Safari pro impotenty

13. říjen 2016 četba na 8 minut

Foto: Shutterstock/Volodymyr Burdiak

Každý den lovci a pytláci zastřelí na sto slonů. Některá velká divoká zvířata jsou na pokraji vyhynutí, jiná už známe jen z fotografií. Důvodem je touha po adrenalinovém zážitku z lovu, byznys s produkty údajně zlepšujícími potenci nebo slibujícími nevšední kulinářský zážitek. V kauzách s kontroverzním a v některých případech zřejmě i nelegálním lovem figurují i Češi.

Ještě koncem minulé dekády byl trh s rohy nosorožců určen hlavně pro výrobu přípravků údajně zlepšujících mužskou potenci nebo třeba k potlačení kocoviny. Cena rohů však prudce vylétla nahoru v roce 2009, kdy se z Vietnamu rozšířila zpráva tvrdící, že si jistý tamní ministr vyléčil užíváním prášku z nosorožčích rohů rakovinu jater.

Byl to stejný nesmysl jako se zvýšením potence a dalšími jakoby „zázračnými" účinky, ale lidská hloupost je hluboká jako africký prales. Odstřel velkých zvířat především v Africe pokračuje přesto, že většina civilizovaného světa na zázračné léky nevěří a ochrana přírody je populární i mezi řadou politiků a byznysmenů. Vždycky se najde někdo, kdo si chce buď na lovecké safari pozvednout své ego, nebo užitím údajného všeléku zvednout aspoň jistou část těla…

Střelci přitom míří především na legendární „velkou pětku" afrických zvířat: lva, levharta, buvola kaferského, nosorožce (více ceněný byl nosorožec dvourohý) a slona.

Afričtí nosorožci mají smůlu – jsou zabíjeni pytláky i lovci trofejí.Afričtí nosorožci mají smůlu – jsou zabíjeni pytláky i lovci trofejí.Autor: Shutterstock/Johan Swanepoel

Zakažte jí Afriku!

Téma lovu velkých zvířat se přitom týká i Čechů. Nedávno si například vysloužila mezinárodní pozornost Michaela Fialová, mladá lovkyně zvířat původem z Litoměřicka. Dnes stále populárnějším stylem – totiž k čertu s korektností – vykládala do médií, jaký má ze střílení afrických zvířat požitek, že komerční lov je pro chudé státy černého kontinentu vlastně ekonomicky výhodný a chrání i samotnou zvěř a zároveň si člověk přece musí přiznat, že koneckonců i ten řízek k obědu vzniká na jatkách…

Ochránce zvířat dráždila atraktivní střelkyně zvířat i fotografiemi, z nichž se usmívá nad skolenými úlovky. „Zakažte jí jezdit do Afriky!" hlásala pak jedna z petic, které podepisovalo několik desítek tisíc lidí i za hranicemi Česka.

Zdánlivě nepředpojaté názory, jimiž Michaela Fialová – zřejmě spíš ve snaze se mediálně zviditelnit – zasypávala veřejnost, ovšem odborníci vyvracejí.

Tzv. „wildlife industry" je dnes doménou především v Jihoafrické republice, kam míří skoro devět z deseti lovců.

Například Pavla Říhová z oddělení mezinárodní ochrany biodiverzity a CITES na České inspekci životního prostředí v reakci na webu Ekolist.cz připustila, že na začátku 20. století byli lovci první, kdo inicioval vznik chráněných území v Africe. V průběhu 80. let se pak ve více zemích ukázalo, že dobře organizovaný trofejový lov může mít pozitivní vliv i na ochranu zvířat v dané oblasti. Zároveň se však objevila spousta problémů, které jsou s těmito aktivitami spojené a současný ochranářský přínos lovu přinejmenším zpochybňují.
Trofejový lov je povolen ve 23 zemích subsaharské Afriky, účastní se ho na 18 500 klientů ročně, kteří přinášejí zisk kolem 200 milionů amerických dolarů.

Tato tzv. „wildlife industry" je dnes doménou především v Jihoafrické republice, kam míří skoro devět z deseti lovců. Je to i kvůli legislativě – vlastnictví divokých zvířat tam bylo už před několika desítkami let spojeno s vlastnictvím půdy. Majitelé pozemků si tudíž de facto mohou se zvířaty dělat, co chtějí. Svého času organizovaná lovecká safari skutečně znamenala pro zvířata určitou ochranu, protože majitelé se dobře starali o to, aby klienti měli co střílet.

Jenže i Jihoafrická republika se nyní snaží změnit svou image země zaslíbené pouze střelcům. A důvody mohou být opět ekonomické. Jak upozornila Pavla Říhová, ekoturistika a fototuristika nakonec přinese větší zisk a více pracovních příležitostí pro místní než trofejový lov. Expertka pro srovnání například uvedla, že organizace Tanzanian National Parks měla jen z návštěvníků dvou věhlasných chráněných oblastí Serengeti a Ngorongoro ročně příjem 11 milionů USD, zatímco tržby z lovu v celé Tanzánii přinesly o půl milionu dolarů méně.

Česká spojka?

FOTOGALERIE

Dvorská zoo nabízí jedinečné projížďky po Africkém safari mezi stády antilop, zeber a pakoňů. Do safari mohou návštěvníci vyrazit ve speciálních zoo vozidlech nebo ve vlastním autě. Josef Vágner, jeden z nejvýznamnější ředitelů dvorské zoo, dokázal ze svých afrických expedic dopravit do tehdejšího Československa přes 2000 zvířat. Dovezená zvířata, zejména kopytníci, dala základ jedinečným královédvorským chovům. Samice Deborah, která byla do rezervace Mkomazi v Tanzanii převezena v roce 2009 ze Zoo Dvůr Králové, se svými dvěma mláďaty Hillou (vlevo, 2011) a Tunu (vpravo, 2014). Otcem obou mláďat je Jamie, který pochází rovněž ze Zoo Dvůr Králové.

Ceny za odstřel se různí – levnější jsou „problémová" zvířata, která by místní ranger stejně musel utratit, například nebezpečný lev napadající lidi. Ceny slabších kusů lvů se pohybují zhruba na úrovni 12 000 eur (cca 324 tisíc korun), za pěkného trofejního lva ale už klient dá v přepočtu minimálně milion korun.

Nejdražší jsou nosorožci, které je legálně povoleno střílet jen zcela výjimečně. Například ve Spojených státech před časem vydražili za asi 300 tisíc dolarů možnost odlovu starého nosorožce. Výherce dražby ale musel jet na safari s bodyguardem, protože mu američtí ochránci přírody údajně vyhrožovali smrtí.

Právě s nosorožci je spojena i další česká stopa související s kontroverzními africkými loveckými safari. Týká se Ivana Višňáka, nejprve vysokého státního úředníka, pak podnikatele.

Ivan Višňák před více než deseti lety skončil na postu sekčního šéfa na Pozemkovém fondu (dnes Státní pozemkový úřad). Stejně jako tehdejšího ministra zemědělství Petra Zgarbu ho smetla aféra související s údajným čachrováním s pozemky v řádu miliard korun.

Nejdražší jsou nosorožci, které je legálně povoleno střílet jen zcela výjimečně.

Poté o něm nebylo delší dobu slyšet, až se náhle vynořil jako majitel údajně velmi prosperující farmy v Jihoafrické republice. Tisk spekuloval o tom, kde na ni vzal peníze, sám podnikatel se zmiňoval o splněném snu. Už jeho otec byl myslivcem a lov zvěře si zamiloval také rodinný přítel, majitel agrární velkofirmy Agro Měřín Gabriel Večeřa. To vše zřejmě ovlivnilo Višňákův podnikatelský záměr, a tak nabízel na interentových stránkách na své farmě Limpona u Johannesburgu ubytování pro klienty, lov zvířat a třeba i prodej diamantů.

Už před několika lety ovšem česká média zaznamenala, že na webu tahle reklama skončila.

Nyní týdeník Dotyk zjistil, že jméno Ivana Višňáka figuruje v obsáhlé zprávě organizace The Global Initiative against Transnational Organised Crime, vydané letos v červnu v Ženevě. Autor Julian Rademeyer se věnuje kauze s nelegálním lovem nosorožců kvůli jejich rohům. Figurovali v ní údajně také lidé z Česka, Vietnamu či Polska, někteří jako tzv. bílí koně, když zakázaný lov nosorožců se měl konat pod pláštíkem normálních safari. Zmíněná zpráva uvádí, že někteří lovci se v letech 2010–2013 zdržovali také na Višňákově farmě Limpona.

Celý organizovaný nelegální lov nosorožců, popisovaný ženevskou organizací, je už také předmětem soudního řízení. Týdeník Dotyk se pokoušel kontaktovat Ivana Višňáka s dotazem na jeho roli v kauze, ale neúspěšně. V samotné zprávě je citována Višňákova manželka Jana, která odmítla domněnku, že někteří lovci spojení s farmou mohli figurovat v nelegálním lovu.
Každopádně na to, jak je středoevropské Česko malé, má s děním kolem velkých zvířat v Africe překvapivě mnoho společného. Ať už pozitivně jako v případě zakladatele zoo-safari ve Dvoře Králové Josefa Vágnera, nebo v jiných případech, souvisejících se sporným byznysem…

Autor: Dotyk