Inspirace

Tomáš Vorel: Cesta ze Sklepa

29. září 2016 četba na 12 minut
Režisér Tomáš na obnovené premiéře filmu Kamenný most letos v lednu

Režisér Tomáš na obnovené premiéře filmu Kamenný most letos v lednu

Foto: Profimedia

O mnoha umělcích se píše, že se museli ke svým úspěchům propracovat zdola, že vzhůru kráčeli krůček po krůčku… O režisérovi, scenáristovi, kameramanovi a producentovi Tomáši Vorlovi, jehož nejnovější film Instalatér z Tuchlovic právě vstupuje do kin, to platí doslova. Svou cestu na vrchol si vyšlapal ze sklepa. Vlastně ze Sklepa.

Malé i velké S je v tomto případě namístě, protože Tomáš Vorel patřil k těm, kteří s jeho gymnaziálním spolužákem Davidem Vávrou zakládali v roce 1976 ve sklepení proslulé Divadlo Sklep. Působil tam jako herec a spoluautor her (Besídka, Muzikál, Chemikál, Šediváci). Je také tvůrcem videoklipů Sklepa (Alebo áno, Hůl spí, Tak akorát).

Své první filmy natáčel jako amatér (To můj Láďa, Kašpárek, Zákon samurajů, Rychlé šípy) na 16mm kameru a zahrála si v nich nejen řada „Sklepáků", ale i studentů tehdejšího gymnázia v Ohradní ulici v pražské Michli. Jedním ze spolužáků, respektive spolužaček, byla i Eva Holubová. Na raných Vorlových filmech a při společném účinkování v Divadle Sklep se zrodil pozoruhodný vztah kombinující tvůrčí souznění s lidským přátelstvím, který Holubové během herecké kariéry vynesl řadu stěžejních rolí.

Roli matky svěřil Tomáš Vorel osvědčené Evě Holubové. Roli matky svěřil Tomáš Vorel ve svém novém filmu Instalatér z Tuchlovic osvědčené Evě Holubové. Autor: Vorelfilm

Po gymnáziu ovšem směřovaly Vorlovy kroky nejprve na Stavební fakultu ČVUT a teprve odtud ke studiím filmové režie. Na FAMU si získal pověst mimořádného talentu školními filmy Ze života popelnic (1983), Chci tě mít (1984, uveden v TV), Dáreček (1989, TV), Ing. (1985) či Chemikál (1986).

FOTOGALERIE

Jeho celovečerním režijním debutem byl povídkový film Pražská pětka (1988), v jehož epizodě Výlet na Karlštejn si zahrál postavu zlomyslného skřítka. Pražská pětka je dodnes ceněna jako jeden z nejlepších českých filmových počinů konce totality, vychází z poetiky pražských divadelních seskupení Mimoza (kde Vorel řadu let herecky působil), Kolotoč, Vpřed, Křeč a Sklep.

Vorlův debut přichází v době soumraku komunistické cenzury, ale i tak se do distribuce dostává až po několikaměsíčních odkladech. Mezi diváky vzbudí velký ohlas, kritika je nadšena a Vorel pasován na vedoucí osobnost nastupující režisérské generace. Do tohoto nástupu však zasáhly listopadové události roku 1989.

Trailer k filmu Instalatér z Tuchlovic. Zdroj: Vorelfilm

Špatné období

Jeho druhý celovečerní film Kouř (1990) – „rytmikál totalitního věku" – vypráví příběh mladého inženýra Mirka, který v době socialistické reality přichází do nového zaměstnání a dostane velký úkol: vyčistit město od splodin a smogu. Hříčka, která byla kritikou absurdity komunistických poměrů prostřednictvím typického sklepáckého humoru a poetiky, by se bez sametové revoluce pravděpodobně do kin vůbec nedostala.

Bohužel pro Vorla i diváky šel ale nakonec Kouř do distribuce až v roce 1991, v době, kdy česká kina čelila obrovské krizi návštěvnosti. Navzdory tomu je pro generaci Vorlových současníků, ale také pro generaci jejich dětí (díky tomu, že Vorel dává své filmy volně na vlastní YouTube kanál) kultovním titulem.

V roce 1996 přichází režisér Vorel s třetím celovečerním filmem Kamenný most, hořkou komedií odehrávající se v samém srdci Prahy, na Karlově mostě. Jde o příběh plný vášní, černého humoru a temné pražské mystiky. Vorel jej natáčí v produkci vlastní společnosti Vorelfilm, v níž posléze vzniknou všechny jeho další tituly.

FOTOGALERIE

Není tajemstvím, že natáčení provázely ekonomické těžkosti a Vorlova maminka dokonce zastavila dům v pražském Braníku, aby syn mohl Kamenný most dokončit. Silně autobiografický snímek (frustrovaného bývalého filmového režiséra, který se potýká s následky neúspěchu, hraje další z Vorlových hereckých stálic Tomáš Hanák) plný negativismu a často planého filozofování, se stal do jisté míry vizionářským – bohužel v negativním slova smyslu. Diváci film nepřijali a režisér se propadl do ještě hlubších depresí, vedoucích snad až k úvahám o dobrovolném konci.

Cesta zpátky

Tomáš Vorel při natáčení nejnovějšího filmu Instalatér z TuchlovicTomáš Vorel při natáčení nejnovějšího filmu Instalatér z TuchlovicAutor: Vorelfilm

Naštěstí se tak nestalo a Vorel mohl po čtyřech letech otevřít mnohem úspěšnější kapitolu své režijní kariéry. Natočil Cestu z města (2000) s Evou Holubovou, Bolkem Polívkou a Tomášem Hanákem v hlavních rolích, která se stala s více než 300 tisíci diváků jedním z jeho nejúspěšnějších filmů.

Návrat ke kořenům a zároveň jeden z vrcholů Vorlova autorského rukopisu představuje němá groteska Skřítek (2005) opět s Holubovou a Polívkou v hlavních rolích. Vorel se vrací k rodině známé z Cesty z města, která se stěhuje do města za novým životem, a také k oblíbené postavičce skřítka, jehož si sám zahrál v první z povídek svého debutu Pražská pětka. Ve Skřítkovi tato magická postava získává na síle a je hybatelem děje a osudů rodiny. Podobně jako v Cestě z města si Vorel zašel pro inspiraci do Rabštejna nad Střelou, kde střídavě žije.

Oficiální klip Instalér z Tuchlovic. Zdroj: Vorelfilm

„Věřím na to, co zažiju. V lese v Rabštejně nad Střelou často a ve stavu otevřenosti zjistíte, že vše je živé, vše se hýbe a všechno je jinak, než nás učili ve škole. Každý pařez je živý skřítek. Ne, že věřím, já to vím," tvrdí Vorel. Od Cesty z města také v jeho filmech účinkuje jeho syn Tomáš (malou dětskou roličku měl také v Pražské pětce).

Vorel si buduje svou diváckou základnu, již samozřejmě tvoří fanoušci Divadla Sklep, kteří v jeho filmech hledají a nacházejí tuto nepřekonatelnou poetiku. Ale nejen oni. Souputníci z Divadla Sklep vytvářejí většinou i hereckou základnu jeho filmů. Tím nejpravidelnějším býval Tomáš Hanák, který na otázku, které z Vorlových filmů má nejraději, řekl: „Ing., Vorlův studentský film, vše ve verších Lumíra Tučka, čirá radost z natáčení. Pražskou 5, to dá rozum. Mládí, elán, kámoši, kámošky, alkohol, samá švanda. To všechno je z filmu cítit dodnes. Cestu z města, která je možná naivní, ale poznává se v ní stále víc a víc lidí. I Skřítek mě baví, grotesky mám rád."

Jestliže Cesta z města byla jakousi Vorlovou cestou zpět na výsluní, pak zlomovým momentem je snímek Gympl (2007). Vorel povýšil stávající sklepáckou poetiku na nový level a opřel se vedle svých hereckých stálic o mladé tváře. Především šlo o syna Tomáše, který však tvrdí, že herectví není pro něj, svůj nesporný talent nechce dále rozvíjet a v současné době žije dlouhodobě v Asii, a Jiřího Mádla, jehož vymanil ze škatulky roztomilého nešiky, nabídl mu protiúkol v postavě zhýčkaného grázlíka a Mádl zahrál jednu ze svých nejlepších rolí.

FOTOGALERIE

„Inspirací je vždycky více – moje dětství, studium gymnázia, studium gymnázia mého syna, pomalovaný Braník, kde jsem vyrůstal a žiju dodnes," říká Vorel. Při práci na Gymplu se ještě těsněji propojila jeho spolupráce s Evou Holubovou, která hraje ředitelku gymnázia a jíž dal Vorel volnou ruku při castingu na role profesorského sboru. „Je pro mě důležité vědět, co režisér chce filmem říct. Tomáš patří k těm, kteří takovou zvídavost vítají a dovolují mi vyslovit svůj názor nejen na pojetí mé postavy, ale i k celému příběhu," tvrdí Eva Holubová.

Gympl zaznamenal nejen nebývale dobré přijetí u kritiky, ale překonal půlmilionovou návštěvnost v kinech. A to už nejsou jen skalní fanoušci Sklepa!

Na úspěšný Gympl pak s časovým odstupem navázalo volné pokračování osudů hlavní dvojice Vejška. Mezitím však si však Tomáš Vorel neodpustil selhání v podobě komedie Ulovit miliardáře (2009) s Tomášem Matonohou v hlavní roli. Společenská satira a kritika stávajících poměrů mu opravdu nejde, neujasněnost toho, co chci říct, a absence příběhu vše jen prohloubily a film byl diváckým propadákem.

Vejška (2014) sice nedosáhla návštěvnických čísel Gymplu, ale ve změněných podmínkách je jejích 160 tisíc diváků velmi dobrý výkon. Na scénáři spolupracoval s výtvarníkem Pastou Onerem, který nejen propůjčil do děje situace a historky z vlastního života, ale postaral se o celkovou výtvarnou stránku filmu. „Vejška je dospělejší, humor není gymplácký, prvoplánový, ale smějete se také," říká Vorel, když porovnává oba filmy. „Herci hrají opravdověji, realističtěji a dojemněji. Ve Vejšce je větší láska, větší drama a větší emoce."

Vorel si navíc přibírá i funkci kameramana. Vejška se natáčela v prostorách VŠE v Praze a také pražské AVU. Vorel dokonce chtěl, aby profesora hrál Milan Knížák, v jehož ateliéru se točilo. Knížák však odmítl se slovy, že nesnáší graffity, writery a Pastu Onera. Roli nakonec vytvořil Jakub Kohák a díky této spolupráci byl položen i základ k nejnovějšímu Vorlovu filmu Instalatér z Tuchlovic, který právě vstupuje do kin.

V příběhu čtyřicetiletého Luboše Cafourka se Vorel vrací do venkovského prostředí. Uzavřený muž žije se stárnoucí matkou a řečeno se sloganem filmu „všem všechno opraví, ale svůj život spravovat nedokáže". Za práci si neumí říct o pořádnou odměnu, co vydělá, prosází, stará se o toulavé kočky, ale nedokáže si najít ženu.

Jakub Kohák v hlavní roli instalatéra LubošeJakub Kohák v hlavní roli instalatéra LubošeAutor: Vorelfilm

Vorel natočil jímavý tragikomický příběh o potřebě lásky, kterou neumíme vyjádřit. Lubošovu starostlivou matku hraje – kdo jiný? – Eva Holubová. „Obsazení Holubové do role mamky nebylo tentokráte tak přímočaré jako v mých předchozích filmech. Eva se obávala, že nebude věrohodná matka čtyřicetiletého starého mládence. Zkoušel jsem do role obsadit Ninu Divíškovou, pak jsem uvažoval také o Květě Fialové nebo Ivě Janžurové. Ale stále se mi zjevovaly oči a nos Holubové, které jsou naprosto stejné, jako má Kohák! A to rozhodlo. Herectví Holubové je tak úzce propojené s poetikou mých filmů, že se tam žádná herečka netrefí. Tenká hranice mezi vážností a směšností, pathosem a vulgaritou, dramatem a groteskou – tohle dokáže z českých hereček jen Holubice," tvrdí Tomáš Vorel.

Ukázky z filmu Instalatér z Tuchlovic. Zdroj: Vorelfilm

Kohák se ve filmu Instalatér z Tuchlovic dočkal své první hlavní filmové role a jistě bude pro diváky překvapení, jak se dokáže transformovat a oprostit od „rolí", které hraje v reklamách, nebo stylizace v televizních soutěžích. Eva Holubová nazvala vzájemný vztah Luboše a jeho matky vztahem stárnoucí matky a jejího stárnoucího mláděte. Její charakteristika je víc než přesná. „Filmový Luboš není zas takový unikát, že by se vyskytoval jednou na sto tisíc obyvatel. Každá vesnice má dva tři takové solitérní chlapy…" říká Jakub Kohák.

Žádný český profesionální herec neobětoval pro film tolik času a energie jako Kohák, tvrdí režisér Tomáš Vorel.Žádný český profesionální herec neobětoval pro film tolik času a energie jako Kohák, tvrdí režisér Tomáš Vorel.Autor: Vorelfilm

Své roli hodně obětoval. Dojížděl s Vorlem za chlapíkem, který byl inspirací pro tuto postavu, hledal výrazové prostředky, aby byl Luboš uvěřitelný, z hereckého souboru on jediný měl plný počet natáčecích dní. „Žádný český profesionální herec neobětoval pro film tolik času a energie jako Kohák," říká Vorel.

V kombinaci s Vorlovou urputností a puntičkářstvím je to dobré východisko a příslib pro diváky.