Před lety byl finančním ředitelem nejziskovější firmy vlastněné Andrejem Babišem, německé chemičky SKW Piesteritz, vystavěné na okraji slovutného Lutherova města Wittenberg. Dnes Rastislav Jansík svému někdejšímu chlebodárci nemůže přijít na jméno, byť mají oba slovenský původ. Práci pro současného českého ministra financí a šéfa hnutí ANO označuje za nejhorší zkušenost ve svém dosavadním životě. Stěžuje si především na některé „Babišovy lidi" – kvůli jejich údajným nevybíravým metodám chování a řízení. „Nikdy předtím a nikdy potom jsem nic takového nezažil," prohlašuje pro týdeník Dotyk Jansík, který ve východoněmecké fabrice pracoval přes tři roky.

Po roce 2006 ji opouštěl za situace, kdy se dva tehdejší spolumajitelé a dlouholetí přátelé, Andrej Babiš a Andreas Zivy – ten druhý reprezentoval švýcarskou rodinnou firmu Ameropa –, překvapivě rozešli. Švýcaři, obchodující celosvětově s hnojivy a obilím, svůj podíl odprodali právě Agrofertu.

Žaludek na vodě

Málokdo ale ví, co přesně rozchodu předcházelo. Jansík tvrdí, že rozluka nebyla rozhodně pokojného charakteru, a toto všechno se odehrálo „pod neuvěřitelně silným psychologickým nátlakem, který neobyčejně slušný člověk, jakým vždy byl Andreas Zivy, nemohl dlouho vydržet" . Babiš si totiž v roce 2005 do vedení firmy přivedl jistého Rüdigera Gesericka – manažera původem z Hamburku, s velmi ostrými lokty a razantními metodami řízení –, jenž se posléze stal generálním ředitelem. Právě ten měl prý v pozici topmanažera vyvinout onen nestandardní nátlak na švýcarského spolumajitele, ale i další lidi z managementu.

„Gesericka jsem poznal jako člověka, který si libuje v terorizování lidí. Používal rafinované metody denunciace, podpásové urážky, mobbing i bossing. Tohle nikdo dlouho nevydrží, chodit každý den do práce s žaludkem na vodě. Já jsem to nevydržel, ani miliardář Zivy, tehdy člen dozorčí rady, to nakonec nevydržel."

„Geserick byl neustále proti němu, psal mu i velmi útočné e-maily. Cokoliv Zivy na dozorčí radě řekl, Geserick, ovládaný Babišem, zpochybnil a postavil se proti němu. Když Zivy navrhl, že by něco mělo být bílé, on naschvál prosazoval černé," popisuje Jansík svým pohledem, jak k „rozvodu" obou akcionářů došlo a proč se nakonec Andreas Zivy rozhodl „hodit ručník do ringu a svůj podíl prodat". V této vypjaté firemní atmosféře dokonce prý jeden z manažerů východoněmecké chemičky, jistý pan Adler, spáchal sebevraždu oběšením.

Jsou to jen samé lži

Jansík se rozhodl kandidovat v pražských komunálních volbách za uskupení vedené odstoupivším lídrem Babišova hnutí Janem Kaslem. Sdílí s ním prý stejné názory a podobné negativní zkušenosti. Dává toto všechno jako názorný příklad, jaké nesmlouvavé metody je miliardář Babiš připraven použít, pokud se chce něčeho zmocnit, v politice i v byznysu.

„On není zvyklý se dělit o kořist, chce všechno jen pro sebe a je klidně schopen odkopnout i lidi, kteří mu dříve tolik pomohli," nebere si servítky Jansík a připomíná i to, že rodina Andrease Zivyho s Babišem dlouhá léta úzce kooperovala.

Týdeník Dotyk se Andreje Babiše dotazoval, zda byl rozchod akcionářů v SKW Piesteritz skutečně tak bouřlivý a ovlivněný údajným psychologickým nátlakem ze strany generálního ředitele Gesericka. Chtěl taktéž vědět, zda se skutečně s majitelem švýcarské firmy Ameropa rozešel ve zlém a už se nestýkají. Babiš se nakonec ve své písemné odpovědi o Geserickovi vůbec nezmínil, ale označuje popis události – jak ji týdeníku Dotyk prezentoval Jansík – za lživý. Odmítá, že by mezi ním a Ameropou došlo k nepřátelskému rozchodu.

„Je to nesmysl. O prodeji vyjednával můj kolega Jan Kadaník, který mimochodem následně do koncernu Ameropa odešel a dnes je jejím nejvyšším šéfem. Občas si píšeme a podporuje mě v hnutí ANO," předkládá Babiš údajné důkazy o pokračujících dobrých vztazích se švýcarským koncernem. S jeho šéfem Andreasem Zivym se Babiš podle vlastních slov seznámil na samém počátku devadesátých let po svém návratu z několikaleté obchodní mise v Maroku.

Nenarušení dobrých vztahů se český byznysmen a vicepremiér snaží doložit i tím, že nedávno mu k šedesátinám blahopřála i Manuela Bobirnac z managementu Ameropy. A nakolik se ještě stýká přímo s majitelem Andreasem Zivym a udržuje s ním kontakty? „Nestýkám se s žádnými partnery Agrofertu. Kdybych to dělal, tak by český Matrix zase řval, že mám střet zájmů," reaguje poněkud vyhýbavě, ale zároveň podrážděně Babiš.

Přitom se spekuluje, že právě rodina Andrease Zivyho mohla být i oním tajemným švýcarským investorem, který současnému českému miliardáři v roce 1995 dopomohl Agrofert ovládnout. I proto, že právě Ameropa byla později po jistý čas oficiálním spolumajitelem dnes obřího českého koncernu.

Sám Babiš tento klíčový moment ve svém byznysu nikdy neosvětlil, vždy mluvil o výpomoci jistých spolužáků, s nimiž v době svého mládí ve Švýcarsku studoval střední školu. Tímto spolužákem velmi pravděpodobně Zivy nebyl, byť je pouze o několik měsíců mladší. Dle svého životopisu totiž studoval v Basileji, kdežto Babiš v Ženevě. Pregnantní a přesvědčivé osvětlení oné švýcarské výpomoci ovšem zatím nikdo nepředložil.

Zrazená důvěra

Týdeník Dotyk se v těchto záležitostech snažil získat odpovědi i od Andrease Zivyho, ale švýcarský byznysmen na zaslaný e-mail s několika otázkami ohledně jeho spolupráce i rozchodu s Babišem vůbec nereagoval.

Bavit se o vývoji vztahů mezi Ameropou a Agrofertem pro týdeník Dotyk výslovně odmítl i již zmíněný Jan Kadaník, mezinárodně uznávaný manažer. Je to pochopitelné. I pro něj je to svým způsobem citlivá záležitost. Kdysi byl v Babišově firmě ředitelem pro strategii, byl také klíčovou osobou při ovládnutí chemičky SKW Piesteritz, ale v roce 2007 (po rozchodu akcionářů ve východoněmecké fabrice) se i on s Babišem rozloučil a přešel právě do skupiny Ameropa, tedy k Zivymu. Nyní dokonce celou švýcarskou firmu, zaměstnávající po celém světě téměř 5000 lidí, řídí z pozice generálního ředitele.

Pro Rastislava Jansíka, bývalého manažera SKW Piesteritz, ovšem zůstává východoněmecký příběh v mnoha směrech ukázkovým dokladem Babišových podnikatelských metod i stylu chování. Současnému vicepremiérovi například vyčítá, že není schopen udržet důvěrné informace. A opět vzpomíná na své zážitky z chemičky.

„Jednou mi Babiš volal asi v jedenáct hodin večer, chtěl po mně, abych mu sdělil svůj názor na Gesericka. Popravdě jsem mu vše vyložil, co tam ten člověk dělá, jak neseriózně se dokáže chovat k některým zákazníkům, k dodavateli zemního plynu. Druhý den ráno jsem byl doslova konsternován, když všechno z našeho telefonátu už věděl samotný Geserick a zaútočil proti mně," popisuje Jansík. „Před Babišem nemůžete nic říct, protože je schopen to okamžitě použít proti vám," myslí si o jednom z nejmocnějších politiků a byznymenů v Česku.

Ať už je ale pravda jakákoliv, jedno je jisté – pro českého vicepremiéra dnes východoněmecká chemička představuje zlatý důl a také moderní, vysoce efektivní provoz s kvalitní výzkumnou základnou. Může jej dávat všude na odiv.

Však i v Německu je podnik uznávaný, stejně jako jeho „drsný" šéf Geserick, který jej dodnes řídí. Dokonce v roce 2012 byl tomuto Babišovu topmanažerovi udělen Spolkový kříž za zásluhy. Můžeme si tedy o tomto příběhu myslet cokoliv, ale všude na světě platí, že účel světí prostředky.