Je krásný den, typické babí léto. V Šanovském parku na lavičkách klábosí arabské ženy, kolem jejich ratolesti. Některé z dětí jen tak lelkují mezi stromy, jiné pobíhají či jezdí na kolech. „Teplice – very nice," pochvaluje si lázeňskou atmosféru postarší Kuvajťanka a rozzáří se do našeho fotoaparátu. Jako jedné z mála jí můžeme pohlédnout i do tváře. Její dvě zahalené krajanky, matka s dcerou, piknikující na trávníku, nás zvou na kávu a sladké datle. Ani jim zájem novinářů nikterak nevadí.

Už se nám zdá, že Teplice – severočeské město vedené populárním primátorem Jaroslavem Kuberou – opustíme s čistě pozitivními dojmy. Nic nenasvědčuje tomu, že by zde docházelo k nějakému bouřlivému střetu civilizací, jak se to snaží líčit antiislamisté. V tom ale přichází nečekaný incident... To, když kolega fotograf svůj objektiv nasměřuje ke zchátralému domu v Lípové ulici, právě přestavovanému na apartmány pro arabskou klientelu, a do snímku z profilu zakomponuje i procházející ženu v černé burce, táhnoucí nákupní igelitové tašky Albert.

Ta se pak vehementně dožaduje vymazání snímku. Následuje několikaminutové dohadování, v němž převažuje výraz „delete". V jednu chvíli se do diskuse zapojuje až sedm lidí včetně dalších kolemjdoucích i jedoucích Arabů. Není jednoduché cizincům ze vzdálených rigidních monarchií vysvětlit, že taková fotka není v rozporu s žádnými českými zákony a že i vzhledem k povaze ženina ošacení nemůže dojít k její identifikaci a vyzrazení osobních údajů, což je z pohledu české legislativy rozhodující.

I s pomocí mladého teplického radního Dominika Feriho, s nímž jsme si právě v Šanovském parku dali schůzku, byl však výraznější střet včas zažehnán a obě strany se nakonec pokojně rozcházejí. V tu chvíli si uvědomujeme nejen rozdíl v mentalitách, ale také to, že kulturní konflikty lze řešit i po dobrém, jen je k tomu třeba dobrá vůle obou stran a hlavně žádná nenávist.

Obrušování hran

„Ať si říká, kdo chce co chce, já jsem s tímto stavem spokojen. Teplice se vždy vyznačovaly mnohostí kultur, k lázeňskému městu to odpradávna patří, nevím proč by to tak nemělo být i v budoucnu," říká devatenáctiletý Feri, nejmladší radní v republice, který se po úspěšném zakončení studií na teplickém gymnáziu právě chystá na pražská práva.

Mladý přemítavý muž s nepřehlédnutelnou hřívou, v jehož žilách proudí i čtvrtina etiopské krve, nemá s arabskou lázeňskou komunitou – na rozdíl od mnohých Tepličanů – žádný větší problém. Na druhou stranu platí, že ani mezi místními není moc takových, kteří by vůči zahraniční klientele lázní vyjadřovali typicky xenofobní postoje. A to ani mezi nynějšími zastupitely města, přičemž v těchto řadách se v minulosti zrodil bláhový nápad: zakázat Arabkám zahalování formou místní vyhlášky.

Na protiarabské vlně se nyní snaží svézt jiní. Třeba politicky chřadnoucí poslanec Tomio Okamura, který před nedávnem „podpořil" protesty pejskařů v Šanovském parku a přihřál si tam svou protiislámskou a protiuprchlickou polívčičku. A to navzdory tomu, že teplické soužití s lázeňskými hosty arabského původu nemá s nynějším přílivem běženců absolutně žádnou spojitost.

Tepličanům hlavně vadí, když Arabové – obývající priváty v okolí Šanovského parku – po sobě neuklízejí a ruší noční klid. „Problém není v tom, že by to byli Arabové, ale v té relativně vysoké koncentraci," poznamenává primátor Jaroslav Kubera. Problém s nepořádkem se letos ovšem podařilo marginalizovat, byť se jej mnozí extremisté stále snaží resuscitovat a přifukovat. Jak sami vidíme, v parku je čisto a uklizeno.

„Je to tak o devadesát procent lepší než loni," hodnotí situaci procházející městská policistka. „Ti, co Araby v Teplicích napadají, by si měli hlavně zamést před vlastním prahem. Ať se někdo přijde podívat, jaký bordel dokážou po nocích udělat Češi," přidává se její kolega.

Na stromech v parku už asi měsíc visí plakátky vybízející dvojjazyčně, česky a arabsky, k zachovávání pořádku, nočního klidu a k nepoužívání pyrotechniky. Je to iniciativa místní muslimské komunity v čele s teplickou gymnazistkou Eman Ghaleb, jejíž rodina pochází z Jemenu. Ta tímto způsobem chtěla přispět k obrušování hran v nelehkém sbližování dvou zcela odlišných kultur. Jak se zdá, svou roli dobře plní i místní interkulturní asistent. Funkci, podpořenou ze státního rozpočtu, v Teplicích vykonává mimo své ordinační hodiny jeden z místních lékařů syrského původů.

Další pomocí má být nová brožura v arabštině, dokončovaná právě na radnici, která by pro blízko- a středněvýchodní klientelu lázní měla být jakýmsi manuálem chování. Vedení města podle primátora Kubery navázalo úzkou spolupráci i s kuvajtskou ambasádou, která je – překvapivě – pro daleko tvrdší postihy a pokuty pro své neukázněné občany. Nejdůležitější asi je, aby se lidé navzájem poznávali a dokázali si říct i jasná „pravidla hry". Třeba i to, že v Čechách platí české zákony.

Slušnější než Češi

Zastavujeme u kavárny v Mlýnské ulici, kousek od Císařských lázní. U stolku na předzahrádce sedí dva muži, pokuřující na střídačku vodní dýmku. Ten starší je majitel podniku. Chlubí se, že i on patří mezi žurnalisty, s pýchou nám ukazuje průkazku kuvajtského novinářského svazu. V Česku už prý žije 23 let, ale přesto se doposud naši řeč nenaučil. Jak poznamenává v angličtině, jestli nějaké problémy na severu Čech přetrvávají, týkají se hlavně dopravy, a často vyplývají právě z toho, že Arabové nepřečtou české nápisy.

Jeho kamarád u „šíši", pocházející z Iráku, žije v Čechách také 23 let, má české občanství a česky umí skvěle, však se v lázních živí jako překladatel. Podle jeho tvrzení má městská policie na řidiče dvojí metr – ty arabské pokutuje za každý drobný přestupek, ty české prý často nechává za shodný incident bez postihu. Na druhou stranu připouští, že mnozí Arabové jezdí „jako čuňata", stojí s autem tam, kde nemají, vjíždějí do jednosměrek. A nutno asi také dodat, že české pokuty jsou pro většinu z nich směšně nízké.

Jako servírka v této kavárně pracuje mladá Češka. Jak sama říká, pro Araby dělá už osm let. „Neměnila bych, jsou ke mně slušnější než Češi, ani ta dýška nejsou k zahození. Myslím, že je to všechno o vzájemném respektu. Musím respektovat, že oni jsou muslimové, a já třeba v podniku nemohu chodit s odhaleným dekoltem. Na druhou stranu nejsem z těch teplických holek, které se Arabům zaprodávají," osvětluje svůj přístup k chlebodárcům a podává nám čaj. Kuvajtský šéf podniku ji shovívavě pohladí po rameni a v nadsázce poznamenává, že už ji má jako svou dceru.

Ve stejné ulici, o kus dál za kavárnou, je směnárna s arabskou restaurací. Dáváme se do řeči s jejím majitelem Hamidem Aldurim. Vystudoval v Česku VŠCHT. Do rodného Iráku se chemický inženýr již nevrátil a vrátit nehodlá. Tak jako mnoho jiných s nostalgií vzpomíná na život pod diktátorem Saddámem Husajnem.

„Za Saddáma v zemi zemřelo tak 200 lidí, po vpádu Američanů už asi dva miliony," dívá se kriticky na rozvrat a chaos ve staré vlasti, jedné z příčin současné uprchlické krize. Jak se zdá, v Česku se mu daří. Kromě teplické směnárny má další dvě v centru Prahy. „Přijďte někdy," říká na rozloučenou.

Ještě se zastavujeme na kebab v provozovně Alibaba, kde nás obsluhuje mladý muž původem z Turecka. Myslí si, že ve svém oboru je nejlepší v Teplicích a my jeho tvrzení nerozporujeme. Na vlastní oči a uši se opět přesvědčujeme, že lidé z muslimských zemí, kteří do Teplic jezdí nebo zde již trvale žijí a pracují, nejeví známky bezpečnostního rizika, jak se je snaží vykreslit pánové Okamura, Konvička či předáci dělnické strany.

„Bohužel většina Tepličáků by se s Arabem nikdy do řeči nedala. Obloukem se jim vyhnou nebo sklopí hlavu a dělají, že je nevidí," poznamenává radní Dominik Feri, který si zároveň myslí, že se svými liberálními názory je nyní v Teplicích už prakticky nevolitelný.

Navštěvujeme i teplickou muslimskou modlitebnu v nenápadné uličce u Šanovského parku, kde se zrovna scházejí muži k pravidelné odpolední modlitbě. Přichází jich jen hrstka, sotva deset, zují se a jdou dovnitř. My zůstáváme venku. Sedíme pod přístřeškem s Miloslavem Olivou, teplickým konvertitou, který dnes slyší spíše na jméno Mesut a dělá správce tohoto svatostánku.

K islámu přestoupil před deseti lety. S nadšením vzpomíná na svou pouť do Mekky v roce 2009, kdy se se stal součástí třímilionového davu. „Je neodpustitelné házet všechny muslimy do jednoho pytle, hotové neštěstí," pročesává si svůj bujný plnovous důchodce, přičemž i on ale připouští, že dnes v Evropě dochází ke srážce kultur. „Korán je celoživotní univerzita. Je to náboženství lásky a je neodpustitelný hřích, když někdo ve jménu Boha zabíjí jiného člověka. Většina muslimů to chápe úplně stejně, oni nesympatizují s Islámským státem. Na druhou stranu jde o filozofii, která má 72 směrů," přemítá nad názorovou roztříštěností svých souvěrců.

Zajímavou debatu přeruší ostrý zvuk. Kolegovi fotografovi se skutálel objektiv z lavičky přímo na dlažbu. Škoda za několik tisíc. „To by se nám v křesťanském kostele nikdy nestalo," neodpustíme si nekorektní žert a odcházíme.

Děti po obrně

Nelze zapomínat, proč si Arabové Teplice tak oblíbili a proč do místních lázní zejména od loňského roku začali proudit masově. Jezdili totiž už za bolševika. Nedávný skokový nárůst přišel poté, co v lázních ubylo českých hostů, když byla omezena péče hrazená z veřejného zdravotního pojištění. A také poté, co se početně zmenšila ruskojazyčná klientela, kde zase sehrály roli finanční problémy Ruska v souvislosti s děním na Ukrajině, propadem rublu a cen ropy. Výpadek nahradili právě Arabové, které k místním termálním pramenům vozí specializované cestovky jako třeba al-Safir.

Přitom jde v absolutní většině o lidi z bohatých ropných monarchií v oblasti Perského zálivu, které dlouhá léta politicky kooperují ze Západem, žádní vyslanci „osy zla" . Jak nám říká ředitel Lázní Teplice Radek Popovič, nejčastějšími návštěvníky jsou jednoznačně Kuvajťané, následovaní hosty ze Saúdské Arábie. Za nimi s odstupem je Katar, Bahrajn a Spojené arabské emiráty. Jak jsme se v ulicích mohli několikrát sami přesvědčit, přijíždějí celé rodiny se svými hendikepovanými potomky, mnohdy upoutanými na invalidní vozíky.

Jde nejčastěji o děti postižené dětskou mozkovou obrnou, zřejmě důsledku nepříliš vyspělého arabského porodnictví. S ještě pohybově omezenější klientelou je možné se potkat v nedalekých Tereziných lázních v Dubí (ve vlastnictví majitele severočeské sítě autosalonů a autobazarů Václava Jelínka), které jsou dnes též výrazně závislé na arabské klientele. A je běžné, že taková rodina s postiženým dítětem (či jiným příslušníkem) tráví v Teplicích i několik měsíců, přičemž vyhledává komfortnější a prostornější zázemí, třeba i pro chůvu.

Proto také Arabové stále více upřednostňují apartmány a privátní byty před klasickými lázeňskými pokoji. Mohou si dovolit utrácet, protože ropné monarchie zahraniční lázeňské pobyty štědře podporují. Z vícero zdrojů jsme zaslechli, že každá taková rodina disponuje na měsíc příspěvkem v přepočtu až milion korun. „Ani si to radši nepřejte vědět," netroufá si údaj verifikovat primátor Kubera, který Araby i proto ve městě vítá. Do budoucna by ovšem dal přednost větší diverzifikaci – návratu alespoň části zmizelých Rusů a Němců nebo třeba přílivu Číňanů.

Chopili se příležitostí

Není ale divu, že s Araby, nasáklými petrodolary, nemají sebemenší problém ti, co na nich vydělávají. A to jsou vedle samotných teplických lázní (s jejich více než čtyřmi tisíci akcionáři), také třeba čeští majitelé privátů v okolí zmíněného Šanovského parku. Z jedné rodiny mohou mít měsíčně třeba i 60 tisíc korun, když standardem ve městě je nájem 6 až 8 tisíc korun za byt.

Jisté je, že na movité arabské klientele je dnes Teplicko, postižené vysokou nezaměstnaností a nízkou kupní silou, existenčně dost závislé. A netýká se to rozhodně jen 360 zaměstnanců lázní. Však se také již mnozí chopili podnikatelských příležitostí. V sousedství Šanovského parku chystá místní developer Jaroslav Třešnák výstavbu velmi kontroverzního „mrakodrapu" Šanovská věž s 22 nadzemnímy patry a luxusními apartmány pro arabskou klientelu. Na stejnou cílovou skupinu míří i rezidenční projekt nové teplické čtvrti Letná-Belveder.

Zájem Arabů o severočeské nemovitosti se už zdaleka netýká jen Teplic. Zasáhl i okolní obce, jako třeba mezi místními podnikateli oblíbený Proboštov. Velké pozdvižení vyvolala informace, že si kuvajtští investoři kupují parcely v Modlanech a chystají se zde stavět svou novou kolonii. Je ale opět třeba dodat, že vztekem bez sebe jsou hlavně ti, co z toho nic nemají.

Kritika občanů míří i na bývalého starostu Modlan Pavla Rajčana, který na prodeji pozemků též profitoval. Proti jeho konání místní sepsali i petici. „Dojde k nenávratné devastaci krajiny, pořádku, kulturních a národních hodnot. Chceme naší obci zachovat ryze český ráz, evropský způsob života a zdravé a klidné prostředí pro naše rodiny a děti," napsal v textu jeden z autorů petice Roman Čech.

„Mám známého geodeta a ten mi říkal, že už tak z devadesáti procent dnes dělá jen pro Araby," poznamenává starosta Dubí u Teplic Petr Pípal. Sám je velmi důrazně proti tomu, aby byl tento „problém" směšován s nynější uprchlickou vlnou. Sám nevidí důvod, proč se arabským investorům v severních Čechách bránit, když je to cesta, jak postižený Ústecký kraj alespoň trochu pozdvihnout.

Myslí, že k utlumení vášní postačí to, když budou české zákony a místní vyhlášky důsledně vymáhány. Jedno je jisté, i v Teplicích teď bude klid. Končí hlavní lázeňská sezona a většina zahraničních návštěvníků se vrací domů. Čeští xenofobové si přes zimu musí najít nějaký jiný cíl.