"V roce 2014 jsme začali pracovat na velkém projektu týkajícím se stejnopohlavních rodičů s dětmi. Tyto rodiny pociťovaly velkou potřebu se někde potkávat a sdílet zkušenosti. Projekt trval více než rok, vznikla tak studie Duhové rodiny ve stínu státu. Rodiny, které se na ní podílely, se scházejí doteď. Přidávají se k nim další. Děti se díky tomu dozvídají, že tento model rodiny je ve společnosti zastoupen víc, než si myslí," uvedla Skřivánková k prezentaci nové studie "Sešívané rodiny: nový život zevnitř i z venku", která dál rozvíjí dané téma.

Na tiskové konferenci představující tuto studii vystoupily i dvě dcery z jedné takové rodiny, a to společně se svou matkou, jež se rozvedla s manželem a začala žít se svou partnerkou.

Rozvod zlepšil vztahy

Šestnáctiletá Kateřina a dvacetiletá Veronika vyrůstaly původně v heterosexuální rodině, jejich maminka Jana ale prožívala současně vztah s partnerkou Micky. Rodině svou partnerku představila nejdřív jako kamarádku. Ta se pak začala účastnit některých společných víkendových aktivit a rodinu často navštěvovala. Po čase ale začalo být jasně patrné, jak se věci mají. Nějakou dobu žili dokonce všichni společně, Micky sdílela byt s původní rodinou. Na rozvod došlo, když bylo mladší dceři devět, starší třináct.

"Příliš jsem nepočítala s tím, že bych své manželství ukončovala. Partnerku jsem informovala, že nechci rodinu bořit, a ona to akceptovala. Rodině jsem ji představila jako kamarádku, ta ji tak přijala, a takto jsme pak fungovaly řadu měsíců," vyprávěla na tiskové konferenci při prezentaci nové studie Jana. Ona i její dcery se staly součástí skupiny, s níž vedly autorky studie hloubkové rozhovory. Obě dcery se rovněž představily na tiskovce.

Podle Jany došlo na rozvod ve chvíli, kdy si uvědomila, že děti už nejsou v původní rodině šťastné. "Pochopila jsem z jejich reakce, že když tu rodinu ukončím, tak to pro ně bude znamenat vysvobození. Všechno jsem probrala nejdřív s nimi, protože bez nich bych do toho nešla, ale protože zareagovaly, jak zareagovaly, speciálně mladší dcera, tak jsem se rozhodla," uvedla Jana.

"Bylo mi tehdy devět. V té době se rodiče už hodně hádaly, takže jsem rozvod očekávala. Matka k nám přiváděla svou partnerku už asi půldruhého roku, takže jsme ji znali. Já ji měla ráda, byla to pro mě taková moje teta, se kterou lítám po lese," popsala situaci kolem rozvodu mladší Kateřina.

Starší Veroniku nicméně matčin krok překvapil. "Rozvod jsem očekávala, ale když máma oznámila, že se k nám Micky nastěhuje a pořídíme si další miminko, tak to překvapivé bylo. I když jsme Micky znali už dlouho předtím."

"Asi tři měsíce jsme žili v našem bytě v pěti, tedy všichni včetně Micky i mého manžela. Musím říct, že muž to kupodivu zvládal velmi dobře. Dokázali jsme se dohodnout. Ilustruje to třeba situace, kdy se večer bez problémů díval spolu s mou partnerkou na fotbal. Manžel mě dokonce přemlouval, že bychom to tak mohli nechat," popisuje Jana. Tuto nabídku už ale podle svých slov odmítla, protože s partnerkou plánovaly další dítě.

"Do jednoho bytu bychom se pak už všichni nevešli. Manžel to uznal, během tří měsíců si našel byt a odstěhoval se. Jsem mu vděčná, že je takový, jaký je. Vzájemně jsme byli vstřícní, děti mohl nadále vídat, kdykoli chtěl. I já je ponoukala, aby se s tátou dál navštěvovali a jejich vztah se po rozvodu opravdu výrazně zlepšil."

"S tátou teď máme vztahy určitě lepší, předtím jsme už spěli do fáze, kdy jsme se hádali o každou maličkost," souhlasily dcery. Pokud jde o nový vztah, mámu podle jejich slov spíš trápilo, jak vezmou rozvod. "Že má máma partnerku, to nám oznámila, nijak zvlášť jsme to neřešili."

Nová rodina se ale brzy dostala do těžké situace. Partnerka Micky chtěla mít také děti, otěhotněla a čekala dvojčátka. Ta se narodila předčasně a po několika dnech bohužel zemřela. "Micky se propadla do obrovského smutku a musely jsme rok čekat, než otěhotní znovu. Za dalšího tři čtvrtě roku se nám narodil chlapeček, byli jsme šťastní, zapojil se i jeho tatínek. Seznámily jsme ho předem s tím, jak se věci mají, zeptaly jsme se, zda chce vystupovat jako otec, řekl, že ano, je uveden v chlapečkově rodném listu a podílí se na jeho výchově," popisovala Jana.

Podle ní teď všichni fungují jako velká spokojená rodina. "Všechny děti vědí, jak to je. Děvčata mají svého tatínka, chlapeček má svého tatínka, a maminky jsou společné. I můj původní partner se na chodu rodiny dál podílí, nebydlí sice s námi, ale tráví s dětmi víkendy podle možností dětí i jeho. Jsme sice rozvedené manželství, ale s nadstandardně dobrými vztahy a s žádnými hříchy z minula," uzavřela Jana.

Obě dcery dodaly, že se s žádnou negativní reakcí nesetkaly ani u svého okolí. "Já to vypustila ve škole jako bombu hned druhý den poté, co jsem se to dozvěděla. S žádnou negativní reakcí jsem se nesetkala," prohlásila Kateřina.

"Čím jsem starší, tím je to menší problém," uzavřela Veronika.

I tyto rodiny patří do učebnic

Podle Magdaleny Skřivánkové, jedné z autorek nové studie, nebývá pro dospívající děti rodičů s menšinovou sexuální orientací problémem samotná orientace rodiče, ale homofobie ve společnosti. Ta se v souladu se zkušeností obou dívek neobjevuje většinou v nejbližším okolí dětí, ale v širším společenském kontextu.

"Například v pubertě může homofobie ubližovat, protože dospívající děti jsou citlivé. V nejbližším okolí ji většinou nezažívají, ale zraňují je výroky, které zaznívají například v médiích, včetně těch z úst nejmenovaných poslanců," uvedla Skřivánková.

Podle organizátora tiskové konference, kterým byl spolek Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu, navíc není tento typ rodin ve společnosti vůbec viditelný. "Nevídáme ho na billboardech propagujících rodinné pojištění, neobjevuje se ani v učebnicích. Například v jazykových učebnicích najdeme jen model rodiny, v níž figuruje táta, máma a dvě děti, kluk a holka," uvedl zástupce spolku Zdeněk Sloboda, podle nějž takto nastavený model neodpovídá současné různorodosti rodinných vztahů.

"Od roku 1956 máme v Česku zhruba padesátiprocentní rozvodovost heterosexuálních partnerů. Takže neustálé předkládání stálého heterosexuálního manželství jako ideálního vzorce není relevantní pro polovinu české populace," tvrdil Sloboda. Podle něj je ideální takový stav, na jakém se lidé domluví a jaký si nastaví sami.

"Nejde jen o rodiče s menšinovou sexuální orientací, jsou tu také děti, které vyrůstají třeba jen s jedním rodičem, popřípadě jenom s babičkou nebo s dědou. A pokud jsou mediální prostor i knihy a učebnice zaplněny pouze klasickými typy rodin, tak takovým dětem od začátku sdělují, že s nimi není něco v pořádku. A v takovém případě nemají tyto děti rovnou startovní čáru," zmínila spoluautorka studie Petra Kutálková.

Podle ní z realizovaného výzkumu vyplynulo, že v Česku scházejí informace, jak k rodinám lidí s menšinovou sexuální orientací přistupovat. "Týká se to i terminologického aparátu, tedy toho, jak členy takové rodiny oslovovat. Úplně chybějí informace k transgender rodičům, nemají je orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), soudy ani školy."

Z výzkumu navíc vyplynulo, že rodiče s menšinovou sexiální orientací měli z kontaktu s pracovnicemi OSPOD často obavy. Zejména při rozvodech, kdy procházeli coming-outem (označení procesu, během kterého člověk svou menšinovou sexuální orientaci rozpoznává a akceptuje, pozn. aut.). Jejich zkušenosti s těmito pracovnicemi ale byly nakonec dobré. "I orgány OSPOD, s nimiž jsme spolupracovali, proto měli zájem na tom, aby vzniko víc vzdělávacích materiálů, které by zbavovaly lidi podobných předsudků," konstatovaly autorky studie.

Podle Slobody by se proto homorodiny měly stát součástí veřejného prostoru a veřejnost by měla podporovat legislativní změny, které zajistí dětem z těchto rodin stejná práva jako z rodin heterosexuálních.

Rozhovory s osmi dětmi

Celý výzkum probíhal pomocí diskusních skupin, jichž se účastnilo asi osm dětí z rodin, které byly původně heterosexuální, načež jeden z rodičů prošel coming-outem a založil novou rodinu s partnerem téhož pohlaví. Ve skupinách diskutovali adolescenti ve věku od 11 do 26 let, čtyři dívky a čtyři chlapci. Vedle toho využily realizátorky výzkumu i diskusní skupiny OSPODu, v nichž opět diskutovaly děti.

"Vyšly jsme ze zahraniční zkušenosti, kde se podobné výzkumy dělají už dvacet nebo třicet let. Nezkoumali jsme proto rodičovské kompetence, protože z toho velkého množství výzkumů je jasně patrné, že tyto kompetence nejsou závislé na sexuální orientaci. To předesílám," uvedla Skřivánková.

Podle ní už v Česku některé studie na podobné téma vznikly, ale týkaly se většinou plánovaných lesbických či homosexuálních rodin. Na rodiny, které vznikly jako "sešívané", tedy z původních heterosexuálních rodin, se přitom údajně trochu pozapomnělo.

"Určitá část rodičů měla děti s heterosexuálním partnerem, tyto děti se pak zúčastnily jejich coming-outu a odešly s rodičem za novým partnerem. Děti z naší studie vždy zůstaly žít s matkami," sdělila Skřivánková.

Heterosexuální rodiče dětí, kteří v důsledku změněné situace museli z rodiny odejít, výzkumnice při dotazování neoslovily. "Tuto skupinu jsme nezasáhli, víme o nich jenom zprostředkovaně od dětí."