Utajovaná „reforma" elitních policejních orgánů, připravená na policejním prezidiu nejspíš na objednávku ministra vnitra za ČSSD Milana Chovance, pronikla na veřejnost minulý týden – a během pár dní vyústila v debatu, zda kvůli sporu o ni vydrží vládní koalice. O co se v reformě hraje, proč ji tak odmítá významná část policie i státních zástupců a proč je tak zpolitizovaná? Týdeník Dotyk analyzuje tyto klíčové otázky.

Neřízená střela Šlachta

Většina médií, mnozí politici i státní zástupci prezentují záměr ministra vnitra prvořadě jako snahu odstranit konečně z čela Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) jeho šéfa, plukovníka Roberta Šlachtu. Ten se stal v posledních letech pro většinu veřejnosti i část komentátorů symbolem policisty, který se nebojí mocných a jde i do případů, kde může počítat s obrovským politickým protitlakem (kauza Jany Nagyové – nyní Nečasové, kauza Vidkun).

Když vyšlo najevo, že ministr Chovanec hodlá ÚOOZ de facto rozpustit a podřídit jakési Národní centrále boje proti organizovanému zločinu, Šlachta kvůli obavám ze ztráty nezávislosti „podle očekávání" rezignoval.

Faktem je, že policie nemůže stát na jednom jediném muži. Brzdit kvůli jednotlivci systémovou reformu by bylo nesmyslné. Zároveň je však skutečností, že Šlachtovi se podařilo za poslední léta vytvořit si co možná nezávislou pozici – a ačkoliv veřejně samozřejmě každý z politiků tuto nezávislost policie opěvuje, ve skutečnosti se titíž politici bojí nezávislé policie jako čert kříže. Fakticky tedy likvidace takové neřízené střely vyhovuje všem, od opozičních pravicových partají (kvůli kauze Nečasové) přes ČSSD (aféra Vidkun) až potenciálně po Babišovo ANO (o kauzách ÚOOZ více Dotyk 22/2016: Aféra Nagygate 3 roky poté). Napříště to zkrátka nebudou nějací nekontrolovatelní vyšetřovatelé, ale na policejní prezidium pevně napojená „centrála", která už zchladí případné horké hlavy...

Pelikán kontra Chovanec

Chovancův záměr eliminovat vliv ÚOOZ lze ale číst zároveň – a možná dokonce především – jako snahu postavit se právě hnutí ANO. V českých poměrech je „nezávislost" vyšetřovatelů chápána zhruba následovně: když si ANO prostřednictvím svého ministra spravedlnosti Roberta Pelikána hodlá vytvořit nový superútvar ze státních zástupců, kteří případy dozorují – tak my, sociální demokraté, do toho Andreji Babišovi musíme hodit vidle.

Ať má ANO své „superzástupce" – sociální demokraté vládnou vnitru, a tak si udělají takové policejní útvary, na nichž si klidně můžou státní zástupci vylámat zuby. Je jasné, že systém vyšetřování, kdy státní zástupce ze zákona řídí detektivy, musí fungovat při spolupráci obou složek. Zjevné zpolitizování systému, jehož jsme svědky (přičemž se ANO i ČSSD zaklínají záměrem řešit vše jen věcně a z politizace obviňují jen protistranu), je pro práci vyšetřovatelů zhoubné.

Amatérská reforma

Zajímavou otázkou je, proč vyrukoval ministr vnitra s reformou až tak provokativně amatérsky. Oficiální verze samozřejmě zní, že ji nezávisle připravili odborníci policejního prezidenta Tomáše Tuhého, konkrétně jeho náměstek Zdeněk Laube. Ten byl mimochodem podle informací médií pracovníkem Státní bezpečnosti.
Ministr Chovanec, jehož podpisem reforma začne platit, ji přitom dopředu neukázal ani klíčovým policistům v čele se Šlachtou, ani státním zástupcům v čele s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, ani koaličním partnerům.

Náměstek ministra vnitra pro kriminální policii a vyšetřování Zdeněk Laube, autor policejní reformy.

Formálně argumentuje ministr tím, že jde o ryze odbornou záležitost v kompetenci policie. Ale pokud není ministr vnitra absolutní politický a profesní ignorant – a zdá se, že není –, pak vysvětlení jeho doposud tak amatérského přístupu k reformě je jediné: cílem bylo vyprovokovat jak Šlachtu (zdařilo se dokonale, nejspíš právě i díky Laubeho angažmá), tak státní zástupce i Andreje Babiše k emotivním reakcím, ukázat, že ČSSD se umí postavit hnutí ANO. Tato část akce se povedla.

Systém v rozkladu

Mocenské hrátky jdou leckterým politikům skvěle, jenže v pozadí se skrývá reálný průšvih, totiž rozložený vyšetřovací systém. Už dlouhou dobu se například ví, že z jiné elitní policejní složky – Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) – zřejmě unikaly příliš snadno informace. Tomuto útvaru dokonce příslušný státní zástupce odebral kauzu kontroverzního právníka Petra Sisáka a svěřil ji krajským policistům! (O kauze Sisák více viz Dotyk 4/2016: Veřejný nepřítel).

Šlachtův ÚOOZ zase dostal k šetření věci, které by standardně měla vyšetřovat Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Jenže vzájemná nedůvěra mezi klíčovými policejními útvary vede k zmíněným nestandardním a bezprecedentním postupům.

K tomu přidejme ještě fakt, že státní zástupci si nyní pozvali na kobereček i tvůrce reformy, policejního prezidenta s jeho náměstkem, aby se jim zpovídali ze svých záměrů... Kocourkov hadr (viz Jan Vučka: Komedie kolem ÚOOZ). Jestli ministr vnitra přispěl k nastolení pořádku právě eliminací Roberta Šlachty, který se dle posledních průzkumů těšil důvěře veřejnosti i svých podřízených, je sporné. Mnohem důležitější ale je, jak a zda vůbec se ministerstvu vnitra prostřednictvím „nezávislého" policejního prezidenta podaří vytvořit fungující strukturu elitních vyšetřovatelů. A to zase není možné bez spolupráce s reformovanou strukturou státních zastupitelství čili i politické spolupráce ČSSD a ANO.

Zatím se zdá, že k nějaké dohodě mají obě hlavní politické strany velmi daleko. V politice je ovšem možné všechno – a to je vlastně ještě další úskalí. Je totiž docela možné, že nakonec bude nové reformované „státní superzastupitelství" bez problémů spolupracovat s novou reformovanou policejní Národní centrálou. A to hezky pod společnou kontrolou politiků. My budeme jen vzpomínat, jak kdysi nějaký bláznivý „srdcař" Šlachta nedbal rad stranických sekretariátů...