Prezidentské volby v USA

Spletitá historie vztahů mezi Čechy a Američany

9. listopad 2016 četba na 9 minut
Americký prezident Woodrow Wilson. Vzniklo by samostatné Československo, kdyby Wilsona v prezidentských volbách v letech 1912 a 1916 porazili republikánští kandidáti Taft či Hughes?

Americký prezident Woodrow Wilson. Vzniklo by samostatné Československo, kdyby Wilsona v prezidentských volbách v letech 1912 a 1916 porazili republikánští kandidáti Taft či Hughes?

Foto: Archiv

Amerika si zvolila prezidentem halasného izolacionistu, republikána Donalda Trumpa. Jak moc je to důležité pro Českou republiku? Odpovědí je pouhá představa, že by byl v amerických volbách v letech 1912 a 1916 zvolen šéfem Bílého domu místo humanistického idealisty a demokrata Thomase Woodrowa Wilsona republikán William Howard Taft, respektive republikán Charles Evans Hughes. Pak by totiž nejspíš vůbec nevznikl samostatný československý stát.

Že se v Madridu bojovalo během španělské války za Prahu, brali Češi jako jasnou věc. Dnes by si měli uvědomit, že za českou demokracii se v historii bojovalo spíš v americkém Washingtonu. Jen díky jedinečnému idealismu prezidenta Woodrowa Wilsona a především jeho Čtrnácti bodům z jara 1918 byl jasně zformulován a prosazen požadavek na udělení autonomie a následně i suverenity národům Rakouska-Uherska.

Pozdější řeči komunistů, že samostatného Československa by nebylo bez ruské bolševické revoluce a její teze o právu národů na sebeurčení, byly jen propagandistickou vějičkou. Ve skutečnosti stály u kolébky našeho státu svobodomyslné ideály a evropská angažovanost Wilsonových Spojených států, souznějící s představami Masaryka a Beneše.

G.G.Masaryk podepisuje v americké Filadelfii 26. října 1918 deklaraci o svobodě a principech spolupráceT. G. Masaryk podepisuje v americké Filadelfii 26. října 1918 deklaraci o svobodě a principech spolupráce.Autor: Archiv

Barometrem byl idealismus

Historie československých či českých vztahů s USA byla vůbec vždy postavena především na ideálech. Již v 19. století, dávno před započetím oficiálních mezistátních kontaktů, vyrážely tisíce Čechů do vysněné Ameriky, aby tam našly nové životní šance a pokusily se naplnit legendární „americký sen". Patřil mezi ně například slavný starosta Chicaga Antonín Čermák, ovšem světové renomé si v Novém světě vydobyl třeba také skladatel Antonín Dvořák. Nejpočetnější americké komunity potomků českých přistěhovalců dodnes žijí v Texasu nebo v Illinois.

Naopak nazpět do českých zemí zase z tehdy exotické Severní Ameriky přicházely ideály Divokého západu, kovbojů a života v přírodě, což se časem přetavilo v unikátní český fenomén – tramping.

V měšťáckém prostředí posledních let rakousko-uherské monarchie byl trampský život chápán jako politická demonstrace, později i jako přihlášení se k hodnotám spojeneckého Západu. Tramping sehrál významnou roli v prvorepublikovém „odrakouštění" a „pozápadnění" Československa.

Podpis dohody mezi Čechy a Slováky v americkém Pittsburgu 31.5.1918Podpis dohody mezi Čechy a Slováky v americkém Pittsburgu 31. 5. 1918Autor: Archiv

„Pravdou je, že česko-americké vztahy historicky vzkvétaly, když na vrcholu české politiky byli hodnotově založení idealisté jako Tomáš Garrigue Masaryk nebo Václav Havel," uvedl před časem bývalý disident a politik Alexandr Vondra, mimo jiné dlouholetý velvyslanec České republiky ve Washingtonu.

„Právě oni našli v americké politice, jejíž jeffersoniánské a wilsoniánské tradice mají kořeny v idealismu, své vlivné posluchače a dokázali něco, co by ve vztazích založených jen na síle a vlivu možné nebylo. Osobně si myslím, že ve vzdálenější budoucnosti je možný náš návrat na americké výsluní, pokud se v Praze dostanou zas někdy k moci lidé, jejichž myšlení a zejména politická praxe se bude opírat i o určitou vertikálu," připomněl Vondra, že české vztahy s USA prošly ve 20. století – a vlastně i dnes – také obdobími útlumu.

Časy izolace a „imperialismu"

Projev obsahující slavných čtrnáct bodů přednesl prezident Woodrow Wilson 8. ledna 1918 ve Washingtonu před americkým Kongresem. V desátém bodu se psalo „Národům Rakouska-Uherska, jejichž místo mezi národy si přejeme vidět ochráněno a zajištěno, má býti dána nejvolnější příležitost k autonomnímu vývoji".

Cílem bylo donutit podunajskou monarchii, aby s Dohodou uzavřela separátní mír. To se však nedařilo, a tak v dubnu 1918 Wilson vyslovil požadavek samostatnosti pro národy Rakouska-Uherska. A to se v říjnu 1918 stalo skutkem. „Zasvětil jsem mnoho času přemýšlením o tom, že Československý stát bude Americe podobný v tom, že ani my nemáme žádnou svou dynastii a nemáme rádi cizí dynastie," prohlásil tehdy Masaryk.

Základem pro samostatnou ČSR se stala Masarykem vytvořená tzv. washingtonská deklarace, kterou český politik předal právě do Wilsonových rukou. Podle amerického vzoru byla vytvořena i první československá ústava z roku 1920.

Jenže hned po vypršení Wilsonova mandátu v roce 1920 a po zvolení izolacionisticky zaměřeného byznysmena a republikána Warrena Hardinga se vítězná Amerika začala z mezinárodní politiky stahovat. Senát USA odmítl ratifikovat Versailleskou mírovou smlouvu, takže země nevstoupila ani do nově zakládané Společnosti národů. Americká izolace později napomohla vzestupu diktátorských režimů v Evropě.

„Je zřejmé, že destrukce Československa byla poznamenána tím, že v Evropě chyběla americká zahraniční politika," soudí Alexandr Vondra. Mimochodem, právě v USA našel útočiště po své abdikaci v říjnu 1938 druhý československý prezident Edvard Beneš, než v roce 1939 přesídlil do Velké Británie.

Prezident Edvard Beneš a americký velvyslanec Laurence Steinhardt při vojenské přehlídce po skončení druhé světové válkyPrezident Edvard Beneš a americký velvyslanec Laurence Steinhardt při vojenské přehlídce po skončení druhé světové válkyAutor: Archiv

Nový idealistický vztah mezi Čechy a Američany začal klíčit při osvobozování v roce 1945. Americko-sovětská demarkační čára vedená západními a jižními Čechami však Československo postoupila sovětskému vlivu, a po komunistickém převratu v únoru 1948 nastalo v československo-amerických vztazích prudké ochlazení. Společné ideály byly nuceny přežívat v neveřejné sféře, oficiálně se pro Čechy stala Amerika nepřátelskou imperialistickou mocností.

Nic na tom nestačil změnit ani rok 1968, kdy sovětský okupační zásah prodloužil komunistickou éru v Československu až do roku 1989. Během 41 let totality byly USA jedním z hlavních cílů československých emigrantů, odešlo jich tam přibližně 150 tisíc. Americká strana neoficiálně podporovala i československý disent.

Sametové okouzlení a „normalizace"

Obrat o 180 stupňů přišel s listopadem 1989 a zejména s nástupem Václava Havla na post československého prezidenta. Jeho „idealistický" projev před americkými zákonodárci prolomil veškeré ledy a nastala éra nejtěsnější politické, obchodní i vojenské spolupráce.

Česká republika, ustavená v lednu 1993, v tomto trendu pokračovala. Dosud náš stát navštívili všichni vládnoucí američtí prezidenti, přičemž s demokratem Billem Clintonem Havel navázal mimořádně přátelský osobní kontakt.

Prezident Václav Havel při projevu v americkém Kongresu v roce 1990Prezident Václav Havel při projevu v americkém Kongresu v roce 1990Autor: Archiv

Do Prahy se v roce 1995 přestěhovalo z Mnichova americké Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda. Mezi americkými investicemi v Česku byla nejvýznamnější koupě rakovnické továrny Rakona koncernem Procter & Gamble, privatizace kutnohorské tabačky firmou Philip Morris, naopak méně úspěšné byly americké vstupy do vodochodského Aera nebo do Tatry Kopřivnice.

ČR v té době podpořila americký zásah v Perském zálivu (1991) i v Bosně (1995), naopak USA a zejména česká rodačka Madelaine Allbrightová z postu šéfky diplomacie se zasadily o přijetí Česka do NATO (1999).

Jenže to už idealismus opět opadal a v Česku se začali hlásit ke slovu „realisté". Na zásah proti Srbsku v roce 1999 už skepticky pohlížely obě kvazikoaliční strany, Zemanova ČSSD i Klausova ODS. Česko dokonce spolu s Řeckem přišlo s iniciativou preferující jiný způsob řešení kosovské krize, než jaký prosazovaly Spojené státy.

Podobná situace nastala v roce 2003, když Američané podruhé zaútočili na Irák – podle průzkumu CVVM z dubna 2003 zásah podporovalo 24 procent českých občanů, zatímco 76 procent v čele s novým prezidentem Klausem zásah odmítalo. Při výběru stíhaček pak dalo Česko přednost švédským gripenům před americkými stroji F-16.

Zvažovaný americký radar v Brdech vzbudil v Česku vlnu protestůZvažovaný americký radar v Brdech vyvolal v Česku vlnu protestů.Autor: Deník.cz

V roce 2007 se klíčovým bodem česko-amerických vztahů stala otázka rozmístění prvku protiraketové obrany Spojených států na českém území. Tedy známý brdský radar. Američané očekávali hladkou dohodu, ale Česko se nečekaně vzepřelo. Jednání se protahovala, na české straně sílily hlasy odpůrců, až problém vyřešilo – zvolení Baracka Obamy novým americkým prezidentem! Jeho administrativa otázku radaru přehodnotila a odložila.

A to je další výmluvná odpověď na otázku, jak moc je pro Česko důležité zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Zkrátka se tím rozhodlo o intenzitě amerického angažmá v Evropě, což se už téměř sto let týká i našeho státu.

Bude ono angažmá natolik vlažné, jak Trump sliboval v předvolební kampani? Zejména v časech, kdy o menší středoevropské a východoevropské státy projevuje čím dál větší zájem jiná velmoc, toho času Putinovo autoritářské Rusko, bychom zatraceně potřebovali důkaz, že aspoň v tomto případě miliardář jen účelově tlachal.