Epidemie 21. století

Sexmise 21. století

4. říjen 2013 četba na 16 minut

Foto: redakce

Komerční banky s lidskými tkáněmi jsou byznys, který se rozvíjí také v Česku. Pro budoucnost už si můžeme zálohovat nejen sperma, ale i vajíčka nebo kmenové buňky.

Osmatřicetiletá Petra a dvaačtyřicetiletý Martin si na večer naplánovali originální program. Otevřou si lahev dobrého červeného, zapnou počítač a budou vybírat tatínka svého dítěte. O potomka se pár neúspěšně pokouší tři roky. Když jim odborníci sdělili, že příčina je na Martinově straně, rozhodnutí padlo okamžitě: půjdeme do spermobanky. Google manželům poradil, že nikam chodit nemusí. Dárce spermatu si mohou vybrat na internetu, v databázi specializované spermobanky z Olomouce. Jmenuje se SpermBank International a v Česku je jediná, která tento internetový nadstandard bezdětným párům nabízí.

Petra a Martin se mezi dárci snaží najít takového, který se bude co nejvíce podobat neplodnému tatínkovi. Mohou si ho vyfiltrovat podle váhy, výšky, barvy očí a vlasů, krevní skupiny, vzdělání i znamení, ve kterém se muži narodili. Kdyby však dnes Martinovi bylo o dvacet let méně, zachoval by se jinak. Více by myslel na budoucnost a nechal si zamrazit vlastní sperma.

Porodem vše začíná

Zálohovat si vlastní tkáně pro případné budoucí použití není žádná sci-fi. Věda dodává stále modernější léčebné metody a trh reaguje na poptávku. Komerční spermobanky i tkáňové banky se pozvolna rozjíždějí také v Česku.Možná není příliš vzdálená doba, kdy se stanou běžnou součástí našich životů stejně jako banky, které si hrají s našimi penězi. Se zamrazením vlastních „součástek" se dá začít hned při příchodu na svět.

Desítky tuzemských nemocnic nabízejí odběr pupečníkové krve při porodu. Záleží na rodičích, jestli budou ochotni zaplatit svému potomkovi desítky tisíc za její skladování a říkat si, co kdyby se mu kmenové buňky z pupečníkové krve někdy hodily při závažné nemoci.V dospělosti si už každý rozhodne sám, jestli si bude rezervovat vlastní pohlavní či kmenové buňky.

Nejjednodušší to má mladý muž. Pokud ho děsí zprávy o stoupající mužské neplodnosti, může si nechat zamrazit sperma. Pro mladou ženu, která chce pro pozdější věk uchovat vajíčka, embrya nebo dokonce část vaječníků kvůli obavám z neúspěchů při snaze o přirozené početí, je vše náročnější. Fyzicky i finančně. Ani pak nemá jistotu, že s pomocí rozmražených gamet otěhotní. (Viz též Zmrzlé děti.) Problémy s početím má v Česku zhruba každý šestý pár. Díky umělému oplodnění se u nás ročně narodí přes tři tisíce dětí, podle některých statistik dokonce pět tisíc. Asi 90 procent párů podstupuje asistovanou reprodukci s vlastními spermiemi a oocyty. Mají tedy biologicky vlastní děti.

Tkáňová banka do roka

Myslíte na „stará kolena" a slyšeli jste o tom, že artróza a natržené šlachy se dají léčit pomocí kmenových buněk? Nebo spolu s vědci věříte, že buněčné terapie budou v blízké budoucnosti pomáhat pacientům po mozkové mrtvici, infarktu, s cukrovkou, s poraněnou míchou nebo s nyní nevyléčitelnou Alzheimerovou či Parkinsonovou chorobou?

Pokud si ještě v plné svěžesti chcete nechat zamrazit vlastní kmenové buňky z kostní dřeně, v Česku neuspějete. Komerční tkáňová banka, která by nabízela takovou službu, tady neexistuje. Zatím. Za rok to může být jinak. Do té doby chce takovou banku dostupnou pro veřejnost otevřít v pražské Krči společnost BioInova, společná firma Ústavu experimentální medicíny Akademie věd a biotechnologické skupiny Sindat.

„Už na tom delší dobu pracujeme. Vznik komerční tkáňové banky je náročný proces. Narážíme na legislativní a technické překážky, nejsou ale nepřekonatelné," říká šéf a spolumajitel Sindatu Karel Havlíček. V areálu Akademie věd v Krči má BioInova připravené zázemí. V přísně sterilním prostředí umí izolovat kmenové buňky z kostní dřeně, namnožit je a uchovat. Na převratnou novinku musí být také nachystaný trh. Aby do nové banky přišli klienti, kteří budou chtít investovat nemalé peníze do svého zdraví.

Do úschovny za sto tisíc

„Levné to nebude," předesílá Havlíček. Skladování odebraných kmenových buněk může přijít na desítky tisíc korun. Pokud se budou kultivovat a budou tedy připravené k okamžitému použití,přesáhne cena podle předpokladů sto tisíc korun. Jak šéf Sindatu připomíná, vhodnější je uchovávat již kultivované buňky. „Kultivace trvá řádově tři týdny. Za tu dobu může být v některých případech už pozdě," poznamenává.

Profesorka Eva Syková, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd, předpovídá kmenovým buňkám v humánní medicíně velkou budoucnost. „Tkáňové bazky mohou být připraveny třeba pro případ infarktu, aby pacientům mohly být kmenové buňky dodány včas," vysvětluje.

Profesorka Syková věří, že regenerativní medicína si jednou poradí s chorobami, na které jsou nynější standardní metody krátké. Pokud je dvojice kvůli problémům muže odkázaná na umělé oplodnění s pomocí darovaných spermií, může si v e-shopu olomoucké spermobanky momentálně vybrat zmražené sperma od 19 mužů. Na webu si každý může prohlédnout jejich základní popis.

Leoš se osvědčil

Blonďatý modrooký Leoš, což samozřejmě není jeho pravé jméno ale přidělený kód, měří 184 centimetrů, váží 83 kilogramů a má středoškolské vzdělání. Ženy však na něm s největší pravděpodobností zaujme především fakt, že jeho sperma se již zasloužilo o úspěšné oplodnění. Zájemci, kteří se zaregistrují, si mohou prostudovat rozšířený profil dárce. Chtějí-li vidět jeho rukopis, na vyžádání si ho mohou prohlédnout ve spermobance nebo u jejích spolupracujících zařízení. Všichni dárci odevzdávají vlastnoručně napsaný citát „Být šťastný znamená mít to, co srdce potřebuje". Jiný citát opisují v angličtině, protože spermobanka míří i na zahraniční klienty.

Mezi dárci jsou nejčastěji studenti olomoucké univerzity. Kdo si chce přivydělat darováním ejakulátu, musí mít alespoň maturitu a pohybovat se ve věkové kategorii 18 až 35 let. „Z deseti mladých mužů projdou naším výběrem jeden nebo dva. Nejčastěji ztroskotají na spermiogramu (vyšetření ejakulátu, které odhalí kvalitu spermií a jejich oplodňovací potenciál – pozn. red.). Máme mnohem přísnější kritéria, než jaká pro kvalitu spermatu stanoví Světová zdravotnická organizace," vysvětluje doktorka Oborná. Ti, co uspějí, mají na nejméně půl roku slušnou brigádu. Za každý odběr dostanou až 1500 korun a nejlépe, dostaví-li se spermobanky dvakrát týdně.

Každý z dárců by měl podle nepsaného pravidla po sobě zanechat nanejvýš deset potomků. „Naše zákony toto neregulují, ale omezovat počet dětí od dárce v jedné zemi je rozumné," přimlouvá se jednatelka olomoucké spermobanky. Ta se doporučením na deset dětí řídí. Nemůže ale už ovlivnit, zda se muž za dárcovstvím nevydá do některého z center asistované reprodukce, kterých je v Česku na čtyři desítky. Žádný registr „dodavatelů spermatu" v Česku neexistuje. Jeho zavedení by znamenalo konec anonymity dárců, a tím i dárcovství.

Spermie od vybraného „otce" nemůže spermobanka podle zdejších předpisů nabídnout přímo neplodnému páru. Dodává ho centru asistované reprodukce, kde se pár léčí. O oplození dárcovskými spermiemi nemůže v Česku žádat ani samotná žena.

Reprodukční turistika

Single nebo homosexuální partneři uspějí ve Španělsku nebo Dánsku, které je považováno za inseminační velmoc. Muži v severské zemi berou prodej spermatu za stejnou samozřejmost, jakou je darování krve. Tamní zákony povolují dárce anonymní i s otevřenou identitou. Dánsko je díky liberálnímu přístupu oblíbenou cílovou zemí reprodukční turistiky. Pomoc tam hledají bezdětní partneři například ze Švédska, kde po zrušení anonymity dárců před 21 lety téměř zmizela domácí nabídka. Dánové mají své potomky často také v Německu, aniž to ovšem vědí. Reprodukční destinací je také Česká republika.

„Například léčba neplodnosti pomocí darovaných vajíček je poměrně drahá, jsou to desítky tisíc korun. Stále jsou ale ceny v Česku nižší než v jiných zemích. Navíc v mnoha státech zákon nepovoluje použití darovaných gamet či embryí," porovnává lékařka Monika Poláková z pražského centra reprodukční medicíny Gest. Jak dodává, díky příznivým legislativním podmínkám se zdejší asistovaná reprodukce dobře rozvíjí a úspěšností přesahuje evropský průměr.

Odborníky proto děsí zatím spíš ojedinělé zákonodárné snahy změnit anonymní dárcovství na neanonymní. Návrhy, aby každý potomek znal své biologického rodiče a dárce gamet byl zapsaný v rodném listě dítěte, nebo aby bylo v osobním dokladu uvedeno, že dítě se narodilo z umělého oplodnění, byly zatím smeteny ze stolu. Lékaři upozorňují, že přiznání identity by podobně jako ve Švédsku znamenalo konec dárcovství.

Vajíčka u ledu

Také ženy si mohou dárcovstvím gamet přivydělat. Pro odběr vajíček musí mít stejně jako muži nejméně středoškolské vzdělání a být ve věku od 18 do 35 let. Jejich odměna je v průměru kolem 15 tisíc korun, může být až 30 tisíc. Podstupují totiž podstatně náročnější proceduru než muži, hormonální stimulaci a odběr vajíček v celkové narkóze.

Maximální počet odběrů u dárkyně není stanoven. My doporučujeme nejvýše čtyři. Negativní vliv na další plodnost a zdraví nebyl potvrzen, ale ani vyloučen. Proto je nechceme dále zdravotně zatěžovat," říká lékařka Poláková. „Navštěvuje nás stále více žen starších 35 let, i po čtyřicítce. Mnohé se nechtějí smířit s tím, že s vlastními vajíčky už neotěhotní. Úspěšnost asistované reprodukce při použití vlastních vajíček se s věkem drasticky snižuje," upozorňuje gynekoložka.

Ze své praxe ví, že za odkládáním rodičovství není hlavně kariéra, ale častěji fakt, že ženy nemají partnera. Když ho potkají, bývá už na přirozené otěhotnění pozdě. Budoucím problémům by ženy mohly předejít tím, že si v mladém věku nechají zmrazit vajíčka. Tuto službu zajišťuje řada center asistované reprodukce. Poplatek za roční zamrazení se pohybuje od tisíce do dvou tisíc korun. Drahý je ale samotný odběr vajíček, vychází na desítky tisíc korun. Cena se značně liší podle zařízení.

„Pokud nás klientka ve 25 letech požádá o zamražení vlastních vajíček, vyhovíme jí. Teoreticky se tak mohou uchovávat nekonečně dlouho bez vlivu na jejich kvalitu. Když si je pak nechá za 15 let rozmrazit k oplození, ještě to není jistá cesta k porodu. Povede se to zhruba třetině žen. Dnes ale nevíme, kde bude asistovaná reprodukce za těch 15 let," poznamenává doktorka Poláková. Zatímco ženská vajíčka stárnou, u muže není většinou věk pro kvalitu spermií rozhodující. Proto mužská neplodnost postihuje všechny věkové skupiny. „U mužů se však její příčina často nezjistí, navíc mnozí muži nemají ani zájem andrologické vyšetření podstoupit. Zpravidla se pak problém řeší asistovanou reprodukcí," říká gynekoložka z pražského Gestu.

Proč mrazit pupečníkovou krev?

Naprosto jiná situace panuje u pupečníkové krve. V byznysu se tomu říká morální hazard. Dobře informovaný vydělává na úkor neinformovaného. odiče očekávající narození dítěte snadno podlehnou marketingu firem, které je přesvědčují, aby dceři či synovi nechali zamrazit vlastní pupečníkovou krev odebranou při porodu. „Nechci si jednou vyčítat, že jsme to neudělali. Investovat nějakých 40 tisíc korun do zdraví dítěte mi nepřijde tak moc. Když uchovanou krev nikdy nevyužijeme, budu jen ráda, že máme zdravé dítě." V tomto duchu argumentují matky v internetových diskusích na téma pupečníková krev.

Jeich příspěvky jsou už většinou staršího data. Se zamražováním pupečníkové krve pro vlastní použití se v Česku začalo před deseti lety. Zdaleka se neujalo tolik, jak by si příslušné banky nabízející tuto komerční službu přály. S tím, jak přibývalo informací, dostavilo se u potenciálních zákazníků vystřízlivění. Žádný z tuzemských klientů uchovanou pupečníkovou krev nevyužil, potvrdily pro týdeník Dotyk obě největší firmy, které službu v Česku už několik let nabízejí – Cord Blood Center a Národní centrum tkání a buněk. Nejsou ochotny sdělit údaje o počtu odběrů pupečníkové krve pro vlastní užití. Shodně ale tvrdí, že zájem stoupá.

„Loni a letos pozorujeme postupný nárůst počtu odběrů. Povědomí o pupečníkové krvi a možnosti rodinných bank je v Česku relativně nízké," říká Dita Eckhardová za společnost Cord Blood Center, která se představuje jako druhá největší rodinná banka pupečníkové krve v Evropě. „Ve světě a v Evropě roste počet dětí, které byly léčeny vlastní pupečníkovou krví, zejména při diagnózách dětská mozková obrna, traumatické poškození mozku, diabetes typu 1, opožděný vývoj, hydrocephalus a dalších," vyjmenovává.

 Skupina Cord Blood Center se chlubí dvěma dětmi z Evropy – tříletý Alex z Rumunska a pětiletá Nelly ze Slovenska –, které podstupují léčbu dětské mozkové obrny vlastní pupečníkovou krví na Duke Univerzity v USA. „I v Česku hledáme potenciální pacienty do tohoto programu," dodává Eckhardová. Za dvacetileté skladování vlastní pupečníkové krve si firma účtuje základní taxu téměř 32 tisíc korun.

Zdravý klient je nejlepší klient

„Buňky pupečníkové krve jsou pojistkou na desítky let. Naši klienti jsou zdraví, což je naše největší přání," komentuje za brněnské Národní centrum tkání a buněk Andrea Gutová fakt, že žádný z jeho klientů uchovanou krev nevyužil. Jak dodává, v Česku jde stále o nový obor a maminky nemají dostatek informací. Za odběr a 20leté uchování krve by zaplatily 51 700 korun.

Cryo-Save, největší tkáňová banka v Evropě, která zprostředkovává archivaci kmenových buněk z pupečníkové krve, už službu v Česku nenabízí. Na webu zdůvodňuje přerušení příjmu nových klientů zpřísněním legislativních podmínek v roce 2008. „Na základě dohody s mateřskou společností jsme tuto činnost pozastavili. Zajišťujeme delegování klientů pro Národní centrum tkání a buněk," vysvětlují. Cryo-Save uchovává krev odebranou v českých porodnicích v centrálním skladu v Belgii. Zdejší předpisy ovšem požadují, aby tkáňové zařízení bylo v tuzemsku.

Maminky, které nechtějí podporovat byznys založený na schraňování vzácné tekutiny, mohou pupečníkovou krev darovat. Nic je to nestojí a mohou mít dobrý pocit, že pomohou třeba nemocnému s leukémií. Přes různé potíže, které doprovázejí nový byznys s mražením vlastních tkání, je jisté jedno. Doba ledová je tady. Soukromých účtů s vlastními buňkami v komerčních bankách bude přibývat. Marketéři mají pro budoucí klienty věrohodné argumenty: neplodnost roste a regenerativní medicína založená na kmenových buňkách se rozvíjí. Proč ukládat peníze do zlata nebo cenných papírů, když můžete investovat do svého zdraví?