Revoluce v dopravě

Samořídicí auta: otázky a odpovědi

19. červen 2015 četba na 5 minut

Foto: redakce

Auta bez řidiče už zdaleka nepatří do kategorie sci-fi, přesto stále vyvolávají velké emoce. Týdeník Dotyk přináší odpovědi na nejčastější otázky, které se v souvislosti se samořídicími vozy objevují.

Nikoho nepřekvapilo, že se na program nedávného výročního setkání akcionářů Googlu s vedením společnosti dostala samořídicí auta. Debata o tom, nakolik jsou bezpečná a jaká potenciální rizika či naopak výhody svým uživatelům přinášejí, se totiž znovu otevřela, když Google v minulém měsíci zveřejnil podrobnosti o dopravních nehodách, v nichž auta figurovala. Kdy se automobily, které nepotřebují řidiče, dostanou na trh, je otázkou. Nejčastěji zmiňovaným termínem je rok 2020, tedy sotva 15 let poté, co jejich vývoj začal. Na kalifornské silnice ale už vyjely první testovací modely. Zařazení automobilů do veřejného provozu ovšem rozvířilo veřejnou debatu a znovu přineslo celou řadu (více či méně nových) otázek. Týdeník Dotyk vybral 5 nejčastějších a pokusil se na ně najít odpověď.

Kdo je zodpovědný za dopravní nehodu?

Výrobce aut? „Řidič"? Programátor? Když se auto dostane do situace, kdy je nehoda nevyhnutelná, mělo by si vybrat, kam nabourá? Co se stane, když při nehodě zahyne člověk? Podle 1. zákona robotiky nesmí robot „ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo", nikde se ale již nepíše, podle jakých kritérií by se měl rozhodnout v případě, že újma na zdraví některého člověka je jistá. Mělo by auto za každou cenu bránit „svého" člověka, nebo minimalizovat počet obětí dopravní nehody i za cenu jeho obětování? Mělo by auto při „výběru oběti" zvažovat třeba její věk?

Na první pohled to zní krutě, na stranu druhou je tomuto dilematu v současnosti při krizové situaci vystavován člověk, následky pak v extrémních případech bývají posuzovány u soudu. Jenže tomuto rozhodnutí není možné se nijak vyhnout, dokud nebudou všechna auta plně automatizována a oddělena od pohybu pěších osob. Problémem ani tak není finální rozhodnutí, jako jeho delegování na stroj – fakt, že autu nepřímo povolíme (v extrémní situaci) zabít člověka.

Je možné samořídicí auto „hacknout"? Co se s tím dá dělat?

Přesto, že mají samořídicí auta spoustu výhod, nesmíme zapomenout na možnost kybernetického útoku. Auta budou pravděpodobně fungovat prostřednictvím připojení k internetu. Možnosti „hacknutí" systému proto nejsou zcela nereálné. Stejně jako lze přetížit a zablokovat velkými objemy dat webovou stránku, mohou stejným útokům čelit také auta. Útočníci by mohli vytvořit třeba umělé dopravní zácpy a blokovat tak některé dopravní tahy. Faktem ale zůstává, že každé auto je autonomní systém, takže je nepravděpodobné, že by se někomu podařilo zaútočit na větší množství aut najednou.

Další možností ataku je přeprogramování a elektronický „únos" auta – to by svého majitele místo zamýšleného cíle dovezlo tam, kam si přeje útočník. Řešením je, stejně jako u podobných zařízení, integrovaný bezpečnostní systém. Pro případy elektronického únosu pak třeba hardwarové tlačítko „stop", jímž by uživatel mohl v případě potřeby auto zastavit.

Budeme se cítit bezpečně? Čeho se nejvíce bojíme?

Studie zveřejněná americkou finanční společností NerdWallet ukazuje velké rozdíly v přístupu k samořídicím autům mezi muži a ženami. Zatímco jen 37 % mužů přímo zpochybňuje bezpečnost těchto aut, u žen je to celých 55 %. Druhým, možná ještě zajímavějším ukazatelem byla ochota posadit do samořídicího auta dítě, resp. nechat dítě samotné odvézt samořídicím autem ke kamarádovi. Zatímco přímo vyjádřila obavy z bezpečnosti jen menšina dotázaných, tuto možnost více než tři čtvrtiny lidí odmítly. Pouze 6 % lidí s nápadem souhlasilo.

Do jaké míry umí auto skutečně nahradit člověka-řidiče?

Kromě toho, že auto dokáže „číst" dopravní značky, sledovat provoz a samostatně se navigovat, muselo se naučit operovat také s celou řadou vjemů a situací, které nejsou zcela jednoznačné.

● Umí rozlišit zhasnuté a blikající majáky policie a zachovat se podle dané situace.
● Učí se rozeznávat obvyklá gesta dopravních policistů.
● Ví, že pták z cesty s velkou pravděpodobností stihne odletět, a tak a priori nezastavuje.
● Ví, že se cyklisté obvykle drží u kraje silnice a běžci na chodníku.
● Ví, že lidé vždy nedělají správná rozhodnutí, a počítá s tím (chodci na přechodu na červenou apod.).

Kolik bude auto stát?

Stejně jako u každé nové technologie, i v případě samořídicích aut se s napětím očekává, jaká bude jejich prodejní cena. „Můžeme mít k dispozici nejlepší technologii na světě, ale když si ji nikdo nebude moci dovolit koupit, nikdo si ji neužije," říká Joshua Schank, ředitel neziskové organizace Centrum pro dopravu Eno, která se zabývá zlepšováním dopravní infrastruktury.

Oficiální informace o plánované ceně zatím k dispozici nejsou, vůz je přece jen teprve v testovacím provozu. Výše zmíněný průzkum společnosti NerdWallet ovšem ukázal, že více než polovina amerických spotřebitelů by za samořídicí automobil nebyla ochotna připlatit ani dolar (proti ceně „klasického vozu"), pouze 6 % by pak za tuto technologii zaplatilo i více než 10 000 dolarů.