bylo jasno, za normálních okolností bychom byli poslední, kdo se toho člověka zastává. Předlistopadového kriminálníka, veksláka a šmelináře. Už proto, že jsme v minulosti jako první upozorňovali na Rittigovo hanebné propojení s bývalým ministrem dopravy a zemědělství Petrem Bendlem, na jeho vztahy s expremiérem Topolánkem, bývalým ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem, jeho kolegou Pavlem Škvárou či s právníkem Tomášem Jindrou. Přesto si uvědomujeme, že tady už vůbec nejde o Rittiga a 17 haléřů z každé pražské jízdenky, ale o osud právního státu. Nelze staré zlo překrývat novým. I Rittig, člověk s pověstí gangstera, má nárok na spravedlivý proces. Nelze vůči němu postupovat metodou „zavřeme ho, on sám bude nejlíp vědět, za co to dostal", byť v tomto případě existuje vysoká míra pravděpodobnosti, že by k justičnímu omylu nedošlo.

Kdo víc uloví

Policisté usilovně pokračují v lovecké sezoně. V jednom týdnu dělají šťáru v České exportní bance, další na poště, poté mezi úředníky, kteří cizincům legalizují pobyt v Česku. Rittig – jeden den zadržený a druhý zase propuštěný – je tak jen jedním z mnoha, na které teď dopadá „kladivo spravedlnosti". Je to ale zatím hlavně velká demonstrace policejní síly; nechme se překvapit, kolik lidí nakonec bude pozorovat svět zpoza vězeňských mříží. Vzpomínáte si, s jakou pompou byl v roce 2006 na strakonické rychlostní silnici zatýkán příbramský „vládce podsvětí" Jaroslav Starka kvůli údajnému únosu Lamberta Krejčíře? A jaký je výsledek? Jedna velká nula. Starka se nakonec domáhal stamilionového odškodnění. Obdobných případů jsou už možná desítky.

I dnes to vypadá, že zde dva vrchní státní žalobci a dva policejní útvary vedou nějakou neformální soutěž, kdo pochytá více lidí. Je jen otázkou, zda to dělají jen o vlastní vůli, aby jeden pokořil druhého. Asistují jim u toho i média, která ochotně otiskují materiály „uniklé" z policejních spisů. Na presumpci neviny si již nikdo nehraje. Každá doba přináší nějakou společenskou objednávku. Ta dnešní je přímo těhotná touhou po potrestání korupčníků a všech lidí, kteří bohatnou na úkor státu. Je ale paradoxem, že tato doba ve výsledku pohřbívá hlavně politiky, kteří se jako první od korupčních praktik distancovali (Svoboda, Pospíšil, Nečas).

Třeba Rittigův arcikamarád Bendl si dál vesele poslancuje. Do ústraní mizí i novináři, kteří v minulosti rozvířili řadu velkých korupčních kauz. Požírá revoluce vlastní děti? Největším lovcem korupčníků se stává Andrej Babiš. Člověk, který si dříve jako podnikatel před řadou svědků opakovaně stěžoval, kolik poslanců si platí a jak málo práce pro něj dělají. Člověk, který zná i řadu lidí z okolí Ivo Rittiga. Člověk, který dnes opovrhuje érou Václava Klause, přičemž ještě někdy před pěti lety se s ním běžně scházel v útrobách privátního tenisového klubu v pražských Záběhlicích. Je to divná doba. Doba, která postrádá logiku.