„V seznamu zakázaných látek je vedle výčtu stimulantů i větička, že zakázané jsou i další látky, které mají stejnou nebo podobnou chemickou strukturu a podobný biologický účinek. A to je dalších asi 200 látek, které ale už nejsou na obalu vyjmenovány. Takže i kdyby si chudák sportovec vzal pikslu s iontovým nápojem a srovnal názvy se seznamem, na nic nepřijde. Nezná strukturu a biologické účinky," vysvětluje Šťovíček.
I kdyby si chudák sportovec vzal pikslu s iontovým nápojem a srovnal názvy se seznamem, na nic nepřijde.
Co tedy mají sportovci dělat, aby nespadli do nevědomého dopingu? „To já nevím. Je potřeba se zeptat v antidopingových agenturách, jak si to představují. Asi musí jít za toxikologem nebo chemikem a zaplatit mu znalecký posudek, jestli to či ono mohou pít. Měl jsem ale i případy, kdy se poradili, a že je vše v pořádku. Stejně se nakonec v nápoji našlo něco, co ani na etiketě nebylo," vzpomíná právník.
U kajakáře Štěrby nakonec rozhodly polymery s nejasným účinkem. Nic netuše pil iontový nápoj a tři měsíce před olympiádou v Londýně mu našli zakázaný stimulátor.
„Zjistilo se, že inkriminovaná látka, která navíc ani nebyla na soupisu zakázaných látek, má dva polymery. A může být buď pravotočivý, nebo levotočivý. Zajímavé je, že jedna látka má dvě podoby a podle biologických účinků je každý polymer úplně jiný. Jeden je stimulant, druhý je úplně neutrální. Světová antidopingová organizace WADA nedokázala určit, který z těchto polymerů Honza vypil. Dali mu napomenutí a mohl jet. Nepříjemné bylo, že verdikt padl asi tři dny před závodem. To je pro závodníka velký stres," říká Šťovíček v rozhovoru pro Dotyk.
Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE.