Jitku Malíkovou zatkla StB v roce 1953 na tělocviku. Právě s ostatními posluchači druhého ročníku medicíny plavala v pražském bazénu Axa. Odvezli jí na úřadovnu v Bartolomějské. To už měla oči zavázané.

Sundat si hadr z očí mohla jen při svlékání. Nahou jí dostrkali přes celou chodbu do umývárny. Když se opláchla, zavedli jí na celu. Nesměla si sednout, nutili jí celý den chodit ode zdi ke zdi. V noci mohla ležet jen na zádech s rukama venku a podél těla, jinak jí budili řevem a kopáním do dveří. Tak začala její mnoha měsíční vazba. Z cely nevyšla celý rok bez zavázaných očí.

Čeho špatného se dvacetiletá dívka Malíková dopustila, že dostala u soudu v roce 1954 jedenáct let vězení? Scházela se skupinkou mladých katolíků a „vědomě se vychovávali“ - jak stojí v archivních dokumentech – „v nepřátelském duchu proti marxismu leninismu“. Jitka je jednou z posledních žijících osobností katolických kroužků tzv. Rodiny, Katolické akce a JOC (Jeunesse ouvriere chrétienne).

Pohybovala se ve společenstvích mladých katolíků kolem páterů Zvěřiny, Mádra, Nahálky, Schutznera a dalších. Když tyto kněze začala pronásledovat StB, nejméně dva z nich u sebe na nějakou dobu ukryla. Jitka Malíková je vystudovaná zdravotnice, pracovala po kriminále jako průvodčí v tramvajích, později ji přijali do nemocnice na místo laborantky. Je jí devadesát let.

O autorovi projektu: Nezisková organizace Post Bellum od roku 2001 vyhledává a nahrává vzpomínky pamětníků klíčových momentů 20. století; jejím stěžejním pojektem je sbírka konkrétních osobností Paměť národa.