Evropa v ohrožení

Smutné výročí: Před 75 lety dorazil do Terezína první transport

4. prosinec 2016 četba na 4 minuty
Příjezd rodin do Terezína

Příjezd rodin do Terezína

Foto: Archiv

Z pevnosti, kterou Josef II. založil na obranu před vpádem Prusů, učinili nacisté v roce 1941 shromažďovací židovské ghetto, kterým do konce války v roce 1945 prošlo na 155 tisíc lidí. První z nich byli do Terezína dovezeni 4. prosince 1941.

Byl to začátek holocaustu v českých zemích. V září 1941, dva a půl roku po nacistické okupaci českých zemí, se moci v Protektorátu ujal fanatický pedant Reinhard Heydrich a ihned se rozjely přípravy takzvaného konečného řešení židovské otázky. Hlavním předpokladem se stalo urychlené vybudování velkého shromažďovacího tábora, odkud měly vyjíždět transporty smrti do vyhlazovacích táborů na východě Evropy.

V září 1941 se moci v Protektorátu ujal fanatický pedant Heydrich a ihned se rozjely přípravy takzvaného konečného řešení židovské otázky.

Volba padla na Terezín. Šéf SS Heinrich Himmler sice doporučoval, aby tábor vznikl v jihočeském Táboře, protože by to pokořilo české národní cítění, avšak Hitler s Heydrichem se rozhodli pro josefinskou barokní pevnost na soutoku Ohře a Labe. Město s 11 kasárenskými budovami, přehlednou pravoúhlou sítí ulic, obehnané hradbami a ležící na významné železniční trati se pro nový temný účel jevilo nacistům jako ideální. V terezínské takzvané Malé pevnosti navíc byla už na jaře 1940 zřízena věznice gestapa pro politické vězně.

Koncem října 1941 se proto začala připravovat na přijetí tisíců nových obyvatel i terezínská Hlavní pevnost. Už 24. října odjela z Prahy první skupina 342 mladých židovských mužů, kterým bylo namluveno, že jedou na pouhou pracovní brigádu. Zpočátku to tak i vypadalo, protože v Terezíně dostali do rukou nářadí a měli upravit již stojící kasárenské budovy na budoucí ubikace pro Židy. Týden nato dorazila další pracovní skupina, tzv. Aufbaukommando II., a pak už – 4. prosince 1941 – přijel první „běžný" transport. Lidé vystupovali z vlaku na nádraží v Bohušovicích nad Ohří a do Terezína museli dojít dva a půl kilometru pěšky.

Židovské rodiny z Hanau u Frankfurtu nad Mohanem odjíždějí do Terezína, rok 1942Židovské rodiny z Hanau u Frankfurtu nad Mohanem odjíždějí do Terezína, rok 1942.Autor: Archiv

Nepřežilo 118 tisíc lidí

Koncem roku 1941 bylo v Terezíně na 8000 internovaných osob včetně členů prvních pracovních brigád, kterým už nebylo dovoleno se vrátit domů. V té době ještě ve městě zůstávalo i 3500 původních obyvatel, s nimiž se ovšem deportovaní Židé nesměli stýkat.

V lednu 1942 se na konferenci ve Wannsee rozhodlo o vyhlazení židovské populace (tábor v Chelmnu, kde byl poprvé použit k zabíjení plyn, začal fungovat už 8. prosince 1941). Do Terezína proto začali být sváženi lidé nejen z Protektorátu, ale z celého území Německa i Rakouska, obsazeného Nizozemska, Dánska a nakonec i z Maďarska a ze Slovenska.

Kvůli rostoucímu počtu internovaných a naprosto nevyhovujícím hygienickým podmínkám byli už na jaře 1942 zbylí terezínští starousedlíci vystěhováni a ghettem se stala celá Hlavní pevnost.

Celkem z Terezína odjelo na východ 63 transportů s 87 tisíci lidí, z nichž se po válce vrátilo jen kolem 3600.

Někteří vězni vydrželi v Terezíně krátce, jiní déle. Celkem z Terezína odjelo na východ 63 transportů s 87 tisíci lidí, z nichž se po válce vrátilo jen kolem 3600. Přímo v ghettu zemřelo kvůli špatným podmínkám 35 tisíc lidí – až 127 denně! Na samém konci války přibylo do Terezína 15 tisíc vězňů evakuovaných z táborů na východě, avšak kvůli zavlečenému skvrnitému tyfu ještě v květnových dnech roku 1945 zemřelo 1500 osob. Celkem nepřežilo válku 118 tisíc ze 155 tisíc lidí, kteří prošli Terezínem.

Transport do TerezínaTransport do TerezínaAutor: Archiv